Tento text popisuje, jak krystalizační technologie fungují a proč jsou vhodné pro řešení vlhkosti v sklepních prostorech, základových konstrukcích a šachtách. Zároveň shrnuje různé aplikace, postupy a limity spojené s krystalizačními hydroizolacemi na betonu.
Co je krystalizační hydroizolace a jak funguje uvnitř betonu
Krystalizační hydroizolační materiály jsou dodávány na stavbu ve formě prášku, jehož dominantní složku tvoří jemně mletý portlandský cement. Všechny krystalizační hydroizolace používají stejný funkční princip. Jeho základem je chemická reakce, díky které proběhne v pórovém systému betonu dodatečný krystalizační proces (katalytická reakce), jehož důsledkem je zaplnění prakticky všech kapilárně aktivních pórů betonu speciálními krystaly (obr. 1). Tento proces probíhá vždy ve hmotě (nikoli pouze na povrchu), a to i v případě aplikace formou nátěru nebo vsypu. Nezbytnou podmínkou procesu dodatečné krystalizace je však přítomnost vody v kapilárních pórech betonu po určitou minimální dobu, která je potřebná, aby dodatečná krystalizace proběhla v dostatečném rozsahu.
Proto je výhodné systém použít v takových návrhových podmínkách, kde je konstrukce neustále dotována vodou - čím více se snaží voda prosakovat, tím více se zaplňují póry krystaly. Základním produktem speciální chemické reakce vyvolané krystalizační látkou ve struktuře betonu je tedy dodatečně narostlý krystal vyplňující kapilární pór. Krystal po aplikaci krystalizační látky vyrůstá v kapilárních pórech obsahujících vodu, přičemž vodu spotřebuje během vlastní reakce (růstu).
Různé způsoby aplikace a jejich charakteristiky
Silikátové hydroizolační materiály s krystalizačními účinky lze aplikovat na betonovou konstrukci několika způsoby. Konkrétní typ aplikace a tomu odpovídající druh krystalizačního materiálu se volí v závislosti na typu konstrukce. Dalším kritériem volby je rovněž finanční hledisko, neboť zejména u nových konstrukcí se dá výběrem vhodné formy aplikace výrazně ušetřit. Způsoby aplikace jsou u všech výrobků prakticky shodné (rozdíly jsou jen ve lhůtách, množství složek atd.). Nejrozšířenější je aplikace formou nátěru či nástřiku na povrch konstrukce. To je také prakticky jediný plošný způsob sanace starších betonových konstrukcí zatížených vlhkostí, který přímo spolupůsobí s původní konstrukcí.
Postup při aplikaci krystalizačních materiálů na povrch starších betonových konstrukcí je poměrně jednoduchý. Nejprve je krystalizační materiál (ve formě prášku) rozmíchán ve stanoveném poměru s vodou. Čím vyšší množství nátěrů, tím je do směsi přidáno více vody. Je-li požadován nižší stupeň ochrany (nepředpokládá se zatížení tlakovou vodou), obvykle postačí aplikovat pouze jeden nátěr. Jestliže se předpokládá zatížení tlakovou vodu (většina případů), aplikujeme nátěry dva, u lokálních sanací i více. Před nanesením směsi na konstrukci je však nutné její povrch zbavit nečistot a zajistit, aby byly póry v povrchové vrstvě otevřeny tak, aby do nich mohly po aplikaci krystalizační hmoty prorůstat nově vzniklé krystalické struktury. Toho se dosahuje obvykle zdrsněním povrchu ocelovým kartáčem či jiným abrazivním typem úpravy povrchu. Dále je důležité důkladné provlhčení celého povrchu, neboť utěsňující krystaly tvořené krystalickými hydroizolacemi mohou vzniknout pouze v pórech zcela zaplněných vodou. Poté se aplikuje krystalizační materiál (v jedné nebo dvou vrstvách) formou nátěru speciálním štětcem nebo nástřikem. Tloušťka nanesené vrstvy bývá obvykle v rozmezí 1 až 1,5 mm v závislosti na konkrétním výrobku. Po nanesení však začíná kritická fáze celého procesu aplikace. Aby mohla proběhnout utěsňující krystalizace v dostatečné míře, je nezbytné povrch s nátěrem důkladně ošetřovat po určitou dobu. Většina výrobců uvádí, že pro zdárný průběh utěsňující krystalizace postačuje ošetřování povrchu podle zásad ošetřování čerstvého betonu uvedených v [1], tj. povrch konstrukce by měl být minimálně 3krát denně vlhčen po dobu 2 dnů tak, aby povrch betonu byl stále vlhký. Tato fáze zrání je z technologického hlediska nejnáročnější a vyžaduje dokonalou kázeň na pracovišti. Pokud by totiž vlhčení (ošetřování) bylo zanedbáno, nebo dokonce opomenuto, mělo by to katastrofální vliv na vodotěsné vlastnosti sanované konstrukce.
Bude-li ošetřování krystalizační úpravy řádně provedeno, lze již po několika dnech konstrukci vystavit tlaku vody či jiné kapaliny. Další možností aplikace krystalizačního materiálu je formou příměsi do čerstvé betonové směsi. Tento způsob je využitelný pouze pro nové betonové konstrukce a dochází při tom nejen k úspoře materiálu, ale především k lepším výsledným hydroizolačním vlastnostem betonové konstrukce. Nejprve se rozmíchá krystalizační příměs v záměsové vodě a poté se spolu s vodou smíchá s cementem a kamenivem. Dodržení tohoto technologického postupu je velice důležité, neboť je nutné, aby byla krystalizační příměs v betonu rovnoměrně rozptýlena. Po uložení směsi do bednění (nebo natorkretování) nastává - stejně jako u aplikace nátěrem - důležitá fáze procesu, a to ošetřování čerstvého betonu. Krystalizační příměsi do betonu jsou vytvořeny tak, aby proces dodatečné krystalizace, který ve struktuře betonu vyvolávají, nastal se zpožděním až ve chvíli, kdy je již vytvořena základní struktura cementového tmelu. Proto je i v tomto případě nezbytné ošetřovat beton předepsaným způsobem, neboť v opačném případě by cement spotřeboval během úvodní fáze hydratace téměř veškerou vodu obsaženou v betonu.
Specifikace a praktické poznámky pro ČR a mezinárodní zkušenosti
Pro vodorovné betonové konstrukce, jako jsou betonové mazaniny, spádové betony aj., je výhodné aplikovat krystalizační hydroizolaci formou vsypu suchého prášku na ještě nezatvrdlý povrch čerstvého betonu. Materiály pro tento typ aplikace nabízejí pouze někteří výrobci. Jedná se v podstatě o mírně upravenou verzi materiálu určeného pro nátěrovou formu aplikace. Základní podmínkou použití je rovinnost konstrukce. To je dáno technologií aplikace, kdy nejprve pracovník posype povrch ještě čerstvé nezatvrdlé betonové konstrukce krystalizačním materiálem ve formě prášku a poté je tento prášek zapracován zařízením (většinou rotační hladičkou s kotoučem) do povrchové vrstvy betonu. Krystalizační hydroizolační materiál může být použit také jako jednosložkový rychlotuhnoucí tmel, kterým se snadno a rychle zabrání lokálním průsakům trhlinami v betonové konstrukci (nové i staré).
Článek dále uvádí, že silikátové hydroizolační materiály s krystalizačními účinky byly testovány a certifikovány mnoha laboratořemi ve světě i u nás. Prakticky všechny provedené testy potvrdily základní funkčnost systému, tedy že dodatečný krystalizační proces vytvoří vodonepropustnou betonovou konstrukci. Testy byly zaměřeny především na odolnost vzorku proti tlakové vodě a na odolnost proti chemikáliím.
Individuální limity a praktické úvahy k aplikaci
Vodotěsný beton s krystalizačním materiálem je silikátová stavební konstrukce, která se nechová pružně a je náchylná k tvorbě trhlin. Častou příčinou vzniku trhlin může být nesprávné technologické provedení pracovní spáry. Vznik trhlin lze omezit dodržením správné technologie. Trhliny v betonové konstrukci spodní stavby mohou vznikat nejen vlivem technologie, ale také v průběhu životního cyklu stavby z příčin, které nelze předem předvídat. Pro sanaci všech trhlin v betonu s krystalizačním materiálem lze použít jednosložkový rychlotuhnoucí krystalizační tmel; nevýhodou systému je jeho nepružnost po zatvrdnutí.
Další praktické poznámky a autorská poznámka
Krystalizační hydroizolace se používají i jako součást betonových konstrukcí s různým stupněm zatížení a v různých aplikačních scénářích, včetně příměsí do čerstvého betonu (pro nové konstrukce) a nátěrů či vsypů pro existující konstrukce. Předchozí řádky shrnují obecný princip a praktické postupy bez vyjádření k jednotlivým produktům.
Co je krystalizace | Definice, proces a průmyslové aplikace
tags: #beton #s #krystalickou #primesi