Prakticky každý výrobce je schopen provést výrobu obkladů v rozměru, který je na hranici této normy. Ta povoluje u formátu obkladového prvku (dlaždice/obkládačky) 40×40 cm odchylku 0,6 % mezi největší a nejmenší dlaždicí, tj. 4,8 mm. Kvalitní výrobci keramiky proto zařazují dlaždice do deklarovaných rozměrů (tzv. kalibrů). Speciální třídící linka rozdělí pomocí elektronicko-optických měřidel výrobky do několika rozměrových skupin. Problém může nastat pouze v okamžiku, kdy doobjednáváte určité množství dlaždic, které chcete kombinovat se zbytkem původně nakoupeného materiálu a prodejce o vašem záměru neinformujete.
Může se stát, že si koupíte obkladové prvky s výrazně jiným deklarovaným rozměrem a kombinace různých deklarovaných rozměrů může být problematická. V této situaci stačí prověřit, zda je možné vykrýt ze skladových zásob potřebné množství obkladových prvků pro jednotlivé místnosti ve stejném „kalibru", protože použití různých deklarovaných rozměrů v oddělených místnostech nebude způsobovat žádné problémy. Je však nutné upozornit montážní firmu, aby materiál správně rozdělila do místností, neboť k promíchání „kalibrů" může dojít již při skládání z auta.
I v tomto případě musí být všechny obkladové prvky dodány v jednom deklarovaném rozměru. Příkladem je pokládka dlaždic v jedné barvě, ale v kombinaci leštěného a matného provedení. Leštěný materiál se standardně pokládá s minimální spárou, a proto po přeleštění povrchu jsou přebroušeny i obvodové hrany. Dlaždice jsou tedy celkově menší, ale absolutně rozměrově přesné. Při kombinaci leštěného a matného provedení musí výrobce požadované množství matných dlaždic zabrousit po obvodu na rozměr leštěných.
Dalším údajem rozměrové přesnosti je rovinnost plochy obkladového prvku (tzv. planarita). Tento jev vzniká při výpalu střepu vlivem vysokých teplot v peci. Norma stanoví, že průhyb dlaždice nesmí být větší než 0,5 % z rozměru dlaždice. Odchylky v „planaritě" najdeme prakticky u každé dlaždice bez rozdílu kupní ceny a technologie výroby. U menších formátů jsou tyto odchylky samozřejmě méně znatelné, u velkých formátů (nad 30 cm) bývají viditelné pouhým okem.
Nasákavost je parametrem, na který je třeba nahlížet ze dvou směrů. Prvním z nich je nasákavost glazovaných materiálů, která ovlivňuje mrazuvzdornost střepu. Nasákavost u slinutých materiálů se pohybuje prakticky u všech typů pod 0,5 %. Z toho vyplývá, že se jedná o naprosto mrazuvzdorné dlaždice, ale problémem může být čistitelnost. Tvrdost dle stupnice MOHS je fyzikální stupnice v rozmezí hodnot 1-10. Tvrdost povrchu keramických materiálů může být velice rozdílná a souvisí s odolností proti opotřebení. Při volbě materiálů do konkrétního prostoru je třeba přihlížet i k tomuto parametru.
Matná dlažba - výhody a nevýhodyMatná dlažba je zejména protiskluzová a má nízkou úroveň absorpce vody, proto je častěji vybírána do prostorů s intenzivním provozem a častějším kontaktem s vodou. Mluvíme tedy o koupelně, obývacím pokoji, kuchyni, garáži a prostorech kolem domu - terase, schodech či balkonu.Její klíčovou vlastností je odolnost vůči tvorbě skvrn a rýh. Je také mrazuvzdorná. Vrchní vrstva glazury chrání dlaždici před trvalým ušpiněním - špína se nebude usazovat v pórech, ale na povrchu dlaždice. Proto je úklid glazovaných dlaždic opravdu hračkou. Stačí pravidelně vysát podlahu a vytřít ji vodou s přídavkem čisticího prostředku. Pamatujte však, že v jejich pórovité struktuře se usazuje špína, což ztěžuje udržování podlahy v dokonalé čistotě.Glazovaná dlažba je dostupná v široké škále barev a vzorů. Díky použité digitální technologii může povrch dlaždic imitovat jakýkoliv materiál - ať už beton, mramor nebo pískovec. Velmi oblíbená je glazovaná dlažba s dekorem dřeva, která do detailů imituje barvu, vlákna a suky dřeva. Dokonale se bude vyjímat ve vaší kuchyni, ložnici, předsíni či obývacím pokoji. Spojuje v sobě praktické vlastnosti kameninových dlaždic a útulnou atmosféru, kterou si u přírodního dřeva velmi ceníme.
Dlaždicovou podlahu ideálně doplňuje podlahové vytápění. Takto si zajistíte ekonomické a minimálně závadné vytápění domu či bytu. Navíc ušetříte místo, které by normálně zabíraly radiátory, a budete mít k dispozici celé stěny i podlahy. Další výhodou podlahového vytápění je rovnoměrné vytápění místností a minimalizace vznášejícího se prachu ve vzduchu, což má pozitivní vliv na naše zdraví. Kameninová dlažba dokonale převádí teplo a zajišťuje maximální tepelný komfort, kterého lze dosáhnout podlahovým vytápěním. Tento materiál taky obstojí vyšší teploty, takže se nemusíte bát jeho případného poškození.
Níže uvádíme krátký souhrn výhod a nevýhod této krytiny:➕ Je bezpečnější z hlediska používání, protože nemá kluzký povrch; Nejlepší krytina pro použití na terasách a balkonech.➕ Nevyžaduje složitou údržbu a čištění a pokud ji použijete na podlaze v kuchyni nebo koupelně, zamaskuje šmouhy po kontaktu s tekutinami nebo mopem.➕ Špičkově převádí teplo, proto je osvědčenou volbou pro podlahové vytápění.➖ Pokud bude použita například na zdi sprchového koutu, v pórech se bude usazovat vodní kámen.
Matná dlažba naleznete zde. Zlatý střed, tedy lappatoLapovaná dlažba je spojením lesku a matu - její povrch je pololeštěný. V praxi to znamená, že je leštěná a zároveň místy v malých prohloubeních matná. Takový povrch má velmi poutavý vzhled a přináší efektní výsledky. Pojďme se podívat na výhody a nevýhody lapované dlažby. Možná je právě tím kompromisem, který hledáte!
➕ Rozhodně zaujme svým designem, lesk laku se prolíná s matnými prvky, díky čemuž vytváří poutavý efekt, který krásně odráží světlo.➕ Částečné leštění nevytváří na krytině tak kluzký povrch, jako je tomu u leštěných dlaždic, proto ji můžete bez obav použít v různých typech místností.➕ Efekt lappato působí čistě na stěnách i na podlaze a maskuje případné šmouhy.➖ Drsný povrch může stejně jako u matné povrchové úpravy způsobovat usazování vodního kamene, zejména pokud bude lappato použito ve sprchovém koutu či na podobném místě.➖ Malé nepravidelnosti vyplývající z kombinace dvou struktur mohou způsobovat usazování drobných částic, např. písku.
Jaké dlaždice zvolit a co sledovat při výběru
Každá povrchová úprava má svá pro a proti, proto nelze určit jednoho favorita. Všichni máme jiné priority a jinou představu ideálního interiéru. Prohlédněte si všechny vzory každého typu povrchových úprav!
5. Vyznáte se v tom, podle jakých tříd se dělí obklady a dlažby? K rozdělení obkladů a dlažeb můžeme přistupovat různě. Dnes budeme detailnější. Při výběru můžeme brát v úvahu barvu, tvar, estetickou stránku nebo se zaměřit na data a hodnoty. 1. PEI I - nejnižší odolnost. Výrobky v této třídě mohou být použity pouze na stěny. PEI II - snesou o něco větší zatížení. 2. Toto je jedna z nejdůležitějších vlastností. Dlažby se dělí do tříd od R9 po R13 podle úhlu sklonu, při kterém se povrch stává kluzkým. R9 - minimální protiskluznost. Dlažba vhodná do suchých vnitřních prostor, například obytných místností. R10 - střední protiskluznost. Vnitřní prostory s občasnou vlhkostí, jako jsou kuchyně nebo sklady. R11 - vysoká protiskluznost. Vhodná pro vnitřní i venkovní prostory s pravidelnou vlhkostí, jako jsou koupelny nebo kuchyně ve školách. R12 - velmi vysoká protiskluznost. Komerční a průmyslové prostory s možným výskytem vody nebo mastnoty, například restaurační kuchyně, mlékárny. R13 - nejvyšší protiskluznost. Místa s intenzivním zatížením vodou nebo mastnotou, jako jsou rafinerie tuků, jatka. 3. Pro prostory s malým provozem postačí dlažba s tvrdostí 3-4. Do komerčních prostor, jako jsou banky, kanceláře a místa s vysokou zatížeností, je nutná dlažba s tvrdostí 5-6. 4. Tento parametr je důležité brát v úvahu zejména u vnějších dlaždeb. Práce s grafy, tabulkami a čísly může být nezáživná a časově náročná. U obkladů a dlažeb se ale vyplatí některé hodnoty pečlivě nastudovat. V případě, že si nejste jisti, zda můžete využít náš systém i pro vaši realizaci, neváhejte nás kontaktovat. Zkušený a vyškolený personál vám ochotně poradí s jakýmkoli problémem.
Mechanické vlastnosti vyjadřují odolnost vůči zátěži, jako je pevnost v ohybu a zatížení. Pevnost v ohybu je obecně tím větší, čím nižší je nasákavost. Čím větší je tloušťka dlaždice, tím větší je povolené zatížení. Například tloušťka 7 až 12 mm je vhodná pro běžné užití v bytových prostorách, hygienických zařízeních, v administrativních budovách apod. Měří se tvrdost povrchu a odolnost vůči opotřebení. U lesklých materiálů se sleduje především odolnost vůči otěru, která se hodnotí metodou PEI. Je to testování speciálním přístrojem, kterým za vysokých otáček zkouší, kdy dojde k poškození glazury. Dle počtu otáček, při kterých dojde ke změně vzhledu povrchu glazury, se označí stupeň 1 až 5. Dlaždice se stupněm PEI 5 (12 000 otáček) je možno použít i pro vysoce namáhané povrchy. Jedná se o fyzikální vlastnost, která vyjadřuje odolnost proti mechanickému poškození povrchu glazury - otěrem - obroušením v závislosti na hustotě provozu chodců, druhu a stupni znečištění podlahy. Dle této odolnosti se rozdělují obklady a dlažby do pěti kategorií, která určují vhodnost použití.
Vhodnost použití: PEI - I - Pouze do soukromých koupelen a WC na stěnu; PEI - II - Pouze soukromé obytné plochy s nízkou zátěží, kde se chodí v přezůvkách nebo naboso - např. koupelny, WC, ložnice; PEI - III - Bytová dlažba - pouze soukromý sektor se střední zátěží - např. kuchyně, balkony, terasy, obývací pokoje, chodby - NE vstupní prostory a veřejné prostory jako hotely, nemocnice atd.; PEI - IV - Do vnitřních i venkovních prostorů s intenzivním užíváním a místnostís přímým kontaktem s venkovními prostorami. Např.: všechny prostory dle skupiny III, bary, restaurace, obchody, hotely s menším provozem, garáže, školy, nemocnice, kanceláře a výstavní haly s výjimkou dlaždic podpokladnami a pulty prodejen a ploch s těžkou dopravou, extrémně zatížené; PEI - V - Extrémně odolná glazura a vysoký stupeň zeskelnění zajišťují i po mnohaletech stejný vzhledi při maximálním namáhání.
Použití např. poskytuje možnost měření pórovitosti, má vztah k odolnosti vůči mrazu i jiným charakteristikám. Čím větší absorpce vody, tím méně se dlaždice či obklady hodí do venkovního prostředí a také do vlhkých prostorů. Nasákavost samozřejmě úzce souvisí s mrazuvzdorností. Zkouška nasákavosti se provádí postupem uvedeným v normě ČSN EN ISO 10545-3. Obkladové prvky se nejprve vysuší a zváží. Po nasycení vodou ve vakuu nebo varem se opět zváží. Přírůstek hmotnosti k suché váze vztažený na suchou hmotnost se udává v %. Obklady a dlažby se podle nasákavostí dělí do několika skupin: E > 10 % - jen pro vnitřní obklady stěn; 0,5 < E ≤ 3 % - univerzální použití pro obkladové prvky, obklady podlah a stěn interiérů; E ≤ 0,5 % - vysoce odolné dlaždice, mrazuvzdorné podlahy namáhané otěrem, v exteriérech a interiérech, fasády, balkony, terasy. Zásadně nejsou mrazuvzdorné všechny bicoturní obklady, monoporózní obklady a dlažby na červeném střepu.
V katalogu je udán deklarovaný formát (např. 333x333 mm). Skutečně dodané dlaždice mohou však být v rozměrech od 327 do 339 mm. V jednom balení mohou tolerance rozměru činit podle normy +/- 0,5% - tedy u formátu 333x333 může být rozdíl až +/- 1,67 mm, to znamená, že celkový rozdíl mezi dolní a horní hranicí normy může u tohoto formátu činit až 3,34 mm. Doporučuje se pokládat dlažbu na spáry min 4 mm, u dlažeb s nepravidelnými okraji na spáry podstatně větší. Tím se eliminuje nežádoucí optický efekt - že spáry nevychází proti sobě. U některých druhů slinutých - neglazovaných dlažeb je možno na přání provádět dodatečnou rektifikaci (zařezávání) mezi různými barvami v rámci jedné série, nebo mezi leštěným a neleštěným provedením na stejný rozměr. Některé série se už vyrábí v tzv. „monokalibru“, tedy vždy jsou z výroby dodávány ve stejném rozměru.
tags: #co #znamena #ruzna #skladebnost #dlazby