Pokud jste vlastníky třeba starší rekreační chalupy, bude se vám hodit znalost starých, tradičních řemeslných postupů. A právě omítání je na chalupách jednou z nejčastějších sanačních prací. Pravda, nějakou dobu bude trvat, než získáte cvik a zkušenosti, ovšem ten pocit, že si dokážete staré zdivo opravit sami, tělu prospěšný pohyb a příjemná únava k večeru, nakonec i vysloužený chlazený nápoj na závěr u grilu s dobrotami...
Proč omítat a jak vybrat správný typ omítky
Tradiční způsob omítání je letitou a dlouhodobě prověřenou činností. Pokud opravujeme starou věc, v tomto případě stěnu, je dobré postupovat tak, jak to dělávali staří mistři.
Omítky lze rozdělit podle místa použití - venkovní fasády a vnitřní stěny. Vnitřní omítky se skládají ze dvou vrstev: jádrové omítky, která dělá “masu” omítky, chrání zdivo a vyrovnává nerovnosti, a finální hladké či štukové omítky, které představují podklad pro malbu či obklady. Při volbě typu omítky musíme znát vlhkost budovy. Cementová omítka uzavře vlhkost ve zdivu a později se začne rozpadat, proto se často oklepou staré cementové omítky a nahradí omítkami vápennými, které jsou prodyšné. Důležitý je také výběr podle toho, zda omítáte ručně, nebo strojně.
Hlavní kroky tradičního omítání lopatou
Příprava podkladu a omítek
1. Před omítáním počkejte, až ztvrdne malta: Pokud budete omítat dozdívané staré stěny, či nově vyzděné stěny, vždy počkejte až ztvrdne malta a zdivo si „sedne.“ Pokud je zabráněno přístupu vzduchu k vyzrávající zdicí maltě, nebude zdivo tak pevné a vy navíc uzavřete omítkou vlhkost ve zdivu.
2. Rozmíchejte si omítku: Rozmíchání fasádní omítky provádíme ve stavební míchačce. Buďto koupíme suchou omítkovou směs, nebo si směs namícháme sami. Do míchačky nejprve nalijeme 60 až 70% potřebného množství vody, přidáme vápno a cement (v případě vápenných omítek minimum cementu, stačí 1 lopata na celou míchačku). Přimíchat lze též univerzální pojivo (Profimalt a jiné). Tuto směs necháme cca minutu míchat a poté přidáme písek v odpovídajícím poměru. Nakonec dolijeme vodu a směs tak naředíme do potřebné konzistence.
První prohození a špricování
3. Pokropení a špricování - první prohození stěny: Nejřidší směs použijeme na špricování - první prohození stěny. Tato řídká směs musí stékat po lžíci. Nejprve plochu pořádně pokropíme (prolijeme) vodou. A poté zcela pokryjeme řídkou směsí. Ta povrch spíše ušpiní a vytvoří ostré výstupky (řídkou krupičku), načež se bude lépe chytat omítka finální. Při špricování nesmí vzniknout souvislá vrstva.
Nahazování omítky
4. Nahazování omítky: Maltu nabíráme zednickou lžící ze zednické naběračky a nahazujte na zeď uvolněným zápěstím. Tuto zručnost si prostě musíme postupně získat. Malta musí ulpět na povrchu, ale nesmí se při nárazu na podklad rozstřikovat. Omítku nahazujeme lžící vždy odshora dolů, přičemž příliš tuhá konzistence, která tvoří na zdi koláče, není vhodná. Stejně jako malta řídká, která po zdi stéká.
Připravení omítníků, latí a vyrovnání
5. Příprava a použití omítníků: Pro dosažení roviny je třeba připravit si omítníky, podle kterých se omítka stahuje latí. Použít lze k tomu určené výrobky - tenké laťky a nebo pevné dráty. Upevňují se na nahozené omítkové terče, které jsou vyrovnané pomocí vodováhy a olovnice. Omítkové terče umisťujeme svisle i vodorovně cca 120 až 150 cm od sebe. Jejich průměr by měl být cca 20 až 30 cm.
Hladká a štuková omítka, a dokončovací práce
11. Štukování: Po ztvrdnutí a vyschnutí omítky můžeme štukovat. Omítku musíme nechat před štukováním zrát podle její tloušťky. Počítejte s jedním dnem na 1 mm u omítek sanačních, jinak lze štukovat i rychleji, omítka ale musí být opravdu suchá a vyzrálá. Štuk se natahuje o síle cca 2 mm kovovým či plastovým hladítkem a zacupává se plstěným a nebo pěnovým hladítkem krouživými pohyby. Přitom hladítko stále namáčíme do vody, nebo stříkáme vláhu na stěnu.
Strop, hrany a rohy
12. Provádění hran: Hrany provádíme pomocí rovného prkna, které se ke stěně přichytí zednickými skobami či háčky. Prkno ukotvíme k rohu stěny tak, aby přečnívalo přesně o požadovanou tloušťku omítky a drželo rovinu. 13. Přechod mezi stropem a omítkou: Napojení ostrými hranami nebo půlkruhovým fabionem. Uloví se poslední fáze - štukování. 14. Nejdřív obklady, potom štuk: Pozor, pokud chcete stěnu či část stěny obložit obklady, nikdy předtím nenanášejte štuk. 15. Pro výběr omítky je třeba znát vlhkost budovy: Cementová omítka uzavře vlhkost ve zdivu a později se začne rozpadat. Zdivo necháme vyschnout a nahradíme omítkami vápennými, které jsou prodyšné.
Strojní omítání vs. ruční omítání
Strojní omítání hliněných omítek dává největší smysl především na větších plochách, přibližně od 400 m² výše. Strojní omítání přináší rychlost a možnost nanášet silnější vrstvy v jednom kroku. Je možné nanést až 4 cm. Při ručním omítání je možné nanášet hrubou omítku v síle do 1,5 cm, maximálně 2 cm. Nejrozšířenějším omítacím strojem u nás je PTF G4 nebo jeho verze G5. U M300 a dalších strojů lze pracovat s různými kombinacemi D10 a P20, a i pro menší plochy je možné volit ruční omítání. Cena realizace ručního i strojního omítání se zásadně neliší, ale počítejte s náklady na provoz a údržbu strojů.
Návod na omítání svépomocí krok za krokem
Omítání svépomocí může na první pohled působit složitě, ale ve skutečnosti jde hlavně o pochopení správného postupu a pečlivou přípravu. Před samotným nahazováním omítky je potřeba zeď lehce navlhčit. Při samotném nahazování omítky použijte zednickou naběračku (fanku) nebo zednickou lžíci. Naberte omítkovou směs a uvolněným pohybem zápěstí ji nahoďte na stěnu. Pokud si nejste jistí, jak nahodit na zeď omítku rovnoměrně, počítejte s tím, že chce chvíli cviku.
Stěna se omítá od spodu nahoru. Omítku nahoďte mezi omítníky a poté ji pomocí hliníkové latě či dřevěné ohoblované desky strhne do roviny. Jakmile máte omítnutou celou plochu, po lehkém zavadnutí omítky vyjměte omítníky. Nyní máte hotovou jádrovou omítku, na kterou lze aplikovat poslední vrstvu - fajnovou štukovou omítku. Jádrová omítka však musí vyzrát, doba zrání závisí na tloušťce omítky. Obecně platí, že 1 mm vrstvy omítky vyzraje den.
Štukování a finální vrstvy
Štuková omítka, lidově nazývaná fajnová omítka, se natahuje na navlhčenou jádrovou omítku a poté se vyhlazuje hladítkem. Po dokončení štukování nechte místnost několik dnů větrat, aby se ze stěny vypařila voda. Vedle štukových omítek existují i jiné stěrky - silikátové, akrylátové či dekorativní pomocí plastických stěrek nebo benátského štuku.
Průběh a tipy pro omítání starého zdiva
Omítání starého zdiva vyžaduje jiný přístup než práce na nových stěnách. Staré zdi bývají zatížené vlhkostí, solemi či nestejnoměrnou savostí, což ovlivní přilnavost i životnost nové omítky. Před samotným omítáním je nutné zhodnotit vlhkost a použít sanační metody k odstranění příčiny vlhkosti. Pro vlhké zdi je vhodné zvolit sanační omítky s vyšší paropropustností, případně klasickou vápennou omítku prodyšnou. Při opravách mezer a trhlin je možné volit mezi maltou, tmelem i polyuretanovou pěnou. Omítání svépomocí se hodí pro menší plochy a rekonstrukce, ale vyžaduje pečlivou přípravu podkladu a správný poměr směsi.