trvanlivost, tak i komfort vnitřního prostředí. zdravého bydlení.
1) Metody měření vlhkosti a jejich praktické využití
CM metoda využívá reakci karbidu vápníku s vodou. uvolnění acetylénu, jehož množství se měří. Výhody: Rychlost a jednoduchost provedení. Přesnost výsledků.
Nevýhody: Potřeba laboratorního vybavení. 2. materiálu. detekují.Výhody: Rychlé a snadné použití. Méně přesné v porovnání s laboratorními metodami.
faktorů (např. 3. užitečné při analýze vlhkosti zdiva. hygrometrů se často kombinuje s dalšími metodami. Výhody: Možnost sledování vlhkosti v reálném čase. Užitečné pro posouzení vlhkostních podmínek v okolí zdiva. Nevýhody: Nepřímé měření, které nemusí poskytovat přesné výsledky pro specifické materiály.
4. povrchu zdiva, které mohou indikovat vlhkost. teplotu než suché, což je možné zachytit. Výhody: Neinvazivní a rychlé měření.- Umožňuje mapování vlhkosti na velkých plochách.Nevýhody: Vyžaduje zkušenosti a znalosti pro správnou interpretaci výsledků.
5. Tato metoda je stále více populární díky své přesnosti a rychlosti.Výhody: Vysoká přesnost a rychlost měření. Neinvazivní přístup.Nevýhody: Vyšší náklady na zařízení. nevýhody. přesnosti a dostupnosti vybavení.
Analýza zdiva je proces, který zahrnuje podrobnou diagnostiku struktury zdiva a jeho reakcí na vlhkost. Prvním krokem v analýze je vizuální inspekce, která se zaměřuje na viditelné známky vlhkosti. Patří sem solné výkvěty na povrchu zdiva, opadávající omítky, rozpadlé nebo zněkvedané materiály. Dalším krokem je analýza použitých materiálů ve zdivu. Různé stavební materiály mají odlišné schopnosti absorbovat vlhkost. Například cihelné zdivo, kámen, vápenec nebo beton se vůči vlhkosti chovají odlišně. Zjištění těchto vlastností je zásadní pro pochopení chování vlhkosti a následný návrh sanace.
2) Hodnocení okolních podmínek a identifikace zdrojů vlhkosti
Abychom správně pochopili, odkud vlhkost do budovy přichází, musíme detailně prozkoumat okolní podmínky. To zahrnuje analýzu drenážních systémů kolem budovy, posouzení úrovně podzemní vody a kontrolu správné funkce základových a odvodňovacích systémů. Pro komplexní analýzu může být nutné provést i geodetické měření. Tato měření mohou odhalit drobné praskliny nebo deformace zdiva, které mohou být příčinou nekontrolovaného pohybu vlhkosti. Pokud jsou na zdivu viditelné plísně nebo jsou zjištěny podezřelé mikrobiologické problémy, provádíme testy na přítomnost plísní a dalších mikroorganismů, které mohou ohrozit zdraví obyvatel a integritu stavby.
3) Praktická hodnocení a standardy měření
Jste na konci. Měření vlhkosti zdiva je jednou z metod stavebně-technického průzkumu stavby. Metoda je popsána ve směrnici WTA 4-11 a ČSN P 730610. Praxe je odlišná. Dílem pro složitost odběru vzorků, dílem pro bezradnost při výběru míst měření. Zcela chybí nějaké obecné doporučení, na kolika místech a v jakém rozsahu sledovat vlhkost zdiva, jeho povrchu i jeho jádra, aby výsledky byly porovnatelné a reprodukovatelné. Příspěvek diskutuje chybné závěry měření vlhkosti, jejich příčiny a následky.
1. Pro stanovení sanačních opatření při sanaci vlhkého zdiva je potřebné vycházet ze stavu konstrukce. Jedním z důležitých ukazatelů je jak úroveň zavlhčení zdiva („vlhkost zdiva“), tak i 3D rozložení vlhkosti ve zdivu. Zjištění rozložení vlhkosti, resp. takzvané čelo zavlhčení (hranice zvýšené a nízké vlhkosti) je věnován následující příspěvek. 2. U destruktivního průzkumu, spojeného s odběrem vzorků ze zdiva, je jednoznačně požadován odběr z hloubek mezi 100 a 150 mm pod povrchem zdiva [1]. Je zde stanoveno doporučení odebírat vzorky zdicího materiálu „ve svislých profilech v určitých výškách nad sebou“. Je doporučeno odebírat (v jednom profilu) vždy stejný druh materiálu, aby bylo možno ze stanovené vlhkosti usoudit na rozložení vlhkosti ve zdivu. Podkapitola nedestruktivní průzkum popisuje měřicí metody, známé v době publikování normy (rok 2000). Místa odběru vzorků, resp. Měřením vlhkosti zdiva se zabývá Směrnice WTA 4-11 ve znění z roku 2016. Kromě stanovení hmotnostního podílu vlhkosti, vztažené ke hmotnosti suchého vzorku, je požadováno stanovení maximální nasákavosti materiálu UMAX, a jejich podílu, tedy stupně provlhčení materiálu, označeného jako DFG. 3. V praxi provádějí průzkumy zavlhčení specialisté na odvlhčení zdiva, dále projektanti, případně osoby a firmy, zabývající se obecně stavebně-technickými průzkumy staveb všeho druhu. Prvním problémem je výběr místa odběru. Pokud se držíme znění ČSN, místo odběru má být buď „místem projevu vlhkosti“, nebo naopak „místem typického vlhkostního namáhání“. Místo projevu vlhkosti bývá patrné na povrchu zdiva (často se jedná o poškození omítky, nebo jejího nátěru). Místo poškození ovšem nezřídka nesouvisí s aktuálním stavem, aktuálním zatížením vlhkostí, ale někdejším, starším zatížením - například časově omezeným zatečením (poškození střechy, později opraveným, nebo havárií sítí, mezitím odstraněnou). Druhým kritériem dle ČSN je volba místa typického vlhkostního namáhání. Namáhání může být z vnějšího prostředí (zásypu, střechy, fasády, kanalizace, komunikace), vnitřního prostředí (sítě, vlhké provozy a jejich mikroklima), případně podloží stavby (vzlínající vlhkost, tlaková voda, vodní pára v zemním tělese). K výběru místa „typického namáhání vlhkostí“ je tedy třeba znát poměry uvnitř stavby, pod stavbou (včetně geologie) a kolem stavby, včetně půdních poměrů, znalosti historických úprav terénu a jeho profilace. V praxi se na stavbě ocitá průměrně zkušená osoba, na jejíž úvaze závisí výsledek průzkumu.
4) Destruktivní a nedestruktivní průzkum a vzorkování
4. Destruktivní průzkum se v praxi omezuje na několik sad vzorků, náhodně odebraných ze zdiva v místech poškození, resp. jejich sousedství. Zřídka se vzorky z jednoho místa odběru odlišují na povrchové (např. omítka) a hloubkové (zdicí materiál, resp. ložná malta), spíše se jedná o směs (např. omítka + cihla). Vypovídací schopnost se omezí tedy pouze na zjištění, zda poškození souvisí s aktuálním vlhkostním stavem, nebo stavem, který již pominul. Velikost portfolia vzorků se řídí nejčastěji objednávkou - nezřídka je vzorků 3-5 z celé stavby o více podlažích a mnoha místnostech v patře. Výjimkou jsou podrobné průzkumy, popisující jednotlivé stěny podle orientace ve stavbě, polohy (vnitřní/obvodová) a studující vzorky v různých polohách nad podlahou/nad terénem vně a v různých hloubkách pod povrchem zdiva.
5) Oklamání měřicích přístrojů a interpretace výsledků
Jednoduché přístroje na principu vodivosti a kapacity lze snadno oklamat. Hodnoty, které přístroje uvádějí, jsou závislé velmi silně na množství sorbované vlhkosti na povrchu stavebního dílce, a velmi málo na vlhkosti pod vrstvou povrchové úpravy (omítky, obkladu). Kondenzační vlhkost se projeví na chladném podkladě, který se dostane do styku s vlhkým teplým vzduchem. Tento jev je patrný při měření v zimních měsících, kdy během měření naměřená vlhkost stoupá v místech, kde se pohybují osoby, nebo kam proniká teplý vlhký vzduch (řádově změny v procentech vlhkosti během několika minut měření).
Vodorozpustné soli, ať již ve spojení s kondenzací, nebo vysokou vlhkostí vzduchu, zvyšují hodnoty rovnovážných (sorpčních) vlhkostí porézních materiálů. Přístroje mohou registrovat vyšší hodnotu elektrické kapacity, nebo vodivosti, než je reálný obsah vody. Nezřídka lze dojít k výrazně nižším naměřeným hodnotám, pokud se strhne povrchová vrstva nátěru nebo štuku na omítce a měření provede na obnaženém podkladu. Experimentem s vrstvou odpojeného cementového samonivelačního potěru se ukázala závislost na krystalické vodě v povrchové vrstvě.
6) Praktické poznámky a domácí měření
Předmětem byla cca 1cm vrstva ztuhlého potěru, uloženého po několik měsíců ve stabilním prostředí laboratoře. Zatímco horní plocha ukazoval vlhkost kolem 3,7 % hm., spodní líc vykazoval vlhkost 0,5 % hm. Po suchém obroušení horní plochy povrchu skelným papírem se naměřená hodnota přiblížila hodnotě na spodním líci (0,8 % hm.). Měřením dvou líců jedné cihly se prokázalo, že hladký a rovný líc vykazuje jinou, vyšší hodnotu elektrické kapacity než hrubý líc téže cihly. Mikrovlnná měřicí zařízení jsou vybavená elektrodami, vysílajícími více či méně koncentrované svazky mikrovln. Sondy v elektrodě zachycují odražené mikrovlny a odečítají vodou absorbované záření jako přepočet hodnoty vlhkosti v nastaveném měřeném materiálu. Výsledkem je jednak statistika měření, jednak grafická 2D síť s naznačenými tendencemi šíření vlhkosti.
7) Závěr a rámcová metodika pro sanace vlhkého zdiva
Na základě uvedených příkladů praxe je patrné, že praxe si žádá sepsání rámcové metodiky. Metodika by měla specifikovat, kolik měřících os a kolik odběrů materiálu by měl průzkum objektu zohlednit dle velikosti stavby, počtu podlaží. Dále by měla specifikovat rozložení vzorků v jedné ose: v kolika výškách a hloubkách by měly být vzorky odebrány. 5. ČSN P 730610. Hydroizolace staveb. Sanace vlhkého zdiva. ŠŤASTNÝ, P. Vysoušení zdiva po povodních. ŠŤASTNÝ, P. Kladruby, Husova 6. Vlhkostní průzkum. WTA Merkblatt 4-11 Messung des Wassergehalts bzw. der Feuchte bei mineralischen Baustoffen. ŠŤASTNÝ, P. Velké Hamry, Restaurace Starý Lázně. Vlhkostní průzkum. ŠŤASTNÝ, P. Kaple Božího hrobu, Praha 2. Vlhkostní průzkum. Komentář recenzenta doc. Ing. Jaroslav Solař, Ph.D., VŠB TU Ostrava.
Příspěvek pojednává o problematice měření hmotnostní vlhkosti zdiva v návaznosti na ČSN P 730610 (2000) WTA 4-11 (2016) s ohledem na její praktické provádění a na možná úskalí v rámci praktického provádění měření vlhkosti zdiva při odlišnosti okrajových podmínek u jednotlivých sanovaných objektů. Jedná se o zajímavý příspěvek, který upozorňuje jak na úskalí jednotlivých metod měření vlhkého zdiva, tak také na problematiku lidského faktoru v rámci volby míst měření, který může být příčinou opomenutí některých okrajových podmínek v rámci příslušného objektu, a tím i zkreslení výsledků průzkumu. Je třeba vyzvednout závěr příspěvku, kdy autor upozorňuje na nutnost vypracování obecné metodiky pro provádění vlhkostních průzkumů. Příspěvek může být přínosný pro všechny, kteří se zabývají problematikou sanace vlhkého zdiva.
8) Shrnutí praktických tipů pro domácí měření
Nejznámější vlastnost hliněných omítek je jejich schopnost spoluvytvářet optimální vlhkost vnitřního prostředí. Pokud někdo něco ví o hliněných omítkách, pak je to většinou povědomí o této jejich vlastnosti, ze které se stal mýtus. Jako výrobci hliněných materiálů a zedníci-hlinaři pracujeme denně s hliněnými omítkami, úžasným materiálem tolik přívětivým pro člověka. Rozhodli jsme se měřit jejich reakci na změnu vzdušné vlhkosti a porovnat ji s reakcí vápenných štuků. Oba druhy omítek byly vyomítány na porobetonovém zdivu v tl. (18+-2) mm.
9) Závěrečné poznámky pro praxi
Vlhkost zdiva se často objevuje v objektech všeho druhu - rodinných domech i komerčních prostorách. Možná se stačí projít po náměstí a tyto problémy uvidíte i zvenčí. Ale pokud je zeď nedostatečně odizolovaná, nasává vlhkost z ulice i z okolí domu a může způsobit vážné poškození obvodového zdiva i zdravotní problémy - pokud se vlhkost dlouhodobě neřeší a přetrvává. Spóry plísní mohou být i neviditelné. Naštěstí se i toto dá řešit. A to i když nejste schopni ovlivnit podmínky okolo domu. Na řadu tak přichází řízené větrání s rekuperací tepla. Takovou situaci jsme měli možnost řešit v jednom administrativním objektu se showroomem stínící techniky. Instalace probíhala dle návrhu a hlavní měření probíhala před instalací a po ní; výsledky ukazují zlepšení komfortu a snížení vlhkosti.