Propadlá a popraskaná nová podlaha bývá noční můrou řady projektantů, realizačních firem i investorů. Dopátrat se, zda-li udělal chybu projektant, realizační firma nebo výrobce některého z použitých materiálů, bývá zpravidla vyhroceným procesem. Velmi často se přichází na to, že byla porušena nejzákladnější stavební pravidla.
Podlaha na terénu: tloušťka izolace a její význam
Dnešní úsporné objekty vyžadují v podlahách na terénu poměrně velké tloušťky tepelné izolace. Běžně se setkáváme s tloušťkami izolantů od 120 mm pro standardní domy, přes 150-200 mm pro nízkoenergetické až po 200-300 mm pro pasivní domy. Pochopitelně v případě podlahového vytápění je třeba vzhledem k podstatnému zvýšení teplotního spádu tloušťky tepelných izolací přiměřeně zvýšit.
Doporučené tloušťky tepelných izolací viz. článek ZDE: TEPELNÁ IZOLACE PODLAHY 200 MM A MALÉ DOTVAROVÁNÍ - PŘI DODRŽENÍ ZÁSAD ŽÁDNÝ PROBLÉM
Pro izolace větších tlouštěk s malým dotvarováním a bez akustických požadavků (izolace na terénu apod.) se používají nejčastěji pěnové izolanty, zejména pěnové polystyren. Tyto materiály mají při plnoplošném působení zatížení pro běžné případy dostatečnou únosnost tj. při běžném zatížení malé stlačení i při velkých tloušťkách izolace viz. STATICKÉ POSOUZENÍ PODLAHY - NUTNOST, NEBO ZBYTEČNÝ LUXUS?
Design a návrh podlahy
Vlastní návrh podlahy musí zohlednit základní vstupní údaje, kterými jsou velikost a typ zatížení, pevnost podkladní tepelné izolace a tuhost roznášecí desky. Pro běžné podlahy s celkovým zatížením do 7,5 kN/m2 tak na základě provedeného statického rozboru vystačíme při standardním dodržení technologie s betonovou deskou tl. 50-60mm z betonu B20, vyztuženou sítí W4 150/150mm (tl. 50mm), nebo W4 200/200 (tl. 60mm). Bez statického posudku a při technologické kázni našich staveb se totiž musíme vždy pohybovat významně na straně bezpečnosti tj. vyhnout se kombinacím, které jen „možná" budou fungovat.
Časté příčiny sedání podlahy a pravidla pokládky
SEDÁNÍ POHLADY V BĚŽNÉ STAVBĚ (RODINNÉM DOMĚ) - NEJČASTĚJŠÍ PŘIČINY
Jednoduché zásady pro pokládku, které jsou uvedeny např. v základním katalogu Isover 2013: Desky izolantu je třeba pokládat tak (např. do lepidla, cementového mléka apod.), aby bylo zajištění celoplošné působení tlaku na izolaci. Je vhodné použít jednu vrstvu tepelné izolace (případné mezery dopěnit), nebo jednotlivé vrstvy opět slepit. Ideálním řešením není ani pokládka EPS na podsyp s větší zrnem. Také velká zrna podsypu se dokáží do tepelné izolace zatlačovat, než se vyrovná napjatost v konstrukci. Z tohoto důvodu se například v systémech Rigidur požaduje mezi podsyp a tepelnou izolaci vždy vložit alespoň tenkou pevnou desku Rigidur. Malé dotvarování plnoplošně působící tepelné izolace je dobře patrné z obrázku 11, kdy skladba Isover EPS 100Z 2x50 mm při plošném zatížení 2000kg/m2 (0,02 MPa) vykazuje deformaci pouze cca 1mm tj. výrazně pod deklarovanou max. stlačitelnost 2%.
ZÁVĚRY: Tepelné izolace Isover EPS mají vysokou únosnost a jsou vhodné také pro izolace podlah energeticky úsporných staveb v tloušťkách 200-300mm. Základem dobrého fungování podlahy z hlediska sedání je zajištění celoplošného působení zatížení na tepelnou izolaci (žádné mezery ve skladbě podlahy). Podlaha předmětného domu vykazovala několik zásadních pochybení, zejména použití zcela nevhodného typu desky podlahového topení (se spodními výstupky) a chybnou pokládku na nerovný podklad. Uvedená pochybení způsobila navýšení deformace podlahy o stovky %.
Zateplení střechy: důsledky chyb a správný postup
Tepelná izolace střechy patří k nejúčinnějším způsobům, jak snížit tepelné ztráty domu a zvýšit komfort bydlení. Právě střechou totiž uniká velká část tepla, a pokud není zateplení provedeno správně, očekávané úspory se nemusí vůbec dostavit. Mnoho problémů vzniká už při návrhu nebo samotné realizaci zateplení střechy, často z důvodu podcenění detailů nebo snahy ušetřit na nesprávném místě. Chybějící nebo špatně provedené zateplení střechy má zásadní vliv na energetickou náročnost domu i stav celé konstrukce. Nedostatečná izolace zároveň zkracuje životnost střechy. Vlivem tepelných výkyvů a kondenzace vlhkosti dochází k postupnému oslabování krovu a dalších konstrukčních prvků. Velkým rizikem je také vznik vlhkosti, plísní a tepelných mostů. Vlhké prostředí vytváří ideální podmínky pro výskyt dřevokazného hmyzu a dřevokazných hub, které mohou vážně narušit nosné části střechy. Správně provedené zateplení je proto klíčové nejen pro úspory energií, ale i pro dlouhodobě zdravou a funkční střechu. Zateplení samo o sobě neřeší technické problémy střechy. Odborná prohlídka před realizací je proto klíčová. Umožní vám odhalit skryté závady a navrhnout jejich řešení ještě před samotným zateplením. Neváhejte se nám ozvat.
Neexistuje jeden univerzální izolační materiál, který by byl ideální pro všechny typy střech. Jiný přístup je potřeba u zateplení neobývané půdy, jiný u obytného podkroví. Roli hrají také požadavky na akustiku nebo typ konstrukce střechy, zda jde o zateplení rovné střechy či zateplení některé šikmé střechy - pultové, sedlové, valbové a dalších. Jednou z nejčastějších chyb je volba příliš tenké vrstvy izolace. Důvodem bývá snaha snížit pořizovací náklady nebo omezený prostor, který však lze většinou technicky vyřešit. Správná skladba izolace by měla vždy vycházet z typu stavby, konstrukce střechy a požadavků na energetickou úspornost. Ani kvalitní izolace nebude fungovat správně, pokud není provedena souvisle. Přerušení izolační vrstvy vytváří tzv. tepelné mosty, kterými teplo uniká ven a zároveň zde může docházet ke kondenzaci vlhkosti. Typickými problematickými místy jsou napojení konstrukcí, kouty, prostupy nebo špatně řešené detaily.
Máte již zatepleno a zajímá vás, zda se ve vaší střeše objevily tepelné mosty? Kontaktujte nás. Střešní okna, komíny a různé prostupy konstrukcí patří k nejčastějším zdrojům netěsností a tepelných ztrát. Pokud nejsou tato místa správně a precizně zaizolována, vznikají tepelné mosty, může docházet k úniku tepla, vlhkosti v konstrukci nebo zatékání, a tím ke snížení účinnosti celé izolace. Další častou chybou je chybějící, špatně umístěná nebo netěsnící parozábrana. Ta má za úkol zabránit pronikání vlhkosti z interiéru do izolační vrstvy. Pokud parozábrana nefunguje správně, dochází ke kondenzaci vodních par uvnitř konstrukce, což může vést ke snížení izolačních vlastností, vzniku plísní a poškození krovu.
Správně zateplená střecha musí být zároveň dobře odvětraná. Chyba často vzniká tehdy, kdy se zateplení provede bez ohledu na původní skladbu střechy nebo se zcela opomene funkce větracích mezer. Odvětrání je přitom nedílnou součástí komplexní ochrany střech, díky které zůstane střecha zdravá a dlouhodobě funkční. Po dokončení zateplení by měla následovat kontrola provedených prací. Bez ní nemůžete mít stoprocentní jistotu, zda izolace funguje tak, jak má. Kontrola může odhalit nedostatky, které by jinak zůstaly skryté a postupně by způsobily další problémy. Kromě obhlídky zateplení je dobré provést také kontrolní měření úniku tepla termokamerou. Svěřit zateplení střechy odborné firmě znamená jistotu, že bude vše provedeno správně hned napoprvé. Zateplení střechy je investicí na desítky let a chyby při jeho realizaci se mohou velmi prodražit. Chcete-li mít opravdu zdravou a správně zateplenou střechu, spolehněte se na nás. Nabízíme odborné zateplení střech včetně kontroly střechy a návrhu řešení na míru. A pokud při kontrole objevíme nějaký problém, umíme si s ním poradit.
Pokud jste se rozhodli pustit do zateplení venkovní fasády, pak určitě víte, že nejdůležitějším krokem je výběr správného materiálu. Množství výhod má tepelná izolace z minerální vlny. Minerální vlna má vynikající tepelně-izolační vlastnosti, chrání před hlukem a je zařazená do nejbezpečnější třídy reakce na oheň A1. Pro zateplování minerální vlnou vybírejte takovou, která je dostatečně pevná. Zároveň myslete na to, že při práci s vatou nemůžete využít nízkoexpanzní montážní pěnu k vypěňování mezer, neboť byste nesplnili požadavky na protipožární opatření. Minerální izolace s podélnými vlákny Isover TF Profi se lepí pouze po obvodě s vnitřními terči tak, aby lepená plocha byla minimálně 40 % jejího povrchu.
Při zateplování fasády byste měli mít dopředu promyšlené i to, jak bude fasáda domu vypadat. Pokud plánujete na fasádu umístit například obkladový pásek, musíte zvolit vhodný technologický postup. Pro povrchové úpravy kontaktního zateplovacího systému se nejčastěji používají tenkovrstvé omítky různého složení, barev a struktur. Podle použitého pojiva se liší možnost aplikace omítek akrylátových, silikonových nebo silikátových. Při vyrovnávání povrchu pod minerální vatou nikdy nešahejte po polystyrenu. Z hlediska požární bezpečnosti je nepřípustné dorovnávat povrch fasády tímto způsobem. Malé nedokonalosti v povrchu se dají upravit lepidlem. V případě, že je fasáda výrazně nerovnoměrná, je nutné ji srovnat vhodnou omítkou nebo musíme použít izolační desky ve více tloušťkách. Základ je, abyste desky lepili na kompaktní, pevný podklad bez prachu a jiných nečistot. I proto se doporučuje povrch fasády omýt před lepením tlakovou vodou a nechat uschnout a následně penetrovat.
Zároveň myslete na to, že při práci s vatou nemůžete využít nízkoexpanzní montážní pěnu k vyplňování mezer, neboť byste nesplnili požadavky na protipožární opatření. Z požárního hlediska je absolutně nepřípustné použít polystyrén pod vatou, jako to vidíme na obrázku. Vždy se ujistěte, že hmoždinka dobře drží. Pokud ji špatně zatlučete nebo použijete hmoždinku na jiný typ podkladu, bude se vám ve vatě hýbat a zhorší se tak její kotevní vlastnosti. Důležité je používat hmoždinky určené pro daný typ podkladu.
Detailní postup zateplování fasády najdete na tomto odkazu. Jedná se o poměrně velký a relativně nákladný zásah, proto je dobré provést zateplování fasády pořádně a správně. Jakékoli následné opravy jsou komplikované a drahé. Nejenom technologická nekázeň na stavbě, ale i nepřesné nebo chybně navržené řešení ze strany projektanta bývají hlavními příčinami nevydařeného zateplení fasád. Podklad pro vnější fasádní zateplovací systém (ETICS) musí být vyzrálý, bez prachu, mastnot, výkvětů, puchýřů a odlupujících se míst, biotického napadení a aktivních trhlin. Pro zbavení se nánosu špíny se doporučuje například omytí tlakovou vodou. Rovinnost podkladu by neměla být horší než 20 mm/m u částečného lepení, nebo 10 mm/m u celoplošného lepení. Pozor také na lepení izolantu na izolant. Chyba nastává zvláště u nerovných fasád rekonstruovaných domů. K jejich případnému vyrovnání se použijí distanční podložky (tloušťky 1 - 10 mm). Staré, ale stále ještě často používané hliníkové lišty způsobují značný liniový tepelný most, takže je vhodnější použít modernější plastovou variantu.
Ná následujících fotografiích můžete vidět termovizní snímky hliníkového zakládacího profilu. Vedle správného zakládacího prvku je nutné také dbát na materiálovou vhodnost izolace. Tloušťka tepelné izolace by měla splňovat požadavky závazné normy ČSN 73 0540:2 a dále také požadavky vyhlášky č. 78/2013 Sb. o energetické náročnosti budov, která je ovšem přísnější než norma. Zateplení by mělo být ekonomicky optimální, což se posuzuje pro každý dům zvlášť. V tabulce z katalogu Isover je vyjádřen tepelný požadavek na celou konstrukci. Druh a tloušťka zateplované stěny, případně stávající zateplení snižuje tento požadavek na celkové zateplení. Pokud tedy zateplujeme cihlovou stěnu o tloušťce 450 mm, té odpovídá v přepočtu izolace o tloušťce cca 20 mm. Děrované cihly o stejné tloušťce budou „nahrazovat“ 65 mm izolace, a tak dále. Minimální tloušťka nového zateplení se tedy bude pohybovat v rozmezí 100 - 150 mm. V případě nízkoenergetického nebo pasivního standardu se pak tloušťka izolace dostává do rozmezí 240 - 350 mm.
Standardní lepení izolantu se zpravidla provádí nanesením rámečku lepidla po obvodě desek a do 2-3 vnitřních bodů. Základní plocha lepidla činí min. 40 % plochy desky. V oblasti soklu s keramickým obkladem, nebo tam, kde je uvažováno o progresivním kotvením hmoždinek pouze do plochy desky, se základní lepicí plocha navyšuje na 60 %. Lepení běžným cementovým lepidlem je možné při teplotách +5 až +25 °C. Při nižších teplotách je nutné použít speciální lepidlo. Vylepšená cementová lepidla zvládnou teplotní rozmezí +1 až +15 °C. Alternativně je možné použít lepidla z nízkoexpanzní pěny s teplotním rozmezím 0 až 35 °C. Vždy je možno používat lepidla nebo pěny, které jsou certifikované v příslušném zateplovacím systému. Použití jiných výrobků je nepřípustné, tj. Zvláštní pozornost je nutné věnovat šedým grafitovým polystyrenům, které se dokáží na přímém slunci velmi rychle zahřát a zvětšit svoji velikost. V krajním případě se může stát, že všechny vrstvy kontaktního zateplovacího systému popadají, nevydrží nápor sání větru, nebo jejich vlastní tíhu.
Požadavky na kotvení, parozábrany a správné utěsnění spár jsou klíčové pro stabilitu a energetickou účinnost fasád. Počet hmoždinek začíná na 6-8 ks na meter čtvereční; špatné provedení kotvení bývá nejčastější vadou ETICS. Prokreslování hmoždinek lze omezit zápustnou montáží. Přesah fólie parobrzdy by měl být minimálně 10 cm a spáry parobrzdy je nutné utěsnit tmelem a páskou.
S ohledem na podkroví a šikmé střechy existují specifika: izolace by měla být ve dvou vrstvách, výška krokví 160-200 mm, a je možné použít 40-50 cm izolace ve šikmé střeše. Náklady na izolaci se pohybují kolem 3-5 % investičních nákladů na vestavbu podkroví, avšak návratnost díky nižším nákladům na vytápění bývá značná. Předpokládá se správná tloušťka izolace s ohledem na normy a vyhlášky, a každá fasáda vyžaduje individuální řešení podle konstrukce a energetických požadavků.
Podobně jako u podlah, i u střech platí, že omyly mohou stát mnoho peněz. Proto je vhodné konzultovat postupy a využít technologický postup konkrétního zateplovacího systému. Dílčí renovace by měly být navrženy tak, aby zajistily lepší izolační vlastnosti a minimalizovaly tepelné mosty.
