Máte v roubence nebo na chalupě křivé betonové podlahy a nevíte, jak je zateplit bez sbíječky? 🔨 Někdy je rekonstrukce o chytrých kompromisech. Ve videu vám ukážeme, jak si poradit s 20cm nerovnostmi a dostat teplo i do staré stavby.
Vyzdvihnutí problému a cíle moderní rekonstrukce
Rekonstrukce starých domů přinášejí situace, které v učebnicích moderního stavebnictví jen tak nenajdete. Jednou z největších výzev, se kterou se u nás v rámci přírodního bydlení setkáváme, je zateplení podlahy nad terénem. Ideální stav je, když v roubence najdeme původní dřevěnou podlahu na trámech položených přímo v hlíně. To nám dává svobodu jít do hloubky, získat prostor pro silnou vrstvu izolace a vytvořit skladbu přesně podle našich představ.
Klíčový problém s nesprávnou skladbou
U mnoha objektů narážíme na dřívější neodborné zásahy. Betonová podlaha vylitá přímo v interiéru roubenky je pro rekonstrukci často spíše komplikací než přínosem. Vybourávání silné vrstvy betonu je extrémně pracné, prašné a finančně nákladné. Představte si plochu 80 m², kde nerovnost podlahy dosahuje až 20 centimetrů. V takovém případě je klasická skladba podlahy s použitím polystyrenových desek prakticky nerealizovatelná. Pokud chceme, aby byla tepelná izolace funkční, musí k podkladu přiléhat a tvořit souvislou vrstvu bez mezer. V místech, kde navíc vedou rozvody v podlaze, se situace dále komplikuje.
Toto vede k tomu, že na stole vzniká otázka, jaké řešení je technicky proveditelné i praktické bez rozsáhlé demontáže a vyřazení staré podlahy.
Možnosti izolace a nové trendy
Tato tekutá směs dokáže dokonale vyplnit veškeré kaverny, obalit trubky rozvodů a hlavně srovnat obrovské výškové rozdíly do jedné roviny. V rámci přírodního stavitelství se samozřejmě snažíme syntetickým materiálům vyhýbat. Preferujeme přírodní izolace, jako je ovčí vlna, dřevovlákno nebo konopí. Nicméně u podlahy nad terénem, která není podsklepená, musíme dosáhnout špičkových tepelněizolačních parametrů. Zatímco u stropů mezi patry si můžeme dovolit použít sypké materiály jako Liapor nebo písek pro kročejový útlum, u podlahy na terénu potřebujeme skutečnou tepelnou bariéru. Rekonstrukce staré stavby je vždy o hledání rovnováhy. Použití litého polystyrenu v takto specifické situaci vnímáme jako rozumný kompromis v materiálech. Někdy je potřeba slevit z ideálů a zvolit řešení, které je v danou chvíli funkční a realizovatelné. Důležité je přemýšlet o domě jako o celku.
V poslední době se na trhu izolačních materiálů etablovat pěnové sklo. Jde o materiál, který je vyroben ze 100 % recyklovaného skla. Je tedy ekologické a zdravotně nezávadné. Jeho nespornou výhodou je nehořlavost, nenasákavost vodou a velmi nízká hmotnost. Navíc skladba pomocí pěnového skla nepotřebuje již žádnou hydroizolaci, neboť voda po pěnovém skle nevzlíná. To je právě ten případ, kdy investor potřebuje zateplit podlahu v 1. podlaží, ale má problém se stropem s nízkou únosností.
Rozdíl mokré a suché skladby
V úvodu jste mluvil o mokré a suché skladbě. Jaký je mezi nimi rozdíl? Největší předností suchých dřevěných podlah s výplní pěnového skla je jejich jednoduchá a rychlá montáž. Pěnové sklo tu nehraje roli jen tepelně-izolační, ale díky němu můžeme vyplnit i potřebný prostor.
Postupy rekonstrukce podlahy - mokrá vs. suchá skladba
Rekonstrukce podlahy - mokrá skladbaPostup rekonstrukce podlah s použitím pěnového skla REFAGLASS je velice snadný. Aby bylo využito tepelně izolačních vlastností pěnového skla, je zapotřebí použít 300-500 mm zhutněné vrstvy. Nejprve si tedy připravíme rostlý terén, kdy vykopeme jámu (minimálně 300 mm). Finální dno jámy zhutníme 50 kg vibrační deskou, s níž provedeme zhutnění terénu 12krát. Po zhutnění rostlého terénu přichází na řadu položení geotextílie 200g/m2 jako separační vrstvy mezi rostlým terénem a pěnovým sklem. Geotextílii umístíme na dno a vytáhneme ji po délce obvodové zdi až do výšky min. 30 cm a začneme ukládat pěnové sklo. Maximální vrstva pěnového skla, která se nechá zhutnit je 300 mm, zhutníme stejným způsobem jako rostlý terén. Pro rekonstrukce podlah se používá frakce 0-63 mm, tato frakce se používá, protože je zhutnitelná a samonosná. Jakmile máme zhutněno, pokládáme další vrstvu geotextílie, a to z důvodu, aby nedocházelo k protečení cementového mléka z betonové mazaniny do pěnového skla a nedošlo tak k jeho znehodnocení. Po uložení geotextílie, natáhneme mirelonový distanční pásek (10 x 100 mm), který natáhneme okolo obvodového či příčkového zdiva a budoucí betonové mazaniny. Vyhotovíme si betonovou mazaninu v průměru 80-100 mm, kterou zarmujeme.
Rekonstrukce podlahy - suchou skladbouje prováděna stejným způsobem. Pokládání druhé separační vrstvy geotextílie, je u této skladby použito z důvodu, aby budoucí nosné trámce neskřípaly o pěnové sklo. Položíme si nosný rastr, který podložíme klínky a zafixujeme proti pohybu. Prostor mezi rastrem vysypeme pěnovým sklem, a to pouze z toho důvodu, aby se nám v rastru nedrželi škůdci. Doporučujeme položit ještě třetí vrstvu geotextílie, která nám zabrání skřípání dřevěných desek o pěnové sklo. Množství potřebného materiálu zjistíme vynásobením objemu výkopu a koeficientu zhutnění, který je orientačně 1,2. Délka výkopu (v metrech) x šířka výkopu (v metrech) x hloubka výkopu (v metrech) = objem výkopu (v metrech krychlových)Objem výkopu (v metrech krychlových) x koeficient pro hutněný materiál = množství materiálu.
Praktické detaily a doporučení
Pro rekonstrukci podlah pěnovým sklem Refaglass se používá frakce 0-63 mm. U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky. Dřevěné podlahy v nepodsklepených chatách a chalupách nevydrží věčně. Trámy ležící na rostlém terénu často ve vlhčím prostředí uhnívají a prkna se prohýbají a kroutí. Je na čase si zopakovat, jak rekonstruovat a odizolovat takovou podlahu i proto, že loni leckde tyto rekreační objekty poškodily záplavy.
Starou podlahu je každopádně třeba odstranit. Nepoškozené dřevo můžeme vysušit, ošetřit proti plísni, vlhku a hmyzu, a eventuálně znovu použít. Pokud je stavba v méně vlhkém prostředí (a roubené stěny jsou zatím v pořádku), je třeba vybrat zeminu pod fošnami na nutnou hloubku 30 až 35 cm, terén srovnat a lehce povápnit. Pak přijde zhruba 5 cm tlustá vrstva štěrkopísku, který přiměřeně zhutníme. Na ni je možné položit a opatrně svařit vodotěsnou izolaci (folii nebo Sklobit). Na ni přijde tříděný štěrkopísek, do něhož se urovnají podlahové trámky - polštáře. Prostor mezi nimi se vysype perlitem, keramzitem, hrubší škvárou nebo jiným izolačním materiálem. Na ně ukládáme podlahu; nejlepší jsou jednostranně hoblované a sámované několik let vysoušené fošny tloušťky 4 až 6 cm s oboustrannou drážkou a spojované perem.
Podrobnosti pro konkrétní typy a konstrukce
Chceme-li být důkladnější a jestliže je kamenný nebo cihelný základ vyšší a lze z něj vyvést nad terén drenážní trubky, pak můžeme kolem stěn uložit do štěrkopískového lože pálené drenážní trubky a na vhodných místech je vyvést ze základu. Otvory chráníme jemnou síťkou proti myším a hmyzu. Do vlhkého prostředí, tam kde je vyšší spodní voda, nebo je blízko řeka, potok či rybník, vyplatí se úprava podlahy se vzduchovou mezerou; tu lze odvětrávat do terénu, do půdního prostoru, nebo ji dokonce temperovat pomocí ventilátoru z nějakého topidla (toto řešení se vyplatí zejména ve starých chalupách).
Než se pustíte do rekonstrukce starého domu, měli byste si zaplatit někoho, kdo vám dům zkontroluje a navrhne takový systém revitalizace domu, který bude plně funkční. Pomozte nám zvýšit dosah našich článků sdílením.
Technické poznámky a vhodné materiály
Poté je třeba zvážit, zda jde o podlahu nad terénem nebo nad stropem, jaká izolace je vhodná a zda se jedná o prostor nad sklepem či nevytápěným přízemím. Důležité je, že izolace podlahy se provádí v kontextu celé konstrukce domu, a proto je potřeba posoudit i podklad, hydroizolace, a případné riziko vlhnutí. Pokud se rozhodnete pro suchou skladbu, je výhoda rychlá realizace a méně mokrých procesů; nevýhodou bývá prašnost.
