Tradiční a kvalitní betonovou podlahu si navíc zvládnete vyrobit i sami. Beton je tvořen pojivem (cementem), plnivem (pískem) a vodou, která během zrání betonu vysychá. Kromě klasické betonové směsi, tzv. cementové mazaniny , se kterou si zvládnete vybetonovat podlahu svépomocí, existují i další druhy betonových podlah. Využít lze výrazně dražší litý beton realizovaný moderními technologiemi, který vyniká vynikající pevností, či anhydritový potěr - další typ lité podlahy, která je na bázi síranu vápenatého, a je známý pro své výborné samonivelační vlastnosti, pevnost i tepelný odpor. Existuje i tzv. suchý potěr vznikající tak, že se vysype cement a umělé kamenivo do obvodové konstrukce a zakončí deskou (zejm. OSB deskou).
Jak už bylo zmíněno v úvodu, betonová podlaha je skutečně velmi univerzální. Použít ji lze jak při opravách podlah ve starých objektech, tak v novostavbách, a to jak v rodinném domě, panelovém bytě, na chatě, chalupě, v dílně, garáži, sklepě i rozlehlé hale - včetně míst s potřebou vysokého zatížení. Výborné akumulační vlastnosti - vzhledem k tomu, že se betonová podlaha nedeformuje a nedegraduje při kontaktu s vodou, vyniká velmi dobrými akumulačními vlastnostmi (ty oceníte například i u podlahového topení, jelikož podlaha udrží dlouho teplo).
Pozor! Zmíněný anhydritový potěr naopak při kontaktu s vodou nabobtnává, plesniví a časem se rozpadá - je proto nevhodný do vlhkých prostor. Má ale o 20 % vyšší tepelnou vodivost než beton. Vysoká odolnost proti plísním - beton je materiálem, který neplesniví, proto se hodí i do vlhkých prostor. Snadná práce - s namíchaným betonem se díky tomu, že je směs pouze vlhká (nikoli tekutá), velmi dobře pracuje, a vybetonovat podlahu tak zvládnete s trochou šikovnosti i bez předchozích zkušeností. Skvělá rovinnost - pokud jste alespoň trochu zruční, podaří se vám při betonování podlahy dosáhnout skvělé rovinnosti (standardně je možné docílit rovinnosti 2 mm na 2 m). U betonu nejsou překážkou ani spády (u anhydritu není spádování možné).
Nízká cena - ve srovnání s ostatními materiály vhodnými pro vytvoření podlahy je beton přibližně o třetinu levnější. Praktický tip: Beton je materiál, který se smršťuje a mohou v něm vznikat vlásečnicové trhlinky - zejména během prvního týdne po položení podlahy. Proto je u větších podlahových ploch (nad 35 m2, příp. vzhledem k tomu, že betonová podlaha představuje základní vrstvu, na kterou se po jejím vytvrdnutí pokládají další vrstvy (hydroizolace, tepelná izolace, nášlapná vrstva), je třeba, aby byla zcela v rovině a vytvořena z kvalitního materiálu. Pokud zvolíte špatný cement či písek, rovné a kvalitní podlahy nedosáhnete. Proto byste měli použít praný písek o frakci 0/4 mm, příp. Jelikož je použití betonu omezeno časem, je třeba připravit si předem vše potřebné.
Budete-li betonovat na hlíně, je třeba pod betonovou vrstvu připravit podsyp štěrkem o frakci 16/32 mm ve vrstvě 10-15 cm. Při betonování podlahy přímo na základovou desku vyrovnejte podklad a převisy, a to ideálně pomocí jemného křemičitého písku pod desky polystyrenu. Při aplikaci betonu na polystyren je třeba pokládka tepelné či kročejové izolace (desky musí být natěsno, mezery vyplňte montážní pěnou) a aplikace separační vrstvy. Při betonování podlahy ve vyšším patře , pod kterým se nachází obytná místnost, položte na nosnou konstrukci stropu kročejovou izolaci z minerální vaty pro eliminaci přenášení hluku a vibrací.
Základem kvalitní podlahy, vysoké pevnosti a odolnosti proti mechanickému opotřebení je důkladné rozmíchání betonu, aby se propojily všechny složky. Postup při míchání betonu je takový, že vhodíte do míchačky 4 lopaty písku, 1 lopatu cementu a trochu vody a necháte promíchat. Tento postup můžete opakovat, dokud nenaplníte celou míchačku. Jakmile máte připravený podklad vč. obvodových pásů podél místnosti, připraveny veškeré pomůcky a namíchaný beton, můžete se pustit do práce.
Vždy začínejte v nejvzdálenějším rohu místnosti a postupujte směrem ke dveřím. Místnost si optimálně rozdělte na plochy, ve kterých zvládnete provést aplikaci betonové podlahy vč. vyhlazení během 45 minut. Na daný prostor aplikujte beton - minimální tloušťka podlahy by měla být 4,5 cm , optimální je však 5-7 cm. Potřebujete-li vybetonovat silnější vrstvu, je vhodné použít výztuž v podobě kari sítí, případně můžete tyto sítě nahradit přidáním vláken do betonu. Po zhutnění se následně beton strhává pomocí srovnávací latě. Jakmile je povrch rovný, je třeba jej ještě finálně vyhladit ocelovým hladítkem. Na větší plochy lze využít motorové hladičky na beton s velkými listy, které vám ušetří čas i námahu.
Aby beton dosáhl těch nejlepších vlastností, je třeba nechat jej důkladně vyzrát. I když je pochozí již přibližně po 48 hodinách, pamatujte, že zrání betonu trvá 1 měsíc při 4 cm tloušťky a dále 2 týdny na každý další 1 cm. Během zrání betonu je třeba zabránit jeho rychlému vyschnutí spojeného s praskáním betonu - proto ho každých pár hodin v prvních 3 dnech lehce zkropte vodou, nebo na podlahu položte navlhčenou geotextilii (zejména na viditelně suchá místa).
Chcete-li se pustit do betonování podlahy svépomocí, pamatujte kromě výše uvedených informací a postupů také na to, že při teplotách klesajících pod 5 °C dochází ke zpomalování zrání betonu, které se zastavuje při teplotě 0 °C a nižší. Aby podlaha splňovala všechny vlastnosti, kterými beton vyniká, je třeba pustit se do betonování při teplotách přesahujících alespoň 10 °C - tato minimální teplota by pak měla být zajištěna po celou dobu zrání.