Vlasatice, kostel sv. Český Rudolec, kostel sv. Projekt Renesanční a manýristické štukatérství v Čechách a na Moravě byl zahájen v roce 2018 v rámci programu NAKI (Program na podporu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity) Ministerstva kultury České republiky. Jeho ústředním cílem bylo komplexní zpracování renesančního a manýristického štukatérství v období od poloviny 16. století do roku 1620 v současných hranicích České republiky, jež bylo v rámci ochrany kulturního dědictví i umělecko-řemeslné praxe značně podhodnoceno.
Bádání proběhlo formou mezioborového výzkumu založeného na spolupráci odborníků z humanistických vědních disciplín, specialistů na péči o památky, restaurátorů a s podporou přírodovědného sektoru. Katalogizace umělecky hodnotných štukových děl na území ČR se stala východiskem pro syntetické zpracování uměleckohistorického i technologického vývoje štukatérství na našem území a zařazení do středoevropského kontextu. Informace získané analýzou pramenů a literatury, starších restaurátorských dokumentací, fotografií a jiných záznamů doplnily poznatky z terénního výzkumu, jež napomohly při analýze zásahů do zkoumaných štukatérských děl a jejich oprav. Zapojení restaurátorů a technologů přineslo doplňující a mnohdy zcela unikátní informace k výtvarnému, řemeslnému a materiálovému provedení štukových děl.
Projekt byl ukončen v prosinci roku 2022. V jeho rámci vzniklo mnoho výstupů obohacujících bázi současných poznatků k dané skupině památek. O rozmanitosti fenoménu štuku se lze přesvědčit v této databázi, která shromažďuje výsledky topografického mapování štukových památek provedeného na území Čech, Moravy a českého Slezska. Vzniklé záznamy s podrobnou fotodokumentací štukových památek, bez omezení přístupné odborné i laické veřejnosti, jsou v některých případech doplněny o výjimečné informace získané mezioborovým výzkumem, rešerší pramenů a literatury, analýzou starších restaurátorských dokumentací, fotografií a v neposlední řadě vlastními terénními i restaurátorskými průzkumy.
Katalogizace umělecky hodnotných děl se stala východiskem pro přípravu knižní monografie, distribuované od počátku roku 2023.
Některé specifické otázky byly v rámci projektu podrobněji zpracovány ve dvou památkových postupech a odborné metodice. Památkové postupy detailně zpracovávají samotné téma průzkumu štukových děl (Komplexní přístup k průzkumu štukových děl, na příkladu vytlačovaných štukatur) a téma pozlacování štukových děl, které má díky charakteru štukového podkladu svoje výrazná specifika (Tradiční postupy zlacení štukových děl a omítek). Metodika Památkové hodnocení uměleckých štuků představuje téma štukových památek z hlediska památkové péče a definuje jejich hodnotový rámec nezbytný při jejich ochraně a restaurování. Dalšími důležitými výstupy jsou články v odborných periodicích zaměřené na nejrůznější aspekty zkoumané problematiky (např. monotematické číslo časopisu Zprávy památkové péče 3-4/2020, články v časopisech Umění, Průzkumy památek, příspěvky ve sborníku Epigraphica et Sepulcralia). Poznatky byly také prezentovány na také z mnoha pracovních setkání a workshopech uskutečněných v rámci projektu, ale další jsou plánovány i po jeho ukončení. Sdílení a prezentace výsledků projektu na různých úrovních cílových uživatelů, kterými jsou čeští i zahraniční badatelé, restaurátoři, pracovníci památkové péče, architekti, majitelé a správci, ale i návštěvníci památek, či lokální patrioti, zůstává velkým úkolem do budoucna.
Jana Waisserová: životopis a začátky
Jana Waisserová pochází z Litomyšle a do svého rodného města se v poslední době velmi často pracovně vrací. Na město teď pohlíží většinou z výšky zámeckého návrší, kde se podílí na opravách objektů v areálu renesančního zámku, památky UNESCO. V Litomyšli také vystudovala. Byla první absolventkou tamní Školy restaurování a konzervačních technik, dnes Fakulty restaurování Univerzity Pardubice. Jana měla být původně učitelka. Vystudovala litomyšlskou Střední pedagogickou školu a ve volných chvílích prováděla na litomyšlském zámku. Tam se také poprvé setkala s restaurátory. A když se dozvěděla, že v Litomyšli otevírají vyšší odbornou školu, zaměřenou právě na restaurování památek, řekla si, že to zkusí. Ve studiích Jana později pokračovala už na Fakultě restaurování Univerzity Pardubice, obor restaurování kamene a štuku, později sgrafita a dalších příbuzných materiálů. K tomu si ještě přidala dějiny umění na Filozofické fakultě UP v Olomouci.
Letos bude bitva. Jana Waisserová se dlouhodobě věnuje výzkumu renesančního umění v České republice, především se věnuje oblasti vápenných technik. Renesance dominuje i její profesi restaurátorky na volné noze. Ve spolupráci s památkáři a architekty řeší projekty, které se týkají zejména fasád nejrůznějších objektů, ale samozřejmě také nástěnné a plastické výzdoby interiérů památek. Jana pracuje nejen samostatně, ale často v týmu se svými kolegy a někdejšími spolužáky z litomyšlské restaurátorské školy. Restaurátorka Jana Waisserová na půdě litomyšlského zámku|foto:, Český rozhlas
Janu Waisserovou byste v současné době mohli nejčastěji potkat na lešení tzv. Panského domu v bezprostřední blízkosti litomyšlského zámku. Na objektu, který desítky let sloužil jako mateřská škola, Jana realizuje průzkum stavu a barevnosti omítkových vrstev. V loňském roce společně s kolegy restaurovala výjimečné renesanční komíny litomyšlského zámku. Restaurátorky Jana Waisserová a Hana Bělinová při opravách komínů zámku v Litomyšli|foto:archiv Jany Waisserové
„Letos ale budu pokračovat i v dalších dlouhodobých projektech,“ vysvětluje Jana Waisserová. „V jižních Čechách totiž s kolegy pracujeme na zakázkách, které jsou rozvrženy do několika let, takže se budu vracet opět do Slavonic. Těch dlouhodobých zakázek je vlastně víc, a to i ve středních Čechách. A také musím zmínit asi moji největší srdeční záležitost, což byly opravy zámku Kratochvíle u Netolic, kde jsme společně s kolegy strávili téměř dvacetiletí,“ dodává Jana.
Ve Váchalově uličce s Janou Waisserovou se v tomto pořadu vydáváme také do Váchalovy uličky v Litomyšli. Společně s dalšími absolventy restaurátorské školy tu kdysi na zdech vytvořila sgrafita podle předloh dřevorytů z knihy Krvavý román Josefa Váchala. S čím se při práci potýkala a v čem vidí kouzlo tohoto litomyšlského zákoutí? Poslechněte si v audiu. V závěru pořadu Kdo umí, ten umí, Jana Waisserová zmiňuje chvíle, kdy je nejšťastnější. „To když všechno uklidíme, sbalíme a doma si vše pěkně zase naskladním, to je velký pocit uspokojení,“ směje se Jana. „Samozřejmě ta radost ale přichází potom, když se ke konkrétní památce vrátím, vidím, že všechny naše restaurátorské zásahy drží, že dobře stárnou a že tam nejsou problémy, které by vznikly třeba volbou špatného postupu. Je naivní si myslet, že v našich povětrnostních podmínkách něco zůstane navěky.“
Odborná spolupráce: PhDr. Tomáš Horyna, PhDr. Martin Mádl, i chemickotechnologické průzkumy. Hlavní sál zámku Červená Lhota byl zaklenut klášterní klenbou zdobenou v 17. století štuky a malbami. Do současnosti se ze sálu zachovalo pouze jedno klenební travé v severní části původního sálu, v tzv. jídelně (Tencallův sál). V době průzkumu byly malby i štuky překryty druhotnými nátěry z 19. a 20. století. Hlavními cíli průzkumu v roce 2016 byla orientace v jednotlivých historických vrstvách sálu a posouzení stavu a rozsahu hodnotných vrstev. V jídelně bylo provedeno rozšíření starších sond. Průzkum potvrdil rozsáhle dochovanou raně barokní výzdobu sálu, včetně polychromovaných štuků z dílny I. Comety a maleb od G. Tencally. Cílem navazujícího průzkumu, provedeného v roce 2018, bylo upřesnit záměr pro obnovu a prezentaci jednotlivých prvků a ověřit technologie a časovou náročnost odkryvu i restaurování.
V rámci rozšířeného průzkumu (2018) byly odebrané vzorky pro chemickotechnologické analýzy a provedeny doplňkové stratigrafické sondy. Dále byly provedeny zkoušky snímání druhotných vrstev různými metodami a konzervace referenčních ploch malířské a štukové výzdoby. Na základě rozšířeného průzkumu byl upřesněn návrh na restaurování.
The idea is that at individual scales the additional load is ignorable, but at mass scraper levels it adds up and makes scraping much more expensive. Ultimately, this is a placeholder solution so that more time can be spent on fingerprinting and identifying headless browsers (EG: via how they do font rendering) so that the challenge proof of work page doesn't need to be presented to users that are much more likely to be legitimate. Please note that Anubis requires the use of modern JavaScript features that plugins like JShelter will disable.
V letech 2017-2022 byl v kapli proveden rozsáhlý průzkum a restaurování interiéru kaple. Kaple v Malé věži na Landštejně je jednou z nejcennějších románských památek na našem území. Do současnosti se v ní dochovaly jak původní omítky s fragmenty maleb a rytými i malovanými grafitti, tak unikátní románské maltové podlahy. Hlavním cílem průzkumu bylo identifikovat příčiny akutní degradace omítek a navrhnout možnosti řešení. V omítkách byly zjištěny extrémně vysoké koncentrace vodorozpustných solí v důsledku několik set let trvajícího zatékání do zdiva. Přímý původce solí nebyl identifikován (sklad střelného prachu, exkrementy ptáků, aditiva do injektážních malt…). V kapli byla umístěna čidla na sledování relativní vlhkosti a teploty. Soli zcela zásadně zvyšují svou degradační aktivitu při častých výkyvech vzdušné vlhkosti. Hlavním cílem následujícího zásahu na cca 300 m2 románských omítek bylo snížit koncentrace vodorozpustných solí, odstranit nevhodné a degradované doplňky a zajistit omítky vhodným tmelem. Samotný restaurátorský zásah začal v roce 2019 základní konzervací omítek a maleb a opakovanými odsolovacími zábaly, které návazně probíhaly až do roku 2022. Na odsolovací zábal byla vyvinuta směs, jejíž vlastnosti byly nastaveny tak, aby mohla absorbovat maximum solí. Jako plnivo odsolovací směsi proto nebyl využit pouze písek, ale zcela inovativně (na doporučení technologa) opuka, která má otevřenou kapilární strukturu. Celý proces byl sledován průběžným odebíráním vzorků jak ze samotných omítek, tak z odsolovacích zábalů. Vyhodnocením výluhů solí ze zábalů bylo zjištěno, že výrazně efektivnější jsou dlouhodobé zábaly (cca 4 měsíce), než krátkodobé.
tags: #jana #weisserova #modelovani #ve #stuku #univerzita