že odpovídá projektové dokumentaci. Na vrch dokončeného bednění přijde parozábrana Isover Vario® KM Duplex UV. S první řadou začněte odspodu, tedy od okapní hrany. Po instalaci parobrzdy přichází na řadu tepelná izolace podle navrhnuté skladby zateplení. S izolací budete používat i systém trámků Isover Tram EPS. Ve dvou vrstvách pak izolační desky Isover Uni s přeloženými spárami a opět přidáte trámek. Tak postupujte až na hřeben střechy. K zajištění únosnosti celé konstrukce použijete kontralatě. Ty se spojí s krokvemi pomocí vrutů s proměnným stoupáním Isover Twin UD. Poslední vrstvou izolace vyplňte prostor mezi kontralatěmi. Až dokončíte hydroizolační vrstvu, čeká vás ještě druhá řada kontralatí. Pod ty horní dejte těsnicí pásku. K první řadě kontralatí přidělejte druhou pomocí vrutů nebo hřebíků a připevněte podpůrnou konstrukci.
Investor chtěl zateplit šikmou střechu rodinného domu postaveného v 90. letech s původní tepelněizolační vrstvou z minerální vaty pouze mezi krokvemi o celkové tloušťce 140 mm (výška krokví). Zároveň přidával další tepelnou izolaci i na obvodové stěny. Aby bylo možné rodinný dům dál využívat s co nejmenším omezením i v průběhu stavby, chtěl provádět práce na střeše pouze ze strany exteriéru. Měl tedy v úmyslu ponechat stávající zateplení a doplnit shora zateplení deskami PIR o tloušťce 100 mm. Takové řešení by ale vedlo ke vzniku rosného bodu a kondenzace u horního povrchu stávající minerální izolace. Po konzultaci s technikem Atelieru DEK si investor nechal poradit a, sice nerad, stávající zateplení odstranil. Tloušťka nové tepelné izolace z PIR byla z původně plánovaných 100 mm navýšena na 180 mm tak, aby bylo možné čerpat podporu z programu Nová zelená úsporám.
Ohledně rekonstrukcí stávajících střech s mezikrokevním zateplením se často řeší detail u okapu a u štítového přesahu střechy. Krokve procházejí obvodem stavby a tvoří přesah střechy. Na rozdíl od mezikrokevního zateplení u zateplení nad krokvemi parozábrana je umístěna nad krokvemi a vzniká nepříjemná otázka provedení napojení parozábrany na konstrukci obvodové stěny, kterou prochází krokve. Je nutné pracné přilepování parozábrany ke každé krokvi. Podrobněji o úskalích těsnění spár kolem krokví se píše v článku kolegy Ing. Libora Koubka 09/2020 Realizace šikmé střechy s nadkrokevním systémem TOPDEK a s prostupujícími krokvemi mezi interiérem a exteriérem.
Pro správné využití nadkrokevní skladby doporučujeme krokve odřezat podle vnější hrany pozednice a přesah střechy řešit samostatným dřevěným hranolem - okapovou podporou připevněnou ke krovu nad parozábranou, v tepelné izolaci. Při takovém zásahu je potřeba posoudit statiku, protože se mění původní statické schéma krovu a velikost vnitřních sil a momentů. V našem případě byly přesahy krokví odřezány a přesah střechy byl vytvořen dřevěnými hranolky připevnými přes parozábranu a bednění do krokví. Zateplení střechy a fasády bylo provedeno na podzim a hned v únoru volal investor, že má problém se střechou v jejím přesahu přes obvod stavby. Vznikala námraza na zateplení fasády a na podbití z palubek, tvořily se rampouchy na okapových podporách. Na žádost investora byla provedena prohlídka na stavbě.
Protože projevy kondenzace se vyskytovaly téměř po celém obvodu střechy, předpokládali jsme, že se jedná o systémový problém. Provedla se sonda do zateplení fasády u jeho kontaktu se střechou. Příčina byla hned odhalena. Parozábrana ze samolepicího asfaltového pásu nebyla správně napojena na obvodovou stěnu. V podstatě nebyla napojena vůbec. Sice byla z bednění na krokvích svedena na svislou OSB desku připevněnou před čela zkrácených krokví a pozednici, ale nebyla napojena na zdivo. Mezi deskou a pozednicí byla štěrbina šířky cca 50 mm, kterou mohl volně proudit vzduch z interiéru do chladnějších míst v konstrukci stěny a střechy. Trasa transportu vlhkého vzduchu z interiéru skrz konstrukce je znázorněna na obrázku 7.
Stávající sádrokartonový podhled byl proveden dle zkušeností a znalostí odpovídajících době provedení, což bylo patrné mimo jiné na umístění parozábrany mezi kovový rošt a sádrokartonové desky s rizikem poškození při provádění prostupů elektroinstalace. Hlavním problémem ale bylo, že parozábrana nebyla precizně přelepena ke stěně. Touto spárou pronikal teplý vlhký vzduch do chladnějších částí konstrukce střechy a fasády. Na celém obvodu domu bylo odstraněno původní i nové zateplení v kontaktu střechy a obvodové stěny. Obnažila se konstrukce stěny a okraj krovu. Následně bylo provedeno dodatečné napojení parozábrany střechy na konstrukci stěny samolepicím pásem TOPDEK AL BARRIER. Provedení bylo z důvodu členitého podkladu, žaluziového boxu a elektroinstalace poměrně komplikované, ale práce se zdařila. V následující zimě se problém již neprojevil.
Bylo obnoveno zateplení fasády fasádním polystyrenem včetně základní vrstvy s výztužnou tkaninou a pastovité omítky. Závěrem bych chtěl připomenout, že správný návrh a provedení návazností konstrukcí vyžaduje komplexní znalost funkcí jednotlivých vrstev i konstrukcí jako celku a znalost technologických postupů pro správné zabudování materiálů. Zvláště v kontaktu fasády a šikmé střechy není o komplikovanější detaily nouze. Nechť je tento případ poučením pro řešitele podobných případů. Samozřejmě, výrobci sádrokartonových systémů již mají různé nástavce pod krokve, které umožňují svěšení rastru pro montáž sádrokartonového obložení. Pro běžné zateplení podkroví, kde se pohybují celkové tloušťky izolace v rozmezí 220-260 mm, je možné použít osvědčené krokvové závěsy. Co ale dělat v případě vyšších nároků na zateplení? Dle stávající, již končící, normy ČSN 73 0540-2:2011 je možné zateplit rekonstruované podkroví izolací v celkové tloušťce 240 mm. Ovšem v případě novostaveb už nyní platí (dle vyhl. 264/2020 Sb.), že minimální tloušťka zateplení šikmé střechy by měla být v rozmezí 280-320 mm. Bude proto již velice složité vytvořit podkonstrukce pod krokvemi, abychom měli takovou tloušťku kam vměstnat. Pro představu, aktualizovaná norma doporučuje u pasivních domů součinitel prostupu tepla šikmé střechy U = 0,1 W/m2K, čemuž odpovídá tl. Isover Double Tram je systémová skladba minerální izolace, pěnového polystyrenu a výrobků řady Isover Vario®. Důležitým prvkem jsou TRAM dílce ve spolupůsobení s konstrukčními vruty, jejichž vzdálenost je určena dle zatížení podhledu a sklonu střechy. Pro běžné podkroví vychází osová vzdálenost šroubů na 0,9 m. Hlavním prvkem jsou izolační trámy Tram EPS či Tram MW. Tyto dílce se vyskládají za sebou na rovné podlaze na přibližnou délku krokve. Na horní stranu těchto trámů se přilepí konstrukční prkno nízkoexpanzní PUR pěnou, která je vhodná k lepení na dřevo, a dočasně se toto prkno dostatečně zatíží po dobu tvrdnutí pěny. Délka konstrukčního prkna odpovídá délce krokve. Tímto nám vznikne celistvý konstrukční prvek. Takto slepená sestava (prkno + izolační trámky) se přiloží ze spodní strany krokve a přivrtá se k tomu určenými vruty v osové vzdálenosti dle statických tabulek. Takto pokračujeme na všech krokvích, které chceme zateplit. Do vytvořené dutiny mezi krokve a mezi konstrukční prvky aplikujeme tepelnou izolaci. Po zaizolování můžeme aplikovat parobrzdu či parozábranu. Tímto nám vznikne i instalační dutina pro vedení například elektrických kabelů bez nutnosti procházet parotěsnou vrstvou. Slepená sestava se přiloží ze spodní strany krokve a přivrtá se k tomu určenými vruty. Takto pokračujeme na všech krokvích, které chceme zateplit.
7. 6. 2021 Investor stavby i osoba, která příslušné zateplení dvouplášťové šikmé střechy projektuje, má v dnešní době mnoho možností jak takovou konstrukci navrhovat. Díky tomu, že současné předpisy nestále požadují přísnější účinnost zateplení, nasává otázka jakou a kam vlastně tepelnou izolaci u takové konstrukce umístit. Mnohdy tak vyhrává návrh, řešit zateplení krokví nejen mezi a pod krokvemi, ale i nad krokvemi nebo dokonce jen nad krokvemi. Pokud budeme řešit zateplení jen nad krokvemi (bez ohledu jaký lehký typ tepelného izolantu použijeme), jen nutné si uvědomit skutečnost, že parotěsně-vzduchotěsnící vrstva takové konstrukce (parotěsně slepená a těsněná parozábrana) zde nenavazuje vůči obvodové stěně automaticky jako je tomu u zateplování mezi a pod krokvemi. Je tedy nutné nějakým způsobem parotěsně-vzduchotěsnící vrstvu konstrukce střechy, které je zde vedena shora nad krokvemi, vůči obvodové stěně objektu napojit. Pokud totiž bude parozábrana střechy vedena pouze tak, že pokračuje po celé ploše pod tepelnou izolací až na okraj střechy, tj. nedojde k propojení parotěsně vzduchotěsnící vrstvy střechy s parozábranou lehké obvodové stěny či přímo se zdivem takové stěny (např. u štítu), pak se můžeme dočkat těžkých problémů se vzduchonetěsností v detailu mezi obvodovou stěnou a skladbou střechy s nadkrokevním zateplením. To pak má za následek nejen problém úniku tepla, ale zejména značné problémy se vznikajícími kondenzacemi v tomto detailu či na zabednění přesahu střechy = výtoky kondenzací, plísně, hniloby atd.. Viz. Dále je nutné si při výběru typu použité parotěsnicí vrstvy při takovém způsobu zateplování uvědomit, že při takové instalaci dochází k výrazné perforaci parotěsnící vrstvy, tj. buď pronikajícími dlouhými kotvícími vruty kontralatí až do krokve nebo kotvícími prvky námětků či vymezujících konstrukcí pro výšku tepelné izolace. Pak je tedy potřeba jako parotěsnící vrstvu použít speciální pro toto určenou parotěsnící fólii. A to i s ohledem na to, že při aplikaci skladby střechy se s největší pravděpodobností po takové fólii bude realizátor pohybovat. Tj. materiál, která díky své vysoké parotěsnosti a zároveň elasticitě po jejím zabudování do konstrukce bude dostatečně parotěsně a vzduchotěsnou účinnou vrstvou a zároveň bude odolnější i vůči plošnému mechanickému poškození. Proto rozhodně není vhodné pro takovou skladbu používat lehké nízko nebo středně parotěsně účinné parobrzdy nebo parozábrany, ani materiály s povrchovou hliníkovou vrstvou, ale materiál, jež odolá všem výše citovaným vlivům. Jedním z takových materiálů určených přímo pro takovou skladbu je fólie JUTAFOL REFLEX N 150. Což je sice vysoce parotěsná fólie (Sd 180 m), ale nikoliv s kovovou, ale vysoce elastickou pokovenou vrstvou. Zde však nejde o to tvořit účinnost reflexe, ale o to, aby materiál po zabudování i po prokotvení kotvícími prvky konstrukce splňoval souvislosti parotěsnosti a vzduchotěsnosti. Viz. foto vpravo. A samozřejmě je nutné ji spojovat a napojovat systémovými lepícími a těsnícími komponenty (pásky JUTA SP UNI, JUTAFOL SP 1, JUTAFOL SPAL, tmel JUTAFOL MASTIC). Viz. níže uvedené fotografie. Jedna otázka však je použití typu parotěsnící vrstvy, ale druhá stejně důležitá je způsob jejího provedení. Rozdělili jsme více než 45 článků nabitých informacemi o střechách do přehledných témat, která vám rychle pomohou se v problematice vyznat. Nestrácejte čas hledáním a mějte vše na jednom místě. Šikmou střechou běžně uniká cca čtvrtina tepla z domu. Je to zcela přirozené a běžné. Teplo stoupá vzhůru a není v naší moci ho celé udržet v budově. I pasivní a nulové domy mají tepelné ztráty, i když jsou výrazně menší než u běžné masové výstavby. Jsou však případy, kdy podíl tepelných ztrát šikmou střechou může jít až k 50 % z celkových ztrát tepla budovy. Špatná volba materiálů, špatné provedení, netěsnosti a improvizace na stavbě, to jsou nejčastější důvody zvýšených tepelných ztrát.
Obr. 1 Typické rozložení úniků tepla z rodinného domu. Obr. Aktuální požadavky ekonomicky optimální tloušťky tepelné izolace ve střeše začínají na 260 mm běžné izolace. Při menších tloušťkách sice můžeme splnit povinnou nejzákladnější normu, nicméně v horizontu 30 let jsou tyto střechy zcela neekonomické. Větší tloušťky izolace budou účinněji bránit ztrátám tepla a šetřit náklady na vytápění. U nízkoenergetických a pasivních domů se pohybuje množství izolace ve střeše mezi 350-450 mm. Tuto tloušťku můžeme snížit např. Vždy je nutné izolaci provést min. ve 2 vrstvách, abychom přerušili tepelný most a splnili tak požadavek na minimální povrchové teploty konstrukcí. Dřevo je sice výborný přírodní materiál, vede ale teplo 4,5× rychleji než běžné izolace. Obr. 3 Základní vrstva izolace mezi krokve. Při použití „kontaktní“ difuzní folie vyplňujeme celý mezikrokevní prostor izolací.
Obr. Zajímavou možností je i systém nadkrokevního zateplení, kde střídáme tuhé hranoly z EPS s měkkou výplňovou minerální izolace. Obr. 5 Nadkrokevní systém Isover. Obr. Volba izolačního materiálu by měla být ovlivněna nejenom cenou, ale i použitím do konkrétních konstrukcí. Pokud máme krokve dále od sebe (1-1,2 m), není vhodné používat super měkké skelné vlny, protože nám pak mezi krokvemi nedrží a vypadávají. Obvykle se izolační materiál řeže o trochu širší, než je světlá vzdálenost mezi krokvemi a to z toho důvodu, aby se izolace rozepřela a neměla tendenci vypadávat. U čedičových izolací se přidává 1-2 cm, u měkčích skelných rolovaných vln potom až 3 cm. Pokud izolace přesto mezi krokvemi nedrží, musí se přistoupit k drátkování, tzn. Druhým extrémem jsou potom velmi husté vlny, které jsou primárně určeny do fasád, nebo do podlah. V šikmé střeše sice budou také fungovat, ale hrozí zde riziko otevření spáry mezi krokví a izolací. Takto tuhé desky nemají žádnou flexibilitu a nedokáží se přizpůsobit tvaru mezery. Pokud se do šikmé střechy z nějakého důvodu přesto použijí, musí být vyříznuty velice přesně. Otevřené spáry nemusí být vidět běžným okem, zvláště pokud netěsnost vzniká na vnější části krokve, zobrazí se ale při termografickém snímkování, což už je pozdě. Kritická místa jsou např. Obr. 7 Střecha „bez defektu“.Obr. Obr. 9, Bezpečné umístění parozábrany chráněné vrstvičkou tepelné izolace.
Častým neduhem střech je provádění parozábrany. Měla by se umísťovat co nejblíže do teplého interiéru a zároveň by se neměla nikde propíchnout. Lze ji zabudovat i dovnitř střechy, kde ji posuneme max. do první pětiny (1 díl R před parozábranou, 4 díly R za parozábranou). Když parozábranu schováme moc „hluboko“ do střechy, riskujeme kondenzaci vzdušné vlhkosti. Firma Isover v současné době nabízí třetí generaci polyamidové parobrzdy Vario s proměnlivým difuzním faktorem. Tato folie je unikátní v tom, že částečně odpouští chyby na stavbě při její montáži. Špatnými napojeními na prostupující kabeláže, komíny, odvětrání, napojení na nosné konstrukce a různými propíchnutími se dostává do střešní konstrukce vzdušná vlhkost. Ta následně kondenzuje, drží se ve dřevěných prvcích, nebo se začne někde hromadit. Toto bohužel není žádnou výjimkou. U běžného domu má takto zkondenzovaná voda, pokud jí není moc, šanci vyschnout do exteriéru. V případě nefunkčního odvětrávání pod taškami se ale tato vlhkost drží v konstrukci, kde dává živnou půdu plísním a houbám. To už je ovšem zle. Zabránit tomu samozřejmě lze dodržováním technologických postupů. Když chceme mít jistotu, že střecha bude bezpečně fungovat i přes drobné „nedorazy“ při její montáži, použijeme folii Vario. Obr. 10, 11, Vario efekt polyamidové parobrzdy. Folie se uplatní hlavně u difuzně otevřených dřevostaveb a při rekonstrukcích. Obr. 12 Pokud při rekonstrukci střechy nemůžeme umístit parozábranu pod krokve, alternativní cestou je pak aplikace svrchu.
Obr. 13 Třetí generace parobrzdy s vario efektem je folie Isover Vario XtraSafe se 4× vyšší účinností. Dobře izolovaná střecha zabrání nejenom tepelným únikům v létě, zajistí i pohodu během letních tropů. Minerální izolace, na rozdíl od tvrdých pěnových hmot, výrazně zlepšuje i akustický komfort podkroví. Potřebujete poradit? Ing. Ing. Ing. Ing. Vít Koverdynský, Ph. D. Nejstarším a nejdůležitějším úkolem sklonitých střešních konstrukcí je chránit objekty před nežádoucími vlivy klimatu - před srážkami, větrem, případně přímým slunečním zářením. Nejvyšší vodorovný okraj střešního pláště se nazývá hřeben. Tvoří průsečnici střešní plochy, od které střešní plochy sestupují. Nejnižší vodorovný okraj těchto ploch se pak nazývá okap. Okraj střechy, kde již voda nestéká mimo střešní plochy, se nazývá štít. Pultová střecha sestává z jedné střešní roviny, která je ohraničena okapem a hřebenem. Po stranách pak bočními štíty a štítem hřebenovým. Nejčastěji se používají u objektů, které se stavějí při hranici pozemku, často též pro zastřešení přístavků a jednoduchých staveb. Sedlová střecha sestává ze dvou střešních rovin ohraničených dvěma okapy a dvěma štíty. Průnik střešních rovin tvoří hřeben. Sedlové střechy jsou nejvíc rozšířené, zejména pak v řadové zástavbě. V případě průniku dvou sedlových střech se stejnou výškou hřebene vzniká střecha křížová nebo polokřížová. Mansardové střechy jsou variantou střech sedlových (případně pultových nebo stanových) a sestávají ze dvou dvojic střešních rovin nestejného sklonu. Nazývají se podle francouzského architekta Julese Mansarda. Mansardové střechy jsou vhodné pro budování podkrovních staveb. Nejen z architektonických důvodů, ale i z důvodů další ochrany svislých konstrukcí a tepelných vlastností objektu se budují tzv. falešné mansardové střechy, tj. Stanové střechy se skládají ze střešních rovin, které se sbíhají ve vrcholu (mají jehlanovitý tvar), ze všech svých stran mají okap. Stanové střechy se nejčastěji používají u samostatně stojících objektů. Strmým a převýšeným stanovým střechám říkáme věže. Pilové střechy se skládají ze sdružených střech pultových nebo asymetrických střech sedlových. Pilová asymetrické sedlové střechy byly variantně prováděny se zakřivenou delší stranou. Dříve se užívaly převážně na jednopodlažní průmyslové haly. Kolmé nebo strmé části slouží jako horní osvětlení (světlík). V době nedávno minulé byly pilové střechy nahrazovány střešními světlíky na střechách různého tvaru. Osvětlení je pak výhradně umělé. Valbovou se rozumí nahrazení boční štítové stěny. Jsou vytvořeny úpravou střech sedlových, mansardových případně pultových nebo stanových. Častěji jsou k vidění tzv. polovalbové střechy s polovalbou u hřebene. Valbové střechy se zpravidla dělají u podlouhlých staveb, samostatně stojících objektů. Střechy zakřivené a kombinované - např. báně, zakřivené valení střechy, cibulové věže se vzhledem ke své složité a pracné realizaci využívají pouze ojedinale. Dnes jsou díly především staveb s dominantní architekturou, dříve se hojně využívaly k zastřešení věží (kaple, kostely, zámky). Zakřivených lepených vazníků nebo zakřivených ocelových příhradových vazníků. Pilová - sedlová asymetr. Požadavky na zhodnocení a využití každé části objektu, tak aby i v nich byla určitá tepelná pohoda, vedly k podstatným změnám. Dříve nezateplené půdní prostory jdou do pozadí a stávají se součástí historie. Doporučené minimální sklony skládaných krytin, tzv. bezpečné sklony, které zajišťují funkčnost krytiny bez dalších doplňkových hydroizolačních opatření jsou uvedeny v ČSN 73 1901 (viz tab. č. Tabulka č.