Pokud právě řešíte dřevostavbu, určitě jste se setkali s problémem parotěsnosti. Difúzně otevřená nebo uzavřená dřevostavba se liší právě možností prostupu vodních par přes jejich konstrukci. Jednou z vlastností vzduchu je, že na sebe dokáže vázat vodu (resp. vodní páry), přičemž čím teplejší vzduch je, tím více vody dokáže absorbovat. Pro příklad nám poslouží vzduch o teplotě 0°C a 20°C. Při teplotě 0°C je maximální množství absorbovaných vodních par 4,8 g/m3, zatímco při 20°C je to již 17,3 g/m3 vzduchu. Jedná se o maximální množství, které vzduch dokáže pojmout, ale v reálu se v něm tolik vodních par nacházet nemusí. Poměr mezi skutečným a maximálním možným množstvím vodních par se nazývá relativní vlhkost vzduchu (RH).
Pokud začne klesat teplota, vzduch dokáže pojmout menší množství vodních par. Jejich skutečné množství však zůstává stejné a zvyšuje se tak RH. Pokud se tak stane a RH dosáhne hodnoty 100 % (rosný bod), vzduch již nedokáže vodní páry pojmout a musí se jich "zbavit". K tomu dochází kondenzací vzdušné vlhkosti (přechod skupenství pára -> voda). Vlivem běžného chodu domácnosti vzniká v interiéru vlhko, které se snaží dostat tam, kde je vlhkost nižší - ven.
Na tom by nebylo nic špatného, jenže u izolovaných staveb by došlo k prostupu vodních par skrze izolaci, kde směrem ven docházi k poklesu teploty. Vzduch se tak ochlazuje, ztrácí schopnost pojmout původní množství vodních par a dochází k jejich kondezaci v úrovní izolace. To samozřejmě nechceme, protože se tím podstatně sníží životnost i funkce izolace. Jak tomu zabránit? Použitím parotěsné fólie v konstrukci!
Umístění a účel parotěsné vrstvy
K zabránění nechtěné kondenzace vodních par v izolaci domu, umisťujeme parotěsnou fólii na interiérovou stranu. Tak dokážeme vzduch udržet při teplotě, při které dokáže absorbovat potřebné množství vlhkosti, aby nedošlo k její kondenzaci. Kdyby byla parotěsná fólie umístěna až za izolací (ze strany exteriéru), došlo by k prostupu a ochlazení vzduchu uvnitř izolace a fólie by tak ztratila smysl.
Pozor si dejte při utěsňování prostupu u komínu. U nízkoenergetických domů se setkáváme s požadavkem na vzduchotěsnost objektu. Vzduchotěsnosti je možné docílit několika způsoby. Parotěsná fólie mimo výše uvedných vlastností zajišťuje také vzduchotěsnost. Je však velmi citlivá na utěsnění spojů a poškození při stavbě. Další možností, jak vzduchotěsnosti docílit, je parobrzda. Stejně jako parotěsné fólie zamezí průniku vzduchu, ale vlhkost přes ni však projde. Parobrzda bývá z důvodu dlouhé životnosti nejčastěji zhotovena z OSB nebo sádrovláknitých desek. S použitím parobrzdy je nutné počítat předem a dostatečně dimenzovat údržnost nosné konstrukce.
Materiály a technologie parotěsných vrstev
V obou případech je nutné precizně přelepit veškeré spoje a prostupy takzvanou airstop páskou nebo lepidlem na parozábrany. Zda použít parobrzdu nebo parotěsnou fólii záleží na zamýšleném typu novostavby. To doporučujeme vždy pečlivě konzultovat s odborníky! Při hledání parotěsných fólií nejčastěji narazíte na kategorii podstřešní (střešní) fólie. Standardně jsou parotěsné fólie vyrobeny z polyetylenu (LDPE) a vyztuženy armovací mřížkou. Dále existují fólie s hliníkovou vrstvou, která slouží k odrazu tepla zpět do místnosti a snižuje tak tepelné ztráty.
Nejdůležitějším parametrem při výběru parotěsné fólie je její difúzní odpor. Parotěsná vrstva z plastové fólie v ploše obvykle velice dobře brání difuzi vodní páry. Často se navíc používají materiály s tenkou hliníkovou vrstvou. Ve skladu střech však tyto parozábrany obvykle plní i vzduchotěsnicí funkci. Porušení vzduchotěsnicí vrstvy znamená proudění vzduchu skrz skladbu střechy. Vzduch, který proudí z interiéru skrz skladbu ven, s sebou nese značné množství vlhkosti, která na chladných površích uvnitř skladby kondenzuje, případně namrzá.
Ve větrném počasí může vzduch naopak proudit z exteriéru do interiéru, a tím způsobit pronikání chladného vzduchu, aniž je otevřené okno, dále ochlazování povrchu konstrukcí a s tím spojenou případnou kondenzaci vlhkosti. Z uvedených důvodů by parotěsnicí vrstva z tenké plastové fólie neměla být jedinou vzduchotěsnou vrstvou ve skladbě střechy. To mimo jiné pro vytápěné trvale obývané prostory v podstatě diskvalifikuje např. Parozábranu ve skladbě střechy s tepelnou izolací mezi krokvemi je třeba umístit tak, aby nebyla poškozena budoucím užíváním prostor, to znamená ne bezprostředně nad podhledovou deskou - nejčastěji sádrokartonem.
Fólii je vhodné montovat po spádnici, ne vodorovně. Spoje se musí slepovat oboustranně lepicími páskami doporučenými výrobcem fólie. I za cenu větší spotřeby fólie je nezbytné umísťovat spoje fólie pod pevné podpory. Bez podpory nelze spoje dostatečně stlačit a spojit. Parozábranu je třeba stejně pečlivě napojit ne jen mezi sebou a na prostupující konstrukce, ale také na navazující konstrukce po obvodě, a to páskou, kterou systémově doporučuje dodavatel fólie.
Instalace a konkrétní typy parotěsných fólií
Parozábrana ve skladbách s tepelnou izolací nad krokvemi se nejčastěji vytváří z asfaltových pásů. Používat by se měly pásy tzv. natavitelné, které se označují písmenem S. Pro parozábranu lze použít jak starší typ pásů z tzv. oxidovaného asfaltu i novější modifikované pásy. Z důvodu pevnosti pásu a jeho kotvení se doporučuje používat pásy se skleněnou tkanou nosnou vložkou. Asfaltové pásy jsou oproti fóliím odolnější proti mechanickému namáhání. Pásy se nejlépe pokládají po spádnici. V přesazích se kotví do podkladu, nejčastěji k dřevěnému bednění, a to hřebíky po 10 cm nebo kotvami do dřeva. V přesazích se následně svařují. Šířka přesahu je nejméně 8 cm. Oxidované asfaltové pásy se zpracovávají při teplotách od 10 do 25 °C.
Parotěsná fólie (často nazývaná parozábrana) je kritickým prvkem každé zateplené střechy nebo dřevostavby. Instaluje se vždy na vnitřní, interiérovou stranu střešního pláště (pod tepelnou izolaci), kde vytváří neprodyšnou bariéru. Bez správně zvolené a instalované parotěsné vrstvy dochází k nasáknutí izolace vlhkostí, což vede ke ztrátě jejích izolačních schopností, vzniku plísní a hnilobě dřevěných trámů. Upozornění: Parotěsná fólie funguje pouze tehdy, pokud je dokonale spojena.
Parotěsná zábrana také závisí na správné instalaci, stejnoměrnosti vrstvy a celistvosti izolačního materiálu. Při pokládání dvouvrstvé parotěsné fólie je nutné dodržovat jednotné požadavky: její hladká strana by měla směřovat k izolaci a hrubé straně směrem ven. Pokud je použita parotěsná zábrana s povrchem fólie, musí být otočena uvnitř místnosti. Asphaltová vnitřní strana by měla jít na izolaci - černá (bitumenová) strana by měla být otočena uvnitř areálu. Při nedodržení tohoto pravidla materiály ztrácejí technické vlastnosti. Výjimkou je parotěsná fólie, která nemá vnější ani vnitřní strany.
Parotěsná zábrana je často vybavena dalšími hydro- a hydroizolačními vlastnostmi. Takový materiál by měl být těsně připevněn k ohřívači. Pokud je parotěsná zábrana v nesprávné poloze, ztrácí své funkční vlastnosti. To vede ke smáčení a zamrzání izolace, stěn. Mikroklima je v domě narušeno, na povrchu je vytvořena forma.
Vlastnosti a tipy pro správnou instalaci
Pokud nainstalujete membránu pro parotěsnou zábranu s hladkou stranou uvnitř místnosti, pak uložený kondenzát bude stékat dolů a nebude mít čas odpařovat se. Nakonec to povede nejprve ke smáčení dna parotěsné zábrany a poté k celému plátnu, izolačnímu a dokončovacímu materiálu. Obdobná situace nastane v případě nesprávné instalace fóliových povlaků. Jak je známo, metalizovaná vrstva směřující k domu odráží až 97% tepelné energie. Nesprávná instalace není jen špatná strana nebo mořská strana. Mezi běžnými chybami - volným nasazením membrány na izolaci, nepřítomností větrané mezery při instalaci hluchého filmu. Existuje mnoho variant narušení instalace, ale výsledek je vždy stejný - částečná nebo úplná ztráta jeho vlastností izolačními a parotěsnými materiály. V důsledku toho - zmrazení zdí, jejich zničení.
Pokud se nebudete starat o uspořádání větrané mezery při pokládání jednovrstvého filmu, pak se po krátké době budou obyvatelé místnosti cítit jako ve skleníku. Nákup parotěsné zábrany, Zvažte typ materiálu s kým bude v kontaktu. Například je lepší montovat membránový materiál na dřevěné povrchy. Pro podlahu odborníci doporučují nanesení tmelu na bázi bitumenového polymeru. Je možné instalovat polystyrénové pěnové desky (zvuková izolace, která nevyžaduje parotěsnou zábranu), fóliové výrobky na betonových stěnách.
Pro zajištění plynulé vrstvy parotěsné zábrany spoje mezi válci musí lepit pásku šířka není menší než 10 cm. Pro připojení fóliových analogů budete potřebovat metalizovanou lepicí pásku. Pokud by parotěsná zábrana v okenních otvorech neměla zapomenout na potřebu malé (až 2-3 cm) fólie v případě smrštění konstrukce. Výběrem, na které straně se má parotěsná zábrana zapnout, je také důležité zvážit typ povrchu a účel izolovaného dílu. Na střechu je lepší zvolitsi fóliovaný materiál, který současně snižuje tepelné ztráty a působí jako parotěsná zábrana. V každém případě by měl být pokovený povrch nasměrován do domu.
Rozdíly a volba mezi parotěsnou fólií a parobrzdou
K rozhodnutí, zda použít parotěsnou fólii nebo parobrzd, přistupuje se k zamýšlenému typu novostavby. Parotěsná fólie bývá obvykle nejspolehlivější volbou pro interiérovou stranou střešního pláště, zatímco parobrzdda nabízí různá řešení pro vzduchotěsnost, ale s ohledem na vlhkost. Parobrzdda bývá z důvodu dlouhé životnosti nejčastěji z OSB nebo sádrovláknitých desek. S použitím parobrzdy je nutné počítat předem a dostatečně dimenzovat údržnost nosné konstrukce.
V závěru je důležité konzultovat výběr s odborníky a zajistit správné utěsnění a napojení všech spojů a prostupů a také správné nasměrování stran u dvouvrstvých fólií. Při správné instalaci se minimalizuje riziko kondenzace, plísní a poškození izolace.