Spousta chalup nemá základy izolované proti vodě a působení vlhkosti se tak může stát noční můrou. Alespoň některá opatření však můžete podniknout, aniž byste museli bourat či podřezávat.
Ukázky drenáže roubenky s odvětráním vyvedeným nad zásyp uvádí, že novostavby mají u základů kvalitní hydroizolaci standardem, která chrání stavbu nejen proti zemní vlhkosti a tlakové vodě, ale také proti radonu. Co ale se starou chalupou či chatou, která má základy proti vlhkosti izolované jen nedostatečně nebo vůbec? Nemůžete-li k základům „od základů“, je třeba se smířit s tím, že plnohodnotnou hydroizolaci lze udělat jen obtížně. Můžete však podniknout některá opatření, která působení vody a vlhkosti na dům alespoň zmírní.
Proč začít od základů a co sledovat při sanaci?
Hydroizolace základů nebo různá stavební opatření, která mohou její účinnost posílit či provizorně nahradit, není totéž jako opatření proti vlhkosti ve zdech. Je-li však dům vlhký i ve zdech, bude zřejmě tak či onak nutné začít od základů a dostat vlhkost z domu kombinací všech možných opatření a zásahů včetně drenáže, vysoušení či podřezání zdí a jejich „podražení“ plechy či asfaltovými pásy.
Při odhalení základů chaty či chalupy se můžete dočkat nejrůznějších překvapení. Dodatečným odizolováním základů však můžete problému s vlhkostí v domě předejít nebo ho alespoň omezit. A jak na to? Jde o velmi diskutované téma, často dokonce předmět sporů. Přou se zastánci moderních technologií, staří praktici, příznivci levných řešení s milovníky nekompropustíte poctivých postupů. A teď se v tom vyznejte!
Co zahrnuje základní postup dodatečné izolace?
Řešení problému lze zadat některé z mnoha specializovaných firem. Náklady se vám však přinejmenším zdvojnásobí a odborníci vám často nenabídnou nic, co byste nezvládli sami. Než se ovšem sami do práce, je vhodné ujasnit si některé detaily. Dům někdy vlhko potřebuje. Především to, že souboj s vlhkostí je u starého domu poměrně ošemetná věc.
Jak tomu předcházet? Ptejte se na zkušenosti majitelů podobných staveb. Oslovte památkáře, pročesávejte internetová diskusní fóra. Buďte opatrní zvlášť v případě hliněných domů, jejichž zdi z vepřovic či kotovic obvykle stojí na nízkých kamenných základech, spojených rovněž hlínou. Ale pozor také na základy v oblastech s porézním kamenem, například s různými typy vápence.
Jak postupovat při odkrytí a sanaci základů
Základy odkrývejte postupně, jinak by stavba mohla popraskat nebo se sesunout. Drtivá většina sanačních opatření, souvisejících s dodatečnou hydroizolací, předmisně odkrytí základů. Tady je třeba mít se opět na pozoru. Stará chalupa totiž pravděpodobně nebude mít armované betonové základy v dostatečné hloubce, a jestliže odhalíte základy po celém obvodu stavby nebo se při kopání rýhy pro drenáž či výkopu pro dodatečné odizolování dostanete až pod ně, může vám zeď popraskat, případně se rovnou odporoučet do výkopu.
Podle zkušeností odborníků se vyplatí dělat výkopové a sanační práce tohoto typu postupně, po třech či čtyřech metrech. Například při odvlhčení pomocí kombinace drenážní roury se zásypem, geotextilie a nopové fólie to znamená vždy odkopat pouze zmíněný kus, položit fólii a drenáž, zasypat a teprve pak pokračovat dál. Práce se tím samozřejmě zkomplikuje, ale předejdeme tak nebezpečí, že se odhalené nestabilní základy pohnou.
Specialisté upozorňují na nebezpečí náhlého rozdělení stavby na „suchou“ a „mokrou“ právě v důsledku dodatečné hydroizolace, což může zapříčinit vysychání spojovací hliněné malty mezi kameny nebo vyschnutí a nežádoucí pohyb materiálu sypaného při původní stavbě mezi vnější a vnitřní kamenné či smíšené zdivo. Je dobré mít tato možná nebezpečí na paměti zvláště v případě, kdy přesně nevíte, z čeho byla vaše chalupa kdysi postavena.
Co zahrnuje samotná implementace hydroizolace
Vždy je možné použít kombinaci dalších prvků - nopovou fólii pro bariéru vodě a drenáž z perforované trubky pro odvedení vody. Nopová fólie se položí do výkopu, výstupky (nopy) směrem k základům a vyvede se nad terén. Horní hranu navážeme ke zdivu lištou, aby se nezaplevelovala vzduchová mezera. Drenážní trubka vedla nasměrovat vodu dolů po svahu; výkop se vyloží geotextilií, vrstvy písku, štěrku a drtě, na kterou se položí drenážní hadice a znovu zakryje drtí a štěrkem. Kryty proti hlodavcům se dají na obou koncích nad terén vyvést do podstřeší, aby vznikl větrací komín.
U některých staveb lze zvážit i dodatečnou tepelnou izolaci. Izolant by měl respektovat materiál základů; při kombinaci s hydroizolací je nutné zvážit rizika odvedení vody ze starého domu. V praxi se používají asfaltové pásy, fóliové systémy a stěrkové hydroizolace na bázi cementu a polymerů. Stěrkové systémy dokážou vytvořit souvislou bezešvou vrstvu, která utěsní i složité detaily, kouty a prostupy, což bývá kritickými místy spodní stavby.
Provedení a výběr materiálů
Hydroizolace musí být vytažena nad úroveň terénu a bezpečně napojena na další vrstvy konstrukce. Při výběru materiálu je důležité respektovat projektovou dokumentaci. Nejpoužívanějším materiálem jsou hydroizolační pásy z oxidovaného nebo modifikovaného asfaltu. Oxidovaný pás má výhody i nevýhody: nízká elasticita a tepelná odolnost, absence UV odolnosti. Modifikovaný SBS pás má lepší elasticitu a tepelnou stálost a odolává mrazu. Existuje řada dalších typů dle nosné vložky (polyesterové rouno, hliníková fólie, skelná tkanina).
Při přípravě povrchu je klíčové očistit beton od kamínků a hlíny, a poté provést penetraci pro lepší přilnavost pásu. Penetrační nátěr by se měl nanášet na šířku 0,7-1 m kolem stěn; na boční strany základu postačí 150 mm. Nátěr zlepší přilnavost a usnadní následné lepení pásu.
Podrobnosti o aplikaci se nacházejí v technických listech výrobců. Často popisované jsou postupy pro natavování asfaltových pásů: zavádíme hořák, rozprostřeme pás na povrch a natavujeme jej, s ohledem na prostupy a rohy, aby spoje byly pevné a bez bublinek. Přesahy proti rohům obvykle činí okolo 10 cm. Spoje se musí důkladně přitlačit a při používání v okolí prostupů je nutné vyřešit prostupy tak, aby nedošlo k poškození pásu.
Vnitřní a venkovní hydroizolace: kdy kterou zvolit?
Hydroizolaci lze realizovat z vnější i z vnitřní strany. Pokud je možné provést z vnější strany - bývá to ideální pro tlačenou vlhkost a vodu zvenčí. Jestliže to není možné, lze provést izolaci i z vnitřní strany, avšak je nutné vytvořit celistvou a uzavřenou vrstvu izolace na stěnách i podlahách, nejčastěji z asfaltových pásů. Důležité je navázání mezi povrchy a kontinuita vrstvy, aby voda nezatékala do spojů.
V praxi se používají asfaltové pásy, které chrání i proti radonu dle míry radonového rizika. Před aplikací je třeba připravit podklad, očistit jej a odstranit ostré hrany. Poté se nanese penetrace a následně natavují asfaltové pásy do požadovaného tvaru. Důležité je postupovat tak, aby se pásy neodlupovaly a přesahy byly dostatečné pro napojení na další pásy.
Praktické tipy a doporučení
Pro dosažení kvalitní hydroizolace je nutné vyhradit dostatečný čas pro sušení jednotlivých vrstev, pečlivě očistit povrch, odizolovat prostupy a chránit izolaci před UV zářením a mechanickým poškozením. Přesahy pásů by měly být minimálně 10 cm na delších stranách a 15 cm na kratších stranách. Při práci s pásy je vhodné mít po ruce plynový hořák, ochranné rukavice a další nářadí pro nanášení.
Svislá hydroizolace z vnější strany objektu - SANOTECH.cz - sanace a izolace vlhkého zdiva.
tags: #schema #hydroizolace #domu