V rámci rekonstrukce starého domu, který je částečně podsklepený a částečně ne, je klíčové správně vyřešit skladbu podlahy. Text níže vychází z čerstvě poskytnutého podkladového díla a ukazuje postupy, které se často používají při realizaci nových podlahových vrstev nad starým základem, se zaměřením na výběr materiálů a jejich vlastnosti.
Historie a výchozí situace objektu
Polovina domu je podsklepená, polovina ne. V neodizolované části byly dva pokoje; ve větším pokoji bývalá majitelka odstranila starou podlahu, vybetonovala, zaizolovala a na izolaci položila ještě beton (vlhčitelný a místy rozdíl 2-3 cm). V druhé místnosti zůstala původní podlaha (štěrk, 90 let stará izolace, trámy a písek mezi nimi). Odstranili jsme příčku a podlahu v neopravené části až na starou izolaci. Stěny jsou vodorovně odizolované od výstavby a je možno izolaci napojit. Můj plán je: v opravené části odstranit vrstvu betonu nad izolací, poté na původní starou izolaci v menší místnosti a na novou izolaci v nové místnosti natáhnout v kuse novou izolaci přes obě místnosti. Poté dát alespoň 2 cm extrudovaného polystyrenu a na to vyrovnávací beton. Více polystyrenu se tam bohužel kvůli hloubce izolace nevejde.
Principy správné skladby podlahy
Vím, že nejsprávnější postup je vykopat ještě 40 cm do hloubky a udělat štěrk, beton, izolace, polystyren, beton, ale chci vědět, zda není úplně špatně ani tato první varianta. Stěny domu jsou suché, zdi jsou bez prasklin. Velice děkuji za odpovědi.
Když se řekne slovo „podlaha“, obvykle se nám vybaví krémové dlaždičky, leštěný kámen, koberec, lino, laminátové prvky, přírodní dřevo, parkety. Jednoduše to, po čem se nesou naše kroky. Je to přitom velmi důležitá část skladby podlahy a podcenění její realizace vám může způsobit v budoucnosti řadu starostí. Pokud se základ pro pochozí podlahu nepovede, budeme to vnímat po celou dobu užívání stavby.
Obecné zásady a výhody moderních materiálů
Konvenční řešení? Při představách o realizaci stavby v případě povrchu podlahy péčí nešetříme. To však často neplatí o jeho podkladu, který je někdy řešen improvizací. Nerovnosti a různá vedení pod tepelně izolační vrstvu se pak řeší podsypem. Obvykle se pomocí lopaty použije vlhký, nepříliš čistý písek neověřené zrnitosti s různými příměsemi, a ten se pak nedostane pod všechny trubky a nad nimi nevytvoří žádnou pevnou ochranu. Navíc jeho organické součásti mohou negativně reagovat právě s probíhajícími rozvody. Stejně tak nelze udržet na povrchu takového podsypu rozumnou rovinnost, jakmile se na něm začne chodit a pokládat právě třeba desky polystyrenu. “Tradiční“ řešení se může výrazně prodražit. Prosypané kusy polystyrenu se často prozradí nerovnostmi a ohrožují též citlivé rozvody skryté pod podlahou. Rozebírání podlahy a oprava trubek pár měsíců po uvedení do užívání není nic příjemného.
Těmto defektům pak zamezí použití materiálu, který dobře zateče a obteče vše, co je potřeba a pak zatvrdne už v jasně daném tvaru. Začínáme zpravidla „od spodu“. Po dokončení hrubé stavby je viditelná nosná deska stropu, nebo části základové konstrukce, popřípadě vrstva hydroizolace. V nadzemních místnostech se objevují kabely, trubky, odpadní vedení, potrubí od centrálního vysavače, internetová spojení… Pro tento citlivý prostor doporučujeme zvolit materiál, který neuškodí užitným vlastnostem stavby, snadno se aplikuje, zakryje bezpečně všechny rozvody a zároveň vytvoří dobrou rovinu pro následné vrstvy.
Materiály pro podlahové souvrství
Moderní materiály komponují i do návrhu podlahových sendvičů, a to obvykle funkčně správně. Je ale možné, že během výstavby dojde k určitým změnám vizí, případně nedodržení výškových kót či opomenutí provedení trubních rozvodů. Pak se hledají náhradní řešení, či se šetří centimetry. Občas se stane, že si zamilujeme starší domek, který má úžasnou sedlovou střechu a zdravá špaletová okna, ale podlaha, ač z masivních trámů, nebo postarší železobetonová, je nerovná. Díky tenčí vrstvě mohou další práce nastupovat o trochu dříve.
Litá cementová pěna na druhou stranu nefunguje ani jako kročejová izolace (impaktní hluk), ani jako vrstva, na kterou je hned možné aplikovat dlažbu či laminátovou podlahu. Po vyrovnání podkladu a zabezpečení dutých míst a rozvodů se pak pro další vrstvy rozdíly mezi novou a starší stavbou v podstatě stírají. Zvýšení tepelného odporu souvrství se obvykle děje pomocí izolantu na bázi pěnového polystyrenu, nebo minerální vaty. Kročejový hluk ze skákání a běhání po podlaze je dobré tlumit pod roznášecí vrstvou pomocí polystyrenových, minerálních, nebo polyetylénových prvků (mirelon). Síla druh izolace je obvykle součástí výpočtu tepelného chování domu a je dobře určitelná při projekci. Následnou vrstvu, která obsahuje obvykle i podlahové vytápění, je dobré provést za pomocí litých samonivelačních potěrů, které dobře vedou teplo. Není nutné je vyztužovat a i v relativně tenké vrstvě lze dosáhnout dobré rovinnosti jejich povrchu pro pokládku následných podlahovin.
Popis konkrétních materiálů a postupů
Dnes je standardním řešením v této oblasti anhydritový potěr ANHYMENT, případně cementový litý potěr CEMFLOW. K těmto hmotám, kromě technické dokumentace, existuje i rozšířené portfolio pomůcek, například kalkulátor tloušťky potěru (najdete jej na lite-smesi). Dobrá podlaha ponese naše kroky celý život, bude místem her našich dětí a vnoučat. PORIMENT P 400 je cementová litá pěna s polystyrénovou drtí, která se vyrábí přímo na stavbě. Není proto nutné skladovat velké objemy materiálu. Dodávka případných chybějících objemů z kterékoli výrobny je snadná. PORIMENT se čerpá gumovými hadicemi od místa výroby po místo ukládky, nalévá se snadno do roviny určené např. rotujícím laserem a zpracovává se čeřením nivelačními hrazdami. Po nalití cementové lité pěny se na stavbu můžeme vrátit za cca 1-2 dny a připravovat omítky, elektriku, podhledy. Jen pod štafle se musí prvních pár dnů používat roznášecí prvky. Výhodou je, že pokud zapomeneme do této části podlahového souvrství něco vložit, tak není problém do materiálu lité pěny vyříznout drážku nebo otvor. Cementová litá pěna PORIMENT P 400 váží po vyzrání cca 400 kg/m3, je tedy lehká a při aplikaci zatéká i do špatně dostupných hluchých míst stavby, které je potřeba vyplnit.
Když zkontrolujeme těsnost prostupů, lijeme cementovou pěnu např. přímo na nosnou konstrukci a rozvody, které mohou či nemusí být obaleny třeba svou vlastní izolací. Litá pěna je nicméně obalí spolehlivě. Pokud nemáme vodorovnou část stavby z betonu ale ze železa, ani to není překážku. Pouze u dřevěných staveb (obecně u nasákavých materiálů) je nutné pěnu od konstrukce odseparovat. Výsledkem je ve všech případech podklad s dobrou pevností, tepelně izolačními vlastnostmi a dobrou rovinností povrchu.
V dnešním článku se podíváme na rekonstrukci podlahy s využitím pěnového skla REFAGLASS a ukážeme si suchou i mokrou variantu podlahy. Ukázkou realizace nás provede Honza Cimburek ze společnosti REFAGLASS. Co je pěnové sklo Firma REFAGLASS vyrábí pěnové sklo z tříděného pěnového odpadu. O tom, jak výroba pěnového skla probíhá, se můžete dozvědět ve dvou samostatných videích. Výhodou pěnového skla je nenasákavost, nehořlavost a nízká objemová hmotnost. Takže se při rekonstrukci podlah tolik nenadřete.
Postup rekonstrukce - mokrá varianta
Pojďme si představit objekt, ve kterém si rekonstrukci podlahy ukážeme. „Původní stavba je z 80. let. Jde o ocelovou konstrukci na betonových patkách, původně s betonovou podlahou, která se vybourala. Teď sem budeme dávat novou podlahu s využitím pěnového skla neboli lehčeného kameniva REFAGLASS.“
Prvním krokem rekonstrukce podlahy je odstranění stávajícího materiálu, nejčastěji v podobě škváry, hlíny či jiné navážky. Poté vytvoříme separační vrstvu z geotextilie, která by měla mít plošnou hmotnost alespoň 200 g/m2. Geotextilii ukládáme tak, abychom u stěn měli dostatečný přesah, a textilie nám v místnosti vytvořila „vanu“.
Následně můžeme přistoupit k navážení nebo nanášení pěnového skla. Díky jeho nízké objemové hmotnosti lze ve více lidech přepravovat ručně bez větší námahy i kubíkové big bagy, jejichž hmotnost je pouhých 150 kg. „Během 5 minut jsme uložili jsme 2 m3 pěnového skla, které stačilo jen rozhrnout lopatou. Bez námahy, jen srovnáme vrstvu. Následně najedeme přímo vibrační deskou o váze 50 kg a celá plocha se zahutní šesti pojezdy.“
Na hutněné pěnové sklo položíme a rozprostřeme další vrstvu geotextilie. Po urovnání geotextilie si připravíme plastové distanční podložky. A můžeme se vrhnout na pokládku kari sítí. „Tady můžeme vidět detail, kde musíme dodržet takovou drobnost. Nikdy nesmíme překrývat čtyři sítě. Můžeme překrýt maximálně tři sítě.“ Nyní budeme napojovat na podlahu, která už je hotová. Potřebujeme tedy udělat distanční dilatační spáru, která se vymezí mirelonem o síle minimálně 1 cm. „Musí být odshora až dolů na pěnové sklo a po zhotvení betonové mazaniny se tento mirelonový pásek odstraní a vznikne nám tam krásná dilatační a distanční mezera, která nám způsobí odvětrání vlhkosti zpod této betonové mazaniny.“
Postup rekonstrukce - suchá varianta
Při realizaci suché podlahy postupujeme v prvních krocích úplně stejně jako v případě podlahy betonové. Po odstranění původního materiálu ze staré podlahy rozprostřeme na urovnaný a zhutněný podklad geotextilii. Na tu následně uložíme a zhutníme potřebnou vrstvu pěnového skla. Vrstvu pěnového skla zakryjeme opět geotextilií. A můžeme se pustit do přípravy roštů pro dřevěnou podlahu. „Teď máme nahrubo připravený rastr, ten máme daný do vodováhy, vyklínkovaný, zajištěný. Tady jde o malou plochu, takže to dál řešit nemusíme. U větší plochy ale doporučujeme ty trámce ještě lokálně podpěnit montážní pěnou nebo z betonové suché směsi udělat malé buchty, kdy beton zastrkáte pod to a z boku je lehce přebetonujete. A je to připraveno na další kroky.“
Dalším krokem bude uložení pěnového skla do prostor mezi, aby se nám v tom nedrželi škůdci jako myši, krysy nebo hmyz. „Teď už vidíme finální suchou skladbu, a to v řezu. Podlaha, kterou vidíme zde, je určena do nebytových prostor, malých skladů, prostě někam, kde nepočítáme s nějakým kročejovým komfortem. Do obytných prostor doporučím ještě pod prkna dát geotextilii, která zamezí skřípání dřeva o pěnové sklo, které někde trčí. Také použijete podlahová prkna pero-drážka, aby byla stabilnější. Nicméně konstrukce je úplně stejná.“
Výsledek a význam správné skladby
Rekonstrukce podlahy je hotová. Správně udělané podlahy přispívají ke snížení tepelných ztrát a vyššímu komfortu bydlení. Zvláště u starších domů je při opravách podlah důležitá hydroizolace a kvalitní betonový podklad. Budete-li skládat jednotlivé vrstvy od terénu směrem k finální nášlapné vrstvě, začne se obvykle zhutněnou drenážní vrstvou štěrkopísku nebo kameniva silnou 150 až 200 milimetrů. Na tuto vrstvu se položí vrstva podkladního betonu o síle 100 milimetrů, zpevněná kari sítí. Na dostatečně ztuhlý beton přijde hlavní hydroizolační vrstva z vhodného typu asfaltových pásů. Zhruba pětimilimetrová vrstva slouží rovněž jako radonová izolace. Následuje tepelná izolace, která se dělá zpravidla z polystyrenu o tloušťce 60 až 120 milimetrů podle konkrétních podmínek stavby či doporučení projektanta. Na polystyren by měla přijít další pětimilimetrová pojistná hydroizolační vrstva buď z asfaltových pásů, nebo vhodné hydroizolační fólie. Následuje roznášecí vrstva betonové mazaniny, silná 50 až 60 milimetrů, kterou je rovněž vhodné pojistit kari sítí. Po vyzrání betonu je vše připraveno k položení finální nášlapné vrstvy. Pro betonování používejte spíše sypkou směs s minimálním množstvím vody, aby se dobře vyrovnával povrch.
Specifické tipy pro členité prostory
Podlaha v garážích, sklepech a technických místnostech - lze využít i jednodušší kombinaci vrstev betonové mazaniny, hydroizolace a potěru. Zpravidla se doporučuje položení betonové mazaniny o síle kolem 100 milimetrů na vyrovnaný podklad (kamenivo, štěrkopísek) s pojištěním roviny vodicími latěmi. Horní hrana latí či hranolů je v úrovni budoucí horní vrstvy mazaniny. Při betonování se směs rozprostírá a hutní nejdříve kolem latí či hranolků, čímž docílíme jejich pevného zafixování. Latě poté slouží jako vodicí podklad pro vyrovnání vrstvy betonové mazaniny do roviny. Po vyrovnání povrchu je třeba vodicí latě odstranit, vzniklý prostor doplnit betonem a doplněná místa zarovnat ocelovým hladítkem.
Nová betonová vrstva na starou: Hladkou vrstvu betonového potěru lze udělat na čerstvý beton, ale i na vrstvu starého betonu. Nejlepší soudržnosti potěru s mazaninou docílíte při nanášení mazaniny na čerstvě vyzrálý podkladový beton. Někdy je vhodné použít adhezní můstek. Teracová podlaha se vytváří na dokonale rovný, očištěný a zdrsněný podklad z betonu; mezi latě se rozprostře centimetrová vrstva potěru a následně vrstva směsi z cementové malty a mramorové drtě s barvami.
