Spalovací komora nestojí na zemi, ale je zavěšená u stropu na pružinách. Spodní část spalovací komory je zhruba 1,9 m nad zemí, když je komora vychladlá. Zavěšená je kvůli rozpínání materiálu při vysokých teplotách. Na dně spalovací komory se nacházejí trysky, kterými proudí vzduch do spalovací komory a nadnáší spalované uhlí a biomasu. Spalování tedy probíhá ve vznosu. Spaliny ze spalovací komory dále putují do cyklonu. Do spalovací komory je přiváděn vápenec. Díky tomuto přívodu vápence vzniká chemická reakce, při které na sebe vápenec váže síru, a tím se snižují emise SO2. SO2 vzniká při spalování uhlí.
Principy provozu a konstrukční prvky
Ve střední části spalovací komory se nachází šotový přehřívák. Stěny spalovací komory tvoří membránová stěna, která je tvořena trubkami a „praporky“, jenž spojují trubky. Obecně platí, že ceny energií rostou a jejich výše, jak se zdá, nemá strop. To jsou hlavní důvody, proč se teď mnoho stavebníků pouští do zateplení domu, čímž chtějí ušetřit náklady. Díky otevření dotačního programu NZÚ Light na zateplení je možné zateplit půdu a zabránit tak únikům tepla prakticky zadarmo. Dotace na dílčí zateplení obvodových stěn, střechy, stropů a podlah u stávajících rodinných domů. Max. I. II. Pěna zajistí teplo v zimě, příjemný chlad v létě. Foukaná minerální izolace představuje ekologický a přírodní izolant s výbornými tepelněizolačními vlastnostmi.
Plynový kotel patří mezi vyhrazená plynová zařízení. Jejich servis, opravy, a tedy i případnou sanaci po povodni může provést jen technik s předepsanou kvalifikací a praxí. Nejčastěji půjde o spotřebiče s výkonem pod 50 kW na plynná paliva včetně spotřebičů na vytápění nebytových prostor, které patří do skupiny G1. Kotle s výkonem nad 50 kW již patří do skupiny G2. Příslušná zařízení a jejich potřeby jsou dány nařízením vlády. Nařízení vlády č. 191/2022 Sb. uvádí, že Kontrolu vyhrazeného plynového zařízení provádí osoba odborně způsobilá.
Postupy a rizika při zatopení kotle
Zaplavení kotle je jednoznačně důvodem k provedení jeho kontroly, neboť je jisté, že minimálně některé jeho části budou muset být vyměněny. Podle názoru autorů článku bude v mnoha případech z hlediska dalšího bezpečného, a rovněž nízkonákladového provozu výhodnější při povodních zatopený kotel nechat vyměnit za nový. Proč tomu tak je? Voda, která teče při povodních, rozhodně není čistá. Z hlediska narušení funkce kotle je zásadní jak její mikrobiálního znečištění, tak obsah jemných částic zeminy, písku, může obsahovat příměsi oleje, pohonných hmot, nejrůznější chemikálie vyplavené na horním toku a jeho okolí, zvýšený obsah minerálů atp. Čistá voda by velkou škodu nemusela způsobit.
V kombinaci všech uvedených látek jde však o velmi škodlivou směs, která pevně ulpí na všech jí dostupných površích, ve všech i velmi malých dutinách. Dostat jí z nasákavých materiálů je prakticky nemožné. Obr. 1 Plynová armatura, ilustrativní příklad z kotle Geminox může sloužit jako ilustrační připomenutí citlivosti součástí na zaplavení. Nečistoty se tak při zaplavení mohou dostat dovnitř a velmi nepříznivě ovlivnit činnost armatury nebo ji i zablokovat.
V armatuře se porovnává vstupní a výstupní tlak plynu a tlak okolního vzruchu. Součástí armatury je zpravidla transformátor, jeden nebo dva elektromagnetické ventily, konektory, nastavovací mikrometrické šrouby aj. Dalším prvkem většiny plynových kotlů je ventilátor, který zajišťuje nasávání spalovacího vzduchu a odvod spalin. Výkon ventilátoru je řízen elektronicky, takže opět zde máme citlivé elektronické součástky, konektory, elektromotor. Pokud je tělo ventilátoru snadno rozebíratelné, lze provést očištění vnitřku jeho rozvodné i oběhové části.
Oběhové čerpadlo zajišťuje proudění otopné vody napojenou soustavou. O vnitřek čerpadla se obávat nemusíme, je napojen na uzavřený okruh topné vody s přetlakem vůči okolí. Pokud kotel má staré oběhové čerpadlo bez plynolého řízení otáček, tak minimálně musí být napojeno na zdroj elektrické energie. Na čerpadle bude proto svorkovnice pro připojení vodičů a zpravidla také přepínač otáček. Skrz svorkovnici se voda může dostat do elektromotoru.
Jako nejsilnější ochranu proti vodě lze u plynových kotlů nalézt ochranu proti stříkající vodě. A to není ochrana proti zaplavení. Laicky lze srovnat například s údajem tlakové odolnosti 3 bary na tzv. vodotěsných hodinách. Pokud by se to vzalo doslova, tak by takové hodinky měly být dlouhodobě funkční při ponoření do hloubky 3 metry. Pokud je kotel zaplaven, voda s nečistotami se dostane všude.
Rozhodně to platí pro kotle atmosférické, které si sají spalovací vzduch ze svého okolí. Mohlo by se zdát, že spalovací komora moderních kondenzačních kotlů patřících do kategorie plynových spotřebičů C, tedy kotlů uzavřené konstrukce, bude proti zatopení chráněna. Není tomu tak. Na spodu těla kotle je sběrač kondenzátu ze spalin, který samospádem odtéká přes sifon do odpadního potrubí. Mezi tímto sifonem a odpadním potrubím je dělící vzduchová mezera a touto mezerou v případě zaplavení nateče povodňová voda. Sběrač kondenzátu a kotlový sifon jsou jediné části kotle, kterým by zaplavení a sanace neměly dělat problém.
Sběrač kondenzátu, viz obr. 6, a kotlový sifon jsou evidentně jediné části kotle, kterým by zaplavení a následná sanace neměly dělat problém. Jsou odolné i vůči kyselému kondenzátu a při každoroční prohlídce mají být vyčištěny, propláchnuty. Obr. 5 Příklad sifonu na dně sběrače kondenzátu. Účelem sifonu není zabránit průniku zápachu. Vytváří rozhraní mezi prostorem ve spalinovém výměníku a prostorem okolo kotle.
Účelem sifonu není zabránit průniku zápachu, ale vytváří rozhraní mezi prostorem ve spalinovém výměníku a prostorem okolo kotle. Výška hladiny kapaliny v sifonu je významně větší než v běžném sifonu na odpadu z umyvadla aj. Obr. 6 Sběrač kondenzátu během servisu musí umožnit snadné vyčištění a propláchnutí. Obr. 7 Úkolem plynového hořáku je mimo jiné co nejdokonaleji smíchat plyn a spalovací vzduch a minimalizovat plaménky.
Údržba a sanace po zatopení
Zde uvedené ukazují, že hovořit o sanaci elektronických prvků, jako jsou regulace, měřicí přístroje aj., je zbytečné, neboť taková sanace se zcela vymyká běžným možnostem servisních techniků. Pokud se řeší, tak u specializovaných podniků a s patřičně vysokými náklady. Hovořit o možnostech sanace měřidel je v mnoha případech nemožné. Pokud je kotel zaplaven, voda s nečistotami se dostane všude. Obr. 9 Zaplavená tepelná izolace spalovací komory a spalinového výměníku má nepříznivý vliv i na povrchy pod izolací. Po odpaření vody pod izolací zůstanou různé chemikálie, které mohou povrch narušovat.
Ve spojitosti se sanací plynových kotlů po zatopení nelze opomenout ani tepelnou a hlukovou izolaci. Pokud je použit vláknitý materiál, sanace není možná. Není možné jej propláchnout. Po nasáknutí a vyschnutí se zpravidla částečně smrskne, ztratí svůj původní objem a zmenší se jeho tepelný odpor. Stejně tak není možné propláchnout materiál pórovitý, byť takový materiál si může udržet svůj tvar. Do jeho dokonalého proschnutí hrozí při rychlém zahřátí i destrukce vodní parou z vody, která zůstala uvnitř. V každém případě i takový materiál bude mít sníženou tepelně izolační vlastnost.
Ke kotlům vedou různá potrubí a pokud je zaplaven kotel, zaplavena bude určitě i část těchto potrubí. Určitou výhodou je, pokud byla tepelná izolace těchto potrubí provedena z nenasákavého materiálu. Pokud má postižený majitel zatopeného plynového kotle uzavřenu dobrou pojistku, neměl by váhat a takový kotel by měl vyměnit za nový.
Z výše uvedeného přehledu vyplývá, že na poctivou sanaci kotle by servisní technik potřeboval více než den práce. Také bude muset použít dost náhradních dílů. Při odhadu nákladů na sanaci je třeba vzít v úvahu, že kotel postavený z náhradních dílů by byl i několikanásobně dražší než kotel nový. Tedy že náhradní díly rozhodně nejsou levné. Také to, že na sanovaný kotel nebude komplexní záruka, ale jen záruka na jednotlivé díly. Že v sanovaném kotli zůstane mnoho elektrických kontaktů s nejistotou dlouhodobě spolehlivé funkce. Přerušení takového nejistého kontaktu se může velmi nahodile vyskytovat a zase mizet a odhalit tuto závadu je velmi nesnadné. Vede ke stresu jak u provozovatele, tak u servisního technika. Bohužel je velmi pravděpodobné, že sanace kotle v ceně i desítek tisíc korun bude mít velmi krátkou životnost.
Jde též o otázku, jakou pracovní kapacitou odborné firmy disponují. Bohužel, povodně přišly v nejméně vhodnou dobu z pohledu vytíženosti odborných firem, kdy mají nejvíce napilno. Bylo by velmi nepravděpodobné tvrdit, že se do sanací zaplavených plynových kotlů nepustí i osoby bez potřebné kvalifikace. Začátek topné sezóny již některé regiony mají za sebou, takže potřeba vytápět domovy a mít teplou vodu bude stále naléhavější. Jak bylo uvedeno výše, sanace plynových kotlů je spojena s velkým rizikem nejen materiálních škod, ale i ohrožení zdraví lidí. Pro osoby bez potřebné kvalifikace je legislativně zakázána.
