Vývoj stavebních technologií a postupů se nevyhnul ani podlahovým materiálům, které musí splňovat náročná kritéria na rovinatost, spolehlivost a rychlost realizace. V naší nabídce najdete kompletní portfolio kvalitních podlahových materiálů - lité potěry, vyrovnávací pěnobetony a vsypy pro betonové podlahy. Představujeme CEMEX Xperts - mezinárodní síť certifikovaných profesionálů v oboru litých podlah. Vyrobíme přesně tolik směsi, kolik bude potřeba. Mobilní výrobní zařízení s výrobní linkou BREMAT S3.20 Quatro, která jsou určena pro výrobu a čerpání tekutých směsí od konzistence F5. Cemex je předním světovým výrobcem stavebních materiálů, který poskytuje vysoce kvalitní výrobky a služby zákazníkům ve více než 50 zemích. V České republice provozuje Cemex více než 60 betonáren, 10 štěrkoven, 5 kamenolomů a cementárnu. U všech vyráběných produktů a nabízených služeb dbá Cemex na vysokou úroveň kvality.
Lití podlah: cementové vs. anhydritové potěry
Často se nás dotazujete na možnost použití lité cementové podlahy - teď nemáme na mysli suchý potěrový beton vytuněný plastifikátorem, vyráběný na místě stavby a dávkovaný lopatou - tento druh tradičního betonu nemá nic společného s technologií litých betonových směsí. Stejně jako lité anhydritové podlahy jsou na trhu k dostání i lité cementové podlahy, které jsou vyráběny v souladu s ČSN a splňují požadavky na betony používané pro podlahy. Jen je někdy problém se domluvit - stále hodně lidí rozlišuje betony - potěrové betony pro podlahy - slovy beton (mazanina) nebo anhydrit, což je hodně omezené rozdělení potěrových betonů. Lité cementové podlahy jsou alternativou místo litého anhydritu, mají však několik zásadních omezení v průběhu realizace a to včetně přípravy stavby!
Stručně - litý anhydrit nebo litý cement - je to jedno. V praxi se vyrábějí tři druhy, resp. třídy pevnosti v tlaku litého betonu pro podlahy. U betonů se tato pevnost označuje písmenem C (concrete - beton). Logicky pak každému musí být jasné, že pokud má materiál označení CA(anhydrit)-C20-F4 nebo CT(cement)-C20-F4 jedná se o materiál se stejnými pevnostními charakteristikami. To ale ještě samo o sobě neznamená, že použití, resp. Proč označení pevnosti nenajdete u zavlhlé směsi?
První zásadní rozdíl mezi litou anhydritovou podlahou a litou cementovou podlahou - pro anhydritové podlahy platí tloušťka od 30, resp. 35 mm - to jsou ale tloušťky pro nestlačitelný podklad, u těžkých plovoucích podlah se nejčastěji používá tloušťka 40-50 mm, v případě podlahového topení se přičítá konstrukční tloušťka topení. V případě cementové lité podlahy vyžadujeme tloušťku minimálně od 50 mm pro podlahy bez podlahového topení a pro podlahy s topením 45 mm + konstrukční tloušťku podlahového topení. Může za to cementové pojivo, které ve fázi reagování mění objem. Problém je ale také v tom, že na většině podlah najdete lokální místa s nedostatečnou tloušťkou desky. Pro anhydrit to z hlediska realizace není problém, pro litou cementovou podlahu ale ano. Taková místa jsou opět náchylná na tvorbu prasklin a deformace.
Litý cementový potěr, např. další zásadní rozdíl - na zpracování lité anhydritové podlahy je zpravidla 240 minut, ale na zpracování lité cementové podlahy jen polovina, tedy cca 120 minut. I když některé zdroje uvádějí víc, je vhodné dodržet hranici 120 minut. Poté může docházet k ovlivnění vlastností směsi, např. snížením konečné pevnosti - zákazník pochopitelně nepozná nic. Do doby zpracování je nutné započítat i výrobu, dopravu na stavbu a samotnou aplikaci. Pokud jsou dobré okolní podmínky, např. nízká teplota, může být čas na zpracování delší. Toto je ale nutné řešit individuálně, nejlépe s technologem výrobce, který si za vyrobený beton a případné vyjímky oproti technickému listu ručí - no i když, někdy to taky může být skutek utek a vše se nechá na realizační firmě :/.
Pro realizace anhydritových podlah se navíc s oblibou v poslední době používá technologie mobilních betonáren, např. BREMAT. Pro lité cementové podlahy však podobná technologie u nás ještě není - pokud by byla, alespoň jeden problém by to pomohlo vyřešit. Toto omezení zásadně omezuje akční rádius použití litých cementových podlahy - v současnosti dokážeme pokrýt 99% České republiky co se týče realizace anhydritových podlah, u těch cementových je to podstatně méně - resp. pokrytí se řeší individuálně podle požadavku na lokalitu.
Vlastnosti a zpracování potěrů
Traduje se, že betonové podlahy na bázi cementu schnou rychleji než ty anhydritové - omyl. Rozdíl je v tom, že podlahy cementové mohou mít v době aplikace finální krytiny větší procento zbytkové vlhkosti než podlahy anhydritové. Co se týče ale samotného vysychání, anhydritové podlahy je možné začít vysoušet dříve po realizaci, ale i rychleji, resp. Fáze po realizaci lité cementové podlahy je pro zdárné zhotovení podlah velmi zásadní a bohužel se také při ní často chybuje - resp. proces vysoušení stavby je už v rukou investora, který často poruší doporuzený postup.
Největší výhodou anhydritových litých potěrů je bezpochyby fakt, že po aplikaci nevyžadují takřka žádné ošetřování. Jsou to právě vlastnosti anhydridu, které umožňují provádět velmi rychlé a intenzivní vysušování, aniž by došlo k deformacím finálního povrchu. Anhydritové směsi zvládnou také pokládku při nízkých teplotách, díky možnosti rychlého vysušování je pro ně toto období v podstatě ideální, protože je možné topit a rychle vyměňovat teplý vlhký vzduch na stavbě za studený a suchý venkovní.
cementový potěr se nicméně v době svého zrání smršťuje, a to v řádech desetin milimetru, v závislosti na okolních podmínkách. Při aplikaci cementového potěru se tak nevyhneme vytváření dilatačních smrššťovacích spár - podle typu konkrétního potěru, obvykle v úsecích zhruba 4 x 4 metru. Jak už bylo řečeno, vše závisí na rychlosti a plynulosti vysušování, proto cementový potěr nikdy nesmíme vysušovat rychle, vystavovat ho velkým změnám teplot nebo podporovat míru vysušení nadměrným průvanem.
Cementový potěr lze vyrobit přímo na místě stavby díky aplikačnímu návěsu Bremat, případně dopravit již hotový potěr domíchávači z betonárky. Oba způsoby zaručují přesné dávkování potřebných surovin a garantují finální kvalitu cementového potěru dle norem ČSN. Cementový potěr je možné použít pro zalití podlahového topení. Byť má cement delší dobu prohřátí, následně dokáže absorbované teplo udržet déle. Vhodnost aplikace cementového potěru pro podlahové topení je dána vždy zhodnocením prostor, do kterých je aplikován.
Jak zpevnit betonovou podlahu - Zpevnění betonu cementovou zálivkou
Praktické tipy a použití
Síla podlahové desky vylité cementovým potěrem je vždy určena skadbou podlahy, jejím zatížením a typem cementového potěru. Potěr vám můžeme dodat ve třech pevnostních třídách: 20 MPa, 25 MPa a 30 MPa. Všeobecně platí, že cementové podlahy lijeme od tloušťky 45 mm po 90 mm. Cementový potěr lijeme na různé podklady. Nejčastějším způsobem realizace je tzv. těžká plovoucí podlaha, u které lijeme vrstvu cementového potěru na tepelnou či kročejovou izolaci. Nejvíce se jako tepelná izolace využívá polystyren EPS s minimální hodnotou odolnosti v tlaku 100. Potěr slouží k vyrovnání povrchu podlahy a zajištění její pevnosti a odolnosti. Dvěma nejčastějšími volbami jsou cementový a anhydritový potěr.
Existují potěry buď na bázi cementu nebo na bázi síranu vápenatého, tedy anhydritu. Oba materiály spolu mají hodně společného, v některých parametrech se ale zásadně odlišují. Anhydritový potěr umožňuje rychlé vysušování a nesmršťuje se. Největší měrou rozhodne při výběru mezi cementem a anhydritem budoucí užívání místnosti, ve které se podlaha realizuje. Počítáme-li s trvalou vlhkostí v místnosti, cement bude mnohem jistější volba, protože vyzrálý anhydrit nesmí přijít do kontaktu s vodou, jinak ztrácí pevnost a měkne, což se může nepříjemně propsat do podlahové krytiny.
U cementového potěru se poměrně často používá výztužná kari síť (svařovaná síť ze žebírovnaných tyčí z betonářské oceli), která při menších tloušťkách pomáhá při smršťování a potěr pak tolik nepraská. Naopak anhydrit většinou vyztužit nepotřebuje. S hliníkem. Například u aplikace podlahového vytápění se někdy používají reflexní hliníkové fólie. Ty buď musí mít už z výroby aplikovanou polyethylenovou fólii, nebo se mezi hliník a anhydrit musí přidat další separační vrstva.