Spolek posluchačů architektury při Fakultě architektury ČVUT v Praze uspořádal již 28. ročník soutěže Olověný Dušan o nejlepší architektonické a designérské projekty na fakultě. Téma letošního ročníku - bez hranic - vycházelo z přesunu soutěže do online prostředí a z toho plynoucí příležitosti oslovit porotce a porotkyně ze zahraničí.
Filozofie a cíle soutěže
Vyhlášení výsledků, kterému předcházely přednášky jednotlivých členů mezinárodní poroty, proběhlo 4. Cílem soutěže je zprostředkovat kritický pohled na fakultní výuku. Odborná nezávislá porota ocenila nejlepší projekty a ateliéry v kategoriích architektura, zahrnující studijní obory Architektura a urbanismus, Krajinářská architektura a Design.
Spolek pozměnil koncept vyhlášení výsledků a upustil od elitního pojetí soutěže soustředěné na formální galavečer, aby mohla vzniknout větší provázanost mezi porotou a studenty. „Doufali jsme, že nám situace umožní uspořádat tento přednáškový den ve fyzické podobě a na fakultní půdě, avšak covidová doba naší myšlence nepřála,“ říká pořadatelka soutěže a zároveň náčelnice spolku Emma Wald. „Přesun soutěže do online prostředí jsme pojali jako výzvu a příležitost pozvat do poroty architekty a designéry ze zahraničí, kteří tak nejsou limitovaní tím, že by se museli dostavit osobně do Prahy,“ dodává Emma Wald.
Vítězové a nominace ve dvou hlavních kategoriích
Vítězem kategorie Architektura se stal Jan Trpkoš s projektem: Troj.(o)ko.lí Krajina památná. Z desítky nominovaných individuálních projektů si sošku odnesl Jan Trpkoš se svým projektem troj.(o)ko.lí Krajina památná Stará Plaská cesta.
V porotě pro kategorii design zasedli Simon Busse (Německo), Iza Rutkowska (Polsko) a dvojice Adam Tureček a Kristina Ambrozová (AAKK Forever). Jako vítězný individuální projekt v kategorii design porota vybrala Rope_ky - boty z jednoho kusu lana, jejichž autorem je student Tadeáš Cienciala. „Jsou to boty, které si budete schopni sami vyrobit sobě na míru,“ uvádí Tadeáš Cienciala. Rope_ky mají odlehčenou podrážku elegantně napojenou ve čtyřech bodech.
Charakter vítězných projektů a jejich kontext
Hlavním cílem bylo navrhnout stavbu, která by svým výrazem doplňovala stávající industriální objekt, který momentálně slouží jako galerie. Na první pohled lze rozeznat, že se nejedná o stavbu pro bydlení. Typická tabulková ocelová okna spolu s odlehčenou skeletovou konstrucí dodávají objektu křehkost, na kterou reaguji naopak něčím velmi hmotným a těžkým. Bylo mou snahou zachovat tento nebytový charakter a proto jsem se snažil navrhnout něco netypického avšak pro okolí s bohatou průmyslovou historií známého.
Hlavní hmota je nahoře doplněna o zázemí střešní zahrady a úložné prostory. Tyto objekty mohou svou formou evokovat komíny, kterými je celé holešovické panorama poseto. Přehled systémů ochrany stavby před vodou. Aplikace poznatků z výuky PS 1, 2 a 4 pro vhodnou volbu pažení jámy, konstrukce suterénu a systému ochrany stavby před vodou podle namáhání tlakovou vodou a podle místa stavby. Skladba konstrukce suterénu včetně pomocných vrstev a pažení jámy, rozměry vrstev, tolerance. Rozměry stavebních zásahů do okolí suterénu (pažení, kotvy, výkop, vrty, injektáže ….).
Řešení plochých střech pro různá využití a různé parametry vnitřního prostředí - jednoplášťová klasická skladba, tepelná izolace dle zatížení provozními vrstvami, hydroizolace dle potřebné spolehlivosti, provozní souvrství dle využití střechy. Řešení odvodnění. Řešení konstrukčních detailů ovlivňujících vzhled budovy a užívání střechy (okapní hrana, atika popř. Principy konstrukce krovů pro vytvoření volného prostoru podkroví včetně masivní šikmé desky. Skladba s tepelnou izolací pod a mezi krokvemi, skladba s tepelnou izolací nad krokvemi nebo nad masivní šikmou deskou. Větrání střech, ochrana dřevěných prvků.
Další část textu popisuje detaily v jiném kontextu: Řešení konstrukčních detailů ovlivňujících vzhled budovy (okraj u okapu a návaznost na fasádu, hřeben a nároží). Obec Hlásná Třebaň chce propojit městský život s řekou. Vzniklo tak zadání plovoucích mol, která nejsou vázána na jedno konkrétní místo. Obec během roku pořádá různé akce a počítá s možnou výrobou dalších mol v budoucnu. V reakci na toto zadání vzniklo naše Jednolůžko - modulové, univerzální a mobilní molo. Každý modul je z jeklové konstrukce o rozměrech 1200×2400×400 mm a je opatřen spojovacím systémem ocelových ok a trubek. Na tomto principu je navržen i doplňkový nábytek, který se na spojovací trubky navléká podobně jako korálky na nit. Mimo pozinkované oceli je použit kompozit z recyklovaného textilního odpadu. Moduly lze mezi sebou volně kombinovat, skládat do různých konfigurací a kotvit k břehu.
Autor × 31. 3. Denně sem přichází tisíce studentů, které láká atmosféra místa, tvořená především příjemným veřejným prostorem i mimořádně zdařilými budovami. Jednu z posledních volných pozemků v celém kampusu obsadila Nová budova ČVUT navržená architektkou Alenou Šrámkovou. Po architekttonické stránce budova působí velmi svérázným neofunkcionalistickým dojmem. Pohledový beton tvoří čelní fasádu, kterou dělí pásy horizontálních oken, cihlový obklad pak pokrývá zbytek pláště budovy. Stavba je koncipována jako železobetonová monolitická s osmi nadzemními a třemi podzemními podlažími. Domem procházejí tři krytá atria, kterými je celá dispozice přirozeně provětrávána a v letním období v noci řízeně chlazena. Fasáda je tvořena cihelným obkladem v kombinaci s pohledovým betonem, bloky poslucháren jsou obloženy barevně smaltovanými šindeli. Uzavřené schodiště uvnitř budovy nebývá denním chlebem architektů. Schodiště je zbudováno ze samozhutnitelného betonu Easycrete ze sortimentu společnosti Českomoravský beton. Tento typ betonu se používá na hustě vyztužené konstrukce bez možnosti vibrace (stěny, desky a pilíře) a pohledové konstrukce. Kvalita materiálu je zásadní i vzhledem k požadavkům zadavatele - tedy realizovat schody z pohledového betonu za pomoci bednění s prkénkovou matricí. Stavba schodiště byla realizována po jednotlivých patrech - po vylití vnitřního a vnějšího kruhu do bednění byl meziprostor v každém patře opatřen šesti speciálními samonosnými konzolami, které nesou monolitické schodiště. Během betonáže (stěny se betonovaly pomocí bádií) se bednění jemně poklepávalo, aby se uvolnily poslední bubliny na bednění a nezůstaly ve zdech v podobě dutin. Schodiště bylo pomocí čerpadla vybetonováno až po postavení obou tubusů v plné výši a nakonec oddilatováno od vnější i vnitřní zdi. Ve finální fázi bylo do prostoru osazeno zábradlí a osvětlení, konečnou úpravu povrchu představuje penetrační nátěr.
