Již jsem zmínil, že ploché střechy jsou z tepelně technického hlediska velmi vhodná alternativa pro nízkoenergetické i pasivní domy. A to přestože známý bonmot říká "že ploché střechy se dělí na ty, do kterých dosud neteče, a na ty, kam již zatéká". Současné technologické možnosti umožňují toto tvrzení v praxi úspěšně vyvrátit. Přirozeně při správném návrhu a bezvadném provedení...
Proč se ploché střechy hodí pro pasivní domy
Podle funkce se střešní pláště dělí na nepochůzné a pochůzné/provozní střechy. Obdobně jako šikmé střechy se dělí podle počtu plášťů rovněž střechy ploché. Podle konstrukce se dělí na střechy s klasickým pořadím vrstev, kdy je na nosné konstrukci se spádovou vrstvou chráněnou parozábranou uložená pod hydroizolací tepelná izolace s ochrannou vrstvou. Souvrství je potom ukončeno další ochrannou vrstvou, například dlažbou na podložkách. Nebo jsou navrhovány střechy s obráceným pořadím vrstev. Klíčovou vlastností ploché střechy je její vodotěsnost, a proto se nejdůležitější vrstvou stává hydroizolace, správný návrh a provedení detailů návazností a všech případných prostupů. Nejčastěji se používají těžké asfaltové pásy s vnitřní nosnou vložkou o tloušťce cca 5mm, nebo hydroizolační fólie tl. 2mm, které jsou na technologickou kázeň náročnější a mají vysokou průtažnost. Nejkvalitnější, rovněž cenově nejméně dostupnou variantou je použití pryžových fólií, které jsou velmi odolné proti mechanickému poškození i vůči vyšším teplotám například při letování oplechování.
Důkazem kvalitní práce je zaplavovací zkouška, kterou je účelné vždy provést minimálně po dobu 24 hodin. Střecha s utěsněnými odtoky se napustí jako bazén alespoň 100mm sloupcem vody a sledují se možné průsaky. Vypouštění se provádí zásadně postupně s ohledem na možnost poškození kanalizačního potrubí tlakem vodního sloupce v případě vnitřních svodů.
Nosnou konstrukci u zděné technologie tvoří například betonová deska, na níž je na parozábranu ukládána nebo foukána masivní vrstva tepelné izolace mezi dřevěné l-OSB nosníky spojené nad křížem provětrávanou mezerou se záklopem z dřevoštěpových nebo dřevovláknitých desek. U dřevostaveb tvoří nosnou konstrukci dřevěné stropnice a opět záklop, parozábrana je situována k vnitřnímu povrchu pod obklad ze sádrokartonu.
Eliminace tepelných mostů a atiky
Z hlediska eliminace tepelných mostů bychom se měli vyhnout atikovým nadezdívkám, které se náročně tepelně izolují a preferovat spíše bezatiková řešení s přepadovými lištami po obvodě. Nemáme-li jinou možnost, lze pro nosnou konstrukci atiky užít systémových prvků z recyklovaného plastu. Výhodnější je vždy konstrukci atiky termicky oddělit od tepelné obálky střechy.
Zelené střechy jako speciální případ plochých střech
Zelené/vegetační střechy jsou specifickým druhem plochých střech. Jejich prapůvod můžeme dohledat již v 9. století př. n.l. v Babylónu a Asýrii. Podle skladby a mocnosti vrstev se dělí na extenzivní/občasně pochozí, s vegetačním souvrstvím v rozmezí 50 - 250mm na bázi suchomilných rostlin a travin, cenově dostupnější, a intenzivní s mocností vegetačního souvrství až 1000mm s trávníkem, keři a stromy. Vegetační souvrství je obvykle v klasickém pořadí vrstev - vegetační a separační vrstva, hydroakumulační, filtrační, drenážní, separační a dilatační vrstva a ochrana proti prorůstání kořínků. Jedná se obvykle o dodávku specializovaných firem na klíč a podle druhů materiálů lze výše uvedené funkční vrstvy racionálně sdružovat.
Hydroizolační systém i v případě ploché zelené střechy musí mít zaručený minimální spád 2° a nad úroveň zelené střechy musí být na přilehlé konstrukce vytažen minimálně 150mm. Střechy s extenzivní zelení si obvykle vystačí pouze s dešťovými srážkami, u intenzivních úprav musíme počítat se závlahovým systémem. Shrneme, že pro nízkoenergetické stavby jsou zelené střechy významné svojí schopností zvýšit tepelnou setrvačnost domu a schopností akumulace značné části dešťových vod.
Teoretické posouzení a praktické nástroje
Předchozí články na téma stavba a užívání nízkoenergetických domů najdete zde: Funkce střechy a dělení střešních konstrukcí u nízkoenergetických domů, SERIÁL 1.DÍL Tvarová optimalizace střechy u nízkoenergetického domu, SERIÁL 2. Rozdělili jsme více než 45 článků nabitých informacemi o střechách do přehledných témat, která vám rychle pomohou se v problematice vyznat. Nestrácejte čas hledáním a mějte vše na jednom místě.
Posuzuji pomocí Vašeho SW Teplo 2009 konstrukci ploché střechy. Polyuretan pěnový tuhý opláštěný plechem; tl. Pěnový polystyren; tl. 0,126m (tvoří spádovou vrstvu - uvedená tl. OSB deska; tl. Firestone Rubber GARD EPDM; tl. Venkovní teplota -19°C, vlhkost 85%; vnitřní 20°C, 55%. Jedná se o stavbu, sestavenou z jednotlivých modulů. To uvádím proto, že střecha jednoho modulu má malé rozměry, a to 9 x 4m. Vyhodnocením výsledků podle ČSN 730540-2(2007) v SW Teplo 2009 mi vychází, že nejsou splněny požadavky 2. a 3. v rámci III. Požadavků na šíření vlhkosti konstrukcí. Doplnil jsem tedy konstrukci o parozábranu, a to mezi Fermacell a PUR (Jutafol N110 Special). Poté mi výsledek vyšel vyhovující. Jenže nevím, zda postupuji správně, a to z toho důvodu, že PUR pěna je oplášťovaná plechem, a ten funguje sám o sobě jako parozábrana. Vím, že zde hraje roli i spárová difuze. Ta je však v tomto případě (tedy podle mého názoru) velmi malá, neboť jak je uvedeno výše, rozměry střechy jsou malé. Příčné spáry nejsou, pouze podélné, a ty jsou utěsněny. Prosím tedy o radu, zda je nutné v tomto případě použít parozábranu nebo nikoliv.