Voda nezbytná v podlahových potěrech může být příčinou poruch nášlapných vrstev podlah. Poruchy podlah způsobené vlhkostí vznikají zčásti díky návrhu potenciálně rizikových konstrukcí, z části díky nesprávnému provedení detailů, či podvolení se tlaku na zkrácení nutných technologických přestávek.
Vliv vody na potěry a hydrataci cementu
Voda je nutnou součástí většiny stavebních materiálů. V případě podlah jde zejména o potěry, ať již cementové nebo anhydritové. Potěry pak jsou nejčastější variantou nosné vrstvy podlahy, díky vynikající tvarové přizpůsobivosti, dobrým mechanickým vlastnostem i příznivé ceně. Voda umožňuje práci s těmito materiály ve formě tekutiny a vytváření monolitické konstrukce, tj. jednoduchou přepravu čerpáním, snadné vyplnění předepsaného objemu a urovnání povrchu a další technologické výhody.
Cementový potěr tvrdne díky hydrataci cementu, tj. jeho reakci s vodou. Jedná se o chemicky poměrně složitý proces, jak co do množství probíhajících reakcí jednotlivých slínkových minerálů, tak i co do časového průběhu. Teoretické práce ji obvykle dělí na několik po sobě jdoucích fází. Prvním je skutečnost, že tuhnutí, tedy přechod z kapalného do pevného skupenství, které nastává cca po 24 hodinách, je jednou z teprve počátečních fází hydratace. K dominantnímu nárůstu pevnosti betonu (cementového potěru) dochází až následně, tedy v době, kdy materiál má již pevné skupenství. Obvykle se doba do 28 dní popisuje jako zrání a později jako dozrávání. Druhým faktem k připomenutí pak je skutečnost, že hydratace cementu se zastaví v okamžiku, kdy jsou spotřebovány materiály, které do ní vstupují, nebo pokud se nepříznivě změní podmínky.
Přítomnost vody a její množství v cementovém potěru je klíčové i z pohledu následných poruch vláknité i minerální vrstvy. Příkladem nedostatku vody může být příliš rychlé vyschnutí materiálu a nepříznivými podmínkami například pokles teploty pod +5 °C. Pokud tedy beton (cementový potěr) vyschne příliš brzy, nedojde k využití všeho pojiva a výsledné vlastnosti zatvrdlého materiálu budou pravděpodobně horší, než bylo očekáváno a hlavně deklarováno při dimenzování.
Specifika anhydritových potěrů a vlhkost
V případě anhydritového potěru je situace rozdílná. Anhydritové pojivo tvoří převážně bezvodý síran vápenatý (CaSO4), což je látka velmi podobná sádře (půlhydrát síranu vápenatého, CaSO4 + 1/2 H2O). Po zamíchání pojiva s vodou dochází nejprve k jeho rozpuštění. Z přesyceného roztoku následně postupně krystalizuje sádrovec (CaSO4 + 2 H2O). Krystaly postupně srůstají a vytváří pevnou strukturu. V počáteční fázi zrání je i anhydrit třeba chránit proti ztrátě vody. Tvrzení, že materiál musí rychle vyschnout, aby ztvrdl, platí jen pro vzdušné vápno. To se však pro potěry nepoužívá. V potěru je tedy voda třeba a nelze se bez ní obejít. Na druhé straně při pokládce nášlapných vrstev je nadměrná vlhkost nežádoucí (viz tabulka 1).
Může být příčinou vyboulení dřevěné podlahy či rozevírání jejích spár, příčinou vzniku puchýřů na povlakových krytinách či neprodyšných stěrkách, odlupování nášlapných vrstev od podkladu v důsledku osmotického tlaku, vzniku plísní atd.
Skupinová porovnání vlhkostních stavů v různých částech budov
Stáří podlahy v době místního šetření bylo cca 3 roky. V červenci 2009, po dlouhém období deštivého počasí, došlo k vyboulení nášlapné vrstvy z dřevěných vlysů v prostoru ložnice na dvou místech a na jednom místě v prostoru vnitřní chodby, v opačné části bytu než se nachází ložnice. Vlhkost cementového potěru zjištěná na odebraném vzorku byla 2,3 %, což splňuje obvyklé požadavky. Častou závadou dřevěných podlah, která by případně měla významný vliv i na vznik zjištěných poruch, je malá šířka spár dřevěné podlahy podél stěn. Obvykle je požadováno 1,5 mm na každý 1 metr délky podlahy, minimálně 10 mm.
V bytovém domě o šesti nadzemních podlažích bylo prováděno posouzení poruch podlah ve dvou bytech. V bytě A došlo k vyboulení dřevěné podlahy, v bytě B pak k výraznému rozevření spár mezi dřevěnými lamelami a k tzv. "korýtkování". K vyboulení lamel došlo pouze na jednom místě, rozevření spár a "korýtkování" se však vyskytovalo i v jiných bytech v objektu. Při místním šetření byla teplota vzduchu v bytě cca 18 °C a relativní vlhkost vzduchu cca 34,5 %. Při místním šetření byly provedeny sondy v místě poruchy a mimo poškozené oblasti. Na odebraných vzorcích byla následně zjištěna vlhkost anhydritu a vlhkost minerální vaty. V poškozené oblasti byla vlhkost anhydritu 0,72 % a vlhkost minerální vaty 3,0 %.
Podklad a konstrukční řešení v reprezentativní budově občanské vybavenosti
Předmětem posouzení byly vlhkostní poměry podlahové konstrukce v reprezentativní budově občanské vybavenosti. V době místních šetření probíhala stavba budovy. Nosná konstrukce je železobetonová skeletová se stropními deskami z předpjatého betonu. Podlahové kalciosulfátové desky mají rozměry 600 x 600 x 40 mm a jedna deska má hmotnost 18,5 kg. To znamená, že objemová hmotnost materiálu těchto desek je 1.285 kg/m3 a plošná hmotnost kalciosulfátové desky je 51,4 kg/m2. Vysušováním bylo zjištěno, že vlhkost desek zabudovaných do podlahové konstrukce je vyšší než vlhkost nových desek; zabudované desky obsahují přibližně dvojnásobné množství vody než desky nové. Průměrná vlhkost betonu stropních desek je 4,38 %, zatímco rovnovážná vlhkost betonu při okolní vlhkosti vzduchu kolem 40-50 % bývá uváděna kolem 1 %.
V souvislosti s tímto je důležité poznamenat, že kaučuková krytina, která je součástí podlahové konstrukce, je vlastně prakticky neprostupná vodě, a sádrovláknité desky jsou materiálem, který relativně snadno přijímá vlhkost a jehož mechanické vlastnosti jsou při nadměrné vlhkosti zhoršené. Z uvedených skutečností vyplývá, že nelze vyloučit možnost vzniku poruch podlahové konstrukce v důsledku vlhkosti uvolňované z železobetonové stropní desky. Zároveň nosná deska dvojité podlahy je tvořena materiálem citlivým na vlhkost a bude překryta vlhkostními projekty a krytinou téměř vodotěsnou. Dominantní vliv na budoucí poškození tedy bude mít intenzita provětrávání vzduchové dutiny dvojité podlahy.
Praktické poznámky k projektovým řešením a rekonstrukcím
Voda je nedílnou součástí mnoha rozšířených stavebních materiálů. V případě nášlapných vrstev podlah však představuje riziko pro jejich trvanlivost. Předchozí příklady z nedávné doby ukazují, že poruchy podlah způsobené vlhkostí jsou stále aktuálním problémem. Zčásti díky návrhu potenciálně rizikových konstrukcí, z části díky nesprávnému provedení detailů, či podvolení se tlaku na zkrácení nutných technologických přestávek. Výsledkem je, že poruchy se nejčastěji projevují v oblasti vlhkostního režimu a následně v poruchách nášlapné vrstvy podlahy.
Pro efektivní projektový návrh provádění i rekonstrukci podlah, a to nejen s pružnou podlahovou krytinou, lze shrnout zásady, které je nutné dodržet pro bezchybnou funkci podlahy, a pracovní postup. Z důvodu vyšetření zdroje příčin poruch byla provedena chemická analýza v laboratořích Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Vzorek byl analyzován vnitřní hmoty i povrchů a ukázal na změny v aromatických složkách, změkčovadlech a migraci plniv a barviv v některých vzorcích.
Praktické podmínky a kroky před pokládkou a během ní
Na papíře může pokládka podlahy vypadat jednoduše: metr čtvereční krytiny, metr čtvereční práce, lišty, doprava a hotovo. Jenže realita na stavbě bývá horší. Levná nabídka obvykle počítá s ideálním stavem: rovný, suchý, pevný, soudržný a čistý podklad. Jenže na stavbě se často ukáže vlhkost, praskliny, nerovnosti, měkký povrch, špatně provedený anhydrit, chybějící nátopná zkouška nebo zbytky starých vrstev. A v tu chvíli už nejde jen „něco přidat“.
Pokládku podlahy je nutné řídit podle nátopné zkoušky a následně standardně pokračovat správou vlhkosti. Důležitou součástí je správný průběh nátopné zkoušky, stabilizace potěru a následné měření vlhkosti. Anhydrit je citlivý na vlhkost a na povrchu může mít vrstvu sintru; musí se správně brousit, vysát, penetrovat a změřit.
U PVC, koberců a dalších měkčích krytin se slabý podklad projeví rychle. Kolečková židle, bodové zatížení, nábytek nebo běžný provoz mohou začít ničit povrch podkladu pod krytinou. Proto u PVC a koberců bývá následná nivelace často nutná. Ani PVC s filcem neznamená, že podklad může být měkký, drolivý nebo nerovný. U lepených vinylových a PVC krytin navíc platí, že příprava podkladu je často důležitější než samotné lepení.
Návrhy na kontakt s dodavateli ukazují, že podezřele levá nabídka často neznamená zázrak. Často jen neobsahuje práce, které se později stejně musí udělat. Je tedy férové požadovat nabídku, která jasně rozlišuje pokládku krytiny a přípravu podkladu, a nechávat v ní jasné vymezení toho, co je zahrnuto v ceně.
Rizikové faktory a finanční dopady rekonstrukcí
Nejhorší scénář není doplatek za nivelaci. Nejhorší scénář je hotová podlaha, která se musí vytrhat. Pak nejde jen o novou krytinu. V původním podkladu se uvádí, že kompletní oprava může v praxi běžně vyjít přibližně na 450 000-700 000 Kč podle rozsahu. U menších problémů může jít „jen“ o desítky tisíc za vysoušení, broušení nebo stěrkování. Nejčastěji kvůli podkladu.
Po kontrole se může ukázat vlhkost, nerovnosti, praskliny, slabý povrch, chybějící nátopná zkouška nebo nutnost nivelace. Ne automaticky. Problém je, pokud nabídka neřeší stav podkladu a neříká, co je v ceně. Když podklad není dostatečně rovný pro zvolenou krytinu, vlhkost může poškodit lepidlo, deformovat krytinu, způsobit zápach, plíseň nebo odlepování podlahy.
Pro podlahové topení je důležité provedení správného nátopu a stabilizace potěru, následné měření vlhkosti a včasná regulace vlhkosti a teploty během vytápění a vysoušení. Pokud se vrstvy od sebe oddělí nebo propadnou, nátopná zkouška a následná protikorozní opatření mohou být rozhodující pro úspěšnou rekonstrukci.
Obrázky a videa
Jak testovat vlhkost betonu
Souhrnní poznámky k projektovým doporučením
Průmyslová podlaha je podle ČSN 74 4505 definovaná jako podlahová konstrukce zatížená specifickým způsobem. Důležité je znát skutečné zatížení a zohlednit parametry rovinnosti a únosnosti. Při rozhodování mezi řezanými, resp. bezespárovými podlahami hraje roli cena jednotlivých variant. Zhotovitel nosné vrstvy průmyslové podlahy převezme podklad a ověří vyhovění požadavkům projektové dokumentace. Kontrolní protokoly a záznamy teploty a vlhkosti vzduchu v místech ukládání podlahy jsou klíčové pro vyhodnocení rizik.
Na závěr lze shrnout, že vodní režim a kvalita podkladu jsou nejvýznamnějšími faktory, které určují úspěch pokládky a dlouhodobou stabilitu nášlapné vrstvy. Správně vedený proces vysoušení, nátopná zkouška a pečlivá kontrola podkladu mohou minimalizovat riziko vzniku poruch a významně snížit náklady na případné opravy.