Střechu jen zřídka tvoří jednoduchá, nekomplikovaná konstrukce. Mnohem častěji ji narušují různé prostupy. Může jít o průniky masivních konstrukcí jako jsou komíny, světlíky, vikýře, balkony apod., nebo drobné prostupy tvořené odvětráním kanalizace, anténami či například střešními lávkami.
Rozdělení střech a význam DHV pro prostupy
Norma pro střechy ČSN 73 1901 dělí střechy na ploché (se sklonem do 5°), šikmé (se sklonem do 45°) a strmé (se sklonem nad 45°). V tomto textu se omezíme jen na šikmé a strmé střechy. Pro jakoukoliv střechu a jakýkoliv prostup ve střeše platí, že jde o překážku, která znamená tzv. zvýšený požadavek. Právě on spolu s dalšími, jako jsou klimatické podmínky objektu, využití podkroví či sklon střechy, rozhoduje o třídě těsnosti DHV, kterou je nutné ve střeše použít.
Typickým příkladem průniku svislé konstrukce šikmou střechou je komínové těleso či zdivo světlíků. Tvoří překážku v odvodu vody z části střechy nad komínem. Obvykle se tato situace řeší oplechováním, které se skládá z horního, spodního a bočního oplechování. Pokud komín není umístěný přímo ve hřebeni, boční lemování se provádí s trojnásobným pravoúhlým ohybem (tzv. kobylou), která zabrání proniknutí vody ze zadního dílu lemování pod krytinu na bocích komínu. Lemování musí být podloženo latěmi nebo podbedněno. Svislá část bočního lemování musí být vytažena nejméně 150 mm, v návaznosti na to se obvykle přizpůsobuje horní a spodní díl lemování. Pokud je komín široký a jeho poloha ve střeše nepříznivá (tzn. dále od hřebene), je vhodné horní díl lemování provést pomocí jednostranného či sedlového klínu, aby se za komínem nehromadil sníh a voda rychleji odtékala.
Materiály a konstrukce oplechování a dilatačních prvků
V důsledku pohybů krovu a tepelné dilatační roztažnosti komínového zdiva dochází zákonitě k odtržení bočního oplechování, pevně spojeného se střešním pláštěm, od komínu. Vznikne spára, kterou i při jejích nepatrných rozměrech proniká do podstřeší velké množství vody, která stéká po povrchu komínu. Proto je nezbytné tuto spáru krýt dilatační lištou, která je pevně spojená se zdivem komína a zatěsněná trvale pružným tmelem. Z hlediska návaznosti DHV na komínové těleso je třeba zajistit spolehlivé odvedení vody, stékající po DHV, zezadu komína do stran. Řešením je použít tzv. plechovou odháňku nebo izolaci vytáhnout.
Prostupy třídy těsnosti 1 až 5 musí být provedeny vodotěsně nebo musí být jejich lemování vytaženo nejméně 5 cm nad krytinu. Za zmínku stojí napojení DHV přímo na komín, což nemusí vyhovovat požární bezpečnosti kvůli možné vyšší povrchové teplotě komínového zdiva.
Z hlediska odvětrání střešního pláště jsou rozhodující rozměry komína. Pokud jeho šířka (po vrstevnici) brání proudění vzduchu od okapu ke hřebeni v celé šířce krokevního pole a více, je třeba pod komín umístit výdech. V případě zatepleného střešního pláště je třeba věnovat pozornost požární bezpečnosti kolem prostupujícího komína. Povrch komínových těles často tvoří vrstvá omítka s fasádním nátěrem. Životnost takové povrchové úpravy je obvykle výrazně menší než okolní střešní krytiny. Je proto třeba počítat s nezbytnou údržbou v průběhu životnosti střešního pláště, a to v podobě nátěrů, oprav omítek a revizí komínových hlav. Takové opravy se obvykle neobejdou bez lokálního poškození krytiny, případně je nutné rozebrat část střechy.
Pultový vikýř a jeho specifika
Pultový vikýř s výrazně malým sklonem střechy (do 10°) je běžný architektonický prvek. Sklon dokonce může mít i obrácený spád, tedy od fasády směrem do střešní roviny, pokud je to z architektonického hlediska žádoucí (vikýř pak nepotřebuje žlaby). Z hlediska oplechování boků vikýřů platí do značné míry stejné zásady jako u výše zmíněných komínů. Pokud ze střechy vikýře převádíme srážkovou vodu kolem boků vikýřů, je nezbytné (stejně jako u komínů) provést lemování s trojnásobným pravoúhlým ohybem (tzv. kobylou). Stejně jako pro komíny, i pro vikýře platí nezbytnost použít na bocích dilatační lišty.
Výjimkou mohou být drobné vikýře historických objektů s vyzdídanými a omítnutými boky, kdy by tato poněkud robustně působící lišta zakryla značnou část původní omítky. DHV u boků vikýřů musí spojitě přecházet z plochy střechy na svislé části vikýře. V místě přechodu šikmé střechy na pultovou střechu vikýře můžeme uplatnit dvojí řešení. DHV šikmé střechy je přímo napojená na DHV pultové střechy vikýře. V takovém případě jsou propojené i vzduchové mezery a nasávací otvor je na okapové hraně vikýře. Dalším řešením je, že DHV šikmé střechy je vyvedená na krytinu pultového vikýře a nasávání vzduchu šikmé části střechy je nad stykem těchto dvou střešních rovin. Takový detail je vhodnější z hlediska provedení samotné DHV, obtížné je provětrání pultové střechy.
Tepelná izolace teras a souvislosti s vikýři
Rovněž tepelná izolace musí být spojitá, tzn. že svislá izolace boků vikýře navazuje přímo na tepelnou izolaci střechy vikýře a šikmé střechy. Zapuštěné terasy do šikmých střech jsou oblíbeným způsobem architektů, jak při realizaci půdní vestavby propojit půdní byt s exteriérem a umožnit tak pobyt ve vnějším otevřeném prostoru. Toto řešení však skrývá řadu nebezpečí, kterým je třeba se vyvarovat. Tepelná izolace boků i stěn terasy musí být spojitá, nikde nesmí dojít k tepelným mostům. Otázkou ale je, zda zateplovat mezi stropními trámy a částečně nad nimi, nebo pouze nad trámy. Zateplením nad trámy se navyšuje skladba stropu a vzniká mnohdy výrazný výškový rozdíl mezi pochozí vrstvou terasy půdního bytu. Zateplením mezi trámy zase mohou vzniknout problémy s tepelnými mosty a obtížně se realizuje parotěsnící vrstva. Snad nejhorší variantou je zachovat tepelnou izolaci mezi stropními trámy a skladbu doplnit tepelnou izolací nad původním záklopem. Tak může docházet ke kondenzaci v oblasti původního záklopu a následně k rozsáhlým škodám v důsledku rozvoje dřevokazné houby.
U střechy, která má odvodňovací žlaby v úrovni koruny půdní nadezdívky, vzniká problém s odvodněním terasy. Pokud v její bezprostřední blízkosti není dešťový svod, je obvykle potřeba ho doplnit, aby bylo kam zaústit boční výtok z terasy.
Roli inspektorů aPravidla pro kvalitu střech
V Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů pracuje řada odborníků, kteří se v roli inspektorů řemesel potkávají nejen se zde popsanými problémy. Při své práci posuzují zejména kvalitu provedeného díla a dodržování řemeslných standardů, které jsou zhruba definované v platných normách. Jenže normy někdy nestačí, jsou příliš obecné. Ne vždy je taky příčinou závad kvalita provedení. Proto Cech klempířů, pokrývačů a tesařů vypracoval tzv. Pravidla. Jsou to knihy, které provádějí návrhem a realizací všeho, co souvisí se střechami. Konkrétně už vyšla Pravidla pro navrhování a provádění střech, Pravidla pro navrhování a provádění klempířských konstrukcí, Základní pravidla pro navrhování a realizaci plochých střech a hydroizolace spodní stavby a Základní pravidla pro pokrývání střech přírodní břidlicí, rákosem, slámou a pro osvětlování podkroví.
Zdroj: Cech klempířů, pokrývačů a tesařů ČR, autor: Ing. Velice důležitým a někdy i kritickým místem je řešení samotného prostupu komína konstrukcí střechy nebo stropu a jeho provedení. Bezpečná vzdálenost je poplatná několika parametrům. Samozřejmě teplotě spalin, dále průměru komína a pak výšce (tloušťce) prostupu komína konstrukcí, tedy například konstrukční výšce stropu. Napojení parozábrany či pojistné hydroizolace na komínové těleso představuje obecně komplikovaný stavební detail. Povrchová teplota hořlavých materiálů je přitom ovlivněna typem komínového tělesa a teplotou spalin. Fólii z hořlavého materiálu nelze přímo vyvést na komínový plášť. Tento detail je proto třeba vhodně utěsnit. Zabránit úniku tepla okolo komína lze kombinací vhodného nehořlavého, tepelněizolačního materiálu a vhodné fólie. Zde je použit stavebnicový prvek na vermikulitové bázi, tzn. materiálu s vysokou teplotní odolností a se snadným opracováním. Vytváří potřebný těsný přechod mezi komínovým pláštěm a parozábranou a umožňuje její přímé napojení. Bezpečné vzdálenosti jsou k dispozici v technickém listu, byly stanoveny na základě výsledků měření ve zkušebně dle platné metodiky pro termické zkoušky při běžném provozu pro teplotní třídu T400 a při zkoušce na vyhoření.
V místě prostupu tepelnou izolací se použije tvarovka s tepelněizolační vložkou, která přerušuje tepelný most v komínovém tělese. Jednotlivé pásy parozábrany se vedou se vzájemným přesahem min. 100 mm. Z butylové pásky se odstraní krycí vrstva.
Další kroky: řešení a cenové aspekty
Jaká je cena oplechování komína? Výpočet ceny záleží především na rozměrech samotného komínu. Můžete jej změřit sami, objednat potřebný materiál a oplechování provést svépomocí. Nejjednodušší je zadat parametry do online kalkulačky výrobce. To, kolik zaplatíte, záleží i na vybraném materiálu. Ceny oplechování začínají už na stokorunách, připočítat ale musíte ještě kvalitní hydroizolaci. Ušetříte tak za práci klempíře. Pokud si ale nejste příliš jistí svou zručností, pozvěte raději odborníka, a to jak na přesné zaměření, tak i na instalaci hydroizolačních pásek a plechových pásů po obvodu komínu.
Oplechování tedy zabrání přístupu vlhkosti do střechy. Při pokládání střešní krytiny nezapomínejte ani na střešní příslušenství, které zabrání průniku vody do konstrukce. Například kvalitní a správně instalované oplechování komínu dokáže spolu s komínovými pásy dokonale utěsnit místa, kde komín vystupuje ze střechy. Oplechování komína a dalších prostupů střechou patří mezi klíčové detaily každé střešní konstrukce. Oplechování komína se provádí v principu stejně jako oplechování neboli lemování střešních oken a výlezů. U střešních oken se tyto prvky dodávají již z výroby.
Olemuj komín z hliníku a svépomocí-Vyrobím 100% lemování a instalaci provedeš sám
Struktura oplechování a jeho části
1. je to spodní díl, který se montuje na stranu komína která je blíže k okapu střechy. Tento díl se ukončuje na střešní krytině a provádí na konci s okapnicí. 2. je to vrchní díl oplechování, který se montuje na stranu komína která je blíže k hřebeni střechy. Tento díl se ukončuje pod krytinou (tzv. 3. jsou to dva boční díly, které se provádí u komína po spádu střechy a montují se po obou stranách komína. Boční oplechování je možné ukončit buď pod střešní krytinou, nebo na střešní krytině - provedení plechu závisí na typu střešní krytiny, dle předpisu výrobce krytiny, dle zkušeností montážní firmy, která na střechu poskytuje záruku. Pokud se boční oplechování montuje pod krytinou (viz. obrázek níže) je vhodné na plechu vyrobit tzv. 4.oplechování se na komínu ukončuje ze všech stran pomocí ukončovací krycí lišty. Klempířské oplechování střešního prostupu (viz obrázek níže) se skládá s plechové základny umístěné v rovině střechy, plechové manžety spojené se základnou, krycího lemování umístěného na prostupu.
Vzhledem k vyšší pracnosti při oplechování komínů většinou klempířské firmy naceňují oplechování komínů, prostupů za 1kus. Kalkulace orientačních cen oplechování má pouze informativní charakter, ceny není možné užívat jako porovnání s reálnými nabídkami na oplechování. Pokud řešíte oplechování komínu nebo jiného prostupu střechou, dnes už nemusíte složitě hledat klempíře, posílat poptávky a čekat na cenové nabídky. K dispozici je 14 povrchových úprav pro 4 hlavní typy střešních krytin, tedy celkem až 64 různých variant, aby oplechování dokonale ladilo s vaší střechou.
Líbí se Vám praktické a jednoduché lemování komínu? Oplechování zajišťuje vodotěsné napojení komína (nebo jiného prostupu) na střešní plášť a odvádí vodu mimo kritický detail. Typicky se skládá ze spodního dílu, bočních dílů a horního (zadního) dílu. Záleží na typu krytiny, sklonu střechy a návaznosti na další vrstvy (např. fólie / hydroizolace). Nejčastěji jde o špatné napojení na fólie/hydroizolaci, nedostatečné odvedení vody v horní části detailu, chybějící dilataci nebo nevhodné kotvení. Obě cesty mohou být správně. Klempířská výroba se řeší individuálně na místě. Konfigurátor umožní zadat základní parametry komína a vybrat provedení podle typu střechy a povrchu.