Spádové vrstvy se u plochých střech ještě v nedávné minulosti vytvářely z betonové mazaniny, nebo také z násypu škváry či štěrku. Variantou byl i granulát z pálené hlíny. Dnes se spádování plochých střech mokrým procesem (betonovou mazaninou, lehčeným betonem, perlitbetonem nebo polystyrenbetonem) provádí jen zřídka. Spádové desky pro střechy z EPS se převážně vyrábějí v rozměru 1 x 1 m se spádem na jednu stranu a v praxi se někdy mylně označují jako klíny. Hlavní výhodou spádování střech pomocí EPS je montáž izolací střešního pláště suchým procesem, který je z hlediska výstavby méně náročný. Spádování střech pomocí EPS zpravidla zároveň významným způsobem řeší otázku zateplení střechy.
Klasická plochá střecha, spádovaná od svého obvodu směrem ke vpustem, umístěným uvnitř plochy, má zpravidla v okolí vpustí takovou tloušťku tepelné izolace, která zajistí splnění požadovaných hodnot součinitele prostupu tepla podle normy ČSN 73 0540-2. Montáž izolací u střech je závislá na klimatických podmínkách. To platí i pro spádové vrstvy vytvářené mokrým procesem. Když se ale spádová vrstva z betonu neprovádí, výchozím podkladem je vodorovná nosná konstrukce ukončená parozábranou. Během budování spádování střechy z EPS je nutné tepelnou izolaci průběžně zakrývat hydroizolacemi a montáž střešního pláště probíhá po etapách.
V projektech se často setkáváme se spádováním střech různými spády v různých směrech. Objevují se také úžlabí, směřující od vpustí pod různými neobvyklými úhly - třeba do rohů střeš. Přitom je v projektu zároveň navrženo spádování střech pomocí pěnového polystyrenu. Takové spádování bylo možné provést z betonové mazaniny nebo z lehčeného betonu. Chyby v návrhu spádování střech pomocí pěnového polystyrenu jsou důsledkem neznalosti reálných možností výroby spádových desek pěnového polystyrenu. Řezání bloků pěnového polystyrenu je technolgicky možné á 0,5 %, což v praxi znamená výrobu desek pěnového polystyrenu se spády 1 %, 1,5 %, 2 %, 2,5 %, 3 % atd.
Při výrobě spádových desek EPS je potřeba také přihlédnout k podmínkám při jejich dopravě a montáži na stavbě. Proto se spádové desky pěnového polystyrenu vyrábějí od minimální tloušťky 10 mm. Z požadavků novelizované normy ČSN 73 1901 vyplývá potřeba navrhovat a budovat střechy tak, aby se na povrchu střech na povlakové krytině netvořily kaluže vody. Kaluže se obvykle tvoří při návrhovém sklonu střechy do 3 %, tedy je doporučeno navrhovat sklon větší než 3 %. Desky pěnového polystyrenu je potřeba pokládat s vystřídáním spár, a to tak, aby se minimalizovaly tepelné mosty a umožnilo rovnoměrné vytápění.
Spádování EPS se provádí ve spádu 2 %, ale na zakázku lze realizovat jakýkoliv spád do 15 %. Desky EPS lze vyrábět v různých tloušťkách, často se používají 20 mm až 40 mm pro lepší nosnost a stabilitu během montáže. Desky se k sobě spojují tak, aby vznikla souvislá spádová vrstva. Pro úžlabí je možné použít spádové klíny z EPS nebo dvouspádové klíny z MW Isover DK. Jako spádové klíny je možno použít jak běžný bílý EPS, tak šedý EPS se zvýšeným izolačním účinkem; šedý EPS vyžaduje ochranu pod hydroizolací z horní strany minimálně 50 mm bílého EPS, pokud není teplotní ochrana řešena jiným způsobem.
Spádové vrstvy se u plochých střech ještě v nedávné minulosti vytvářely z betonové mazaniny, nebo také z násypu škváry či štěrku. Variantou byl i granulát z pálené hlíny. Dnes se spádování plochých střech mokrým procesem provádí jen zřídka. Spádové desky pro EPS se převážně vyrábějí v rozměru 1 x 1 m se spádem na jednu stranu a často bývají označovány jako klíny. Hlavní výhodou EPS je suchý montážní proces a zároveň řešení otázky zateplení střechy. K samotné výstavbě je nutné dodržovat i pravidla o větrání a správné napojení hydroizolace s projekční dokumentací.
Desky EPS se pokládají tak, aby spády byly konzistentní z atik směrem ke vpustím a případně i žlaby. Maximální tloušťka spádových desek bývá omezena jejich rozměry a nosností. Při montáži je důležité zajistit vystřídání spár, správné rozmístění desek a vyrovnání prostoru kolem vpustí. Důležitá je i správná volba a usazení klínů pro vyrovnání tvaru střechy a zajištění homogenního odvodu vody do vpustí a žlabů.
Podrobnosti návrhu spádování řeší dvou-krokový proces: 1) návrh spádování + výkaz materiálu a 2) kompletní kladečský plán. Pro vyspádování úžlabí se používají spádové klíny EPS nebo MW; polohu vtoku a výšky atik doporučujeme fyzicky překontrolovat, protože co je na výkrese, nebývá často na střeše. Správná specifikace a plánování zabraňuje zbytečným nákladům a chybám při realizaci.
Z hlediska praktických doporučení je důležité: výška kontralatí a větracích prvků, napojení hydroizolace, a volba EPS nebo MW vrstev dle sklonu střechy a potřeb větrání. Správné provedení parozábrany, větrání a krytiny je klíčem k dlouhé životnosti a zabránění vzniku kaluží či tepelných ztrát.
Často kladené otázky k spádování EPS
- Je spádování EPS vhodné pro všechny typy střech?
- Jaká je minimální doporučená tloušťka desek EPS?
- Jaké jsou výhody suchého montážního procesu?
- Co je třeba ověřit při kontrole napojení hydroizolace?
Hlavní výhody spádování EPS
Hlavní výhodou spádování střech pomocí EPS je montáž izolací střešního pláště suchým procesem, který je z hlediska výstavby méně náročný. Spádování EPS zpravidla zároveň významným způsobem řeší otázku zateplení střechy.
Pro návrh spádování je důležité zaslat půdorys a řez střechy, výšky atik, minimální a maximální tloušťku tepelné izolace, typ hydroizolace a další podklady. Kladečské plány a výkaz materiálu bývají poskytovány bezplatně a často do 3 pracovních dnů od dodání podkladů, což usnadňuje koordinaci mezi projektanty a realizačními firmami.
Různé typy střech a jejich skladba
Skladba střech je soustava vrstev, které spolu musí dokonale fungovat. Nosná konstrukce, parozábrana, tepelná izolace, hydroizolace, větrání a krytina tvoří systém, jenž rozhoduje o životnosti, bezpečnosti a komfortu užívání. Rozdíly mezi skladbou ploché střechy a šikmé střechy spočívají hlavně v volbě materiálů a technologii provedení, avšak základní princip zůstává: precizní návrh a správná realizace každé vrstvy.
Parozábrana je klíčovou součástí skladby střech, která chrání tepelnou izolaci před vlhkostí. Hydroizolace je vrstva, která rozhoduje o tom, zda bude střecha skutečně funkční a odolná vůči povětrnostním vlivům. Větrání a vzduchové mezery zajišťují odvod vlhkosti a přebytečného tepla, čímž prodlužují životnost střechy. Krytina jako poslední článek chrání structure před deštěm a zároveň dotváří estetiku stavby.
Když se zohlední specifika jednotlivých konstrukcí - plechové střechy, šikmé střechy s tradičními taškami nebo moderní krytiny - lze dosáhnout dlouhodobé spolehlivosti a funkčnosti. Důležité je, aby byly všechny vrstvy správně navrženy a provedeny, což potvrzuje i poznámka, že správná skladba střechy je klíčem k dlouhé životnosti budovy.