Požární odolnost, tuhost konstrukce, paronepropustnost, vzduchotěsnost, odolnost proti vlhkosti, to jsou jen některé z mnoha funkcí, které v dřevostavbách plní deskové materiály. Svou funkcí doplňují nosnou konstrukci a zajišťují ty vlastnosti, které nosná konstrukce sama plnit nemůže. Jsou tedy nedílnou součástí moderních dřevostaveb. Dali jsme možnost tuzemským výrobcům, aby se zapojili do přehledu těchto materiálů. Ne všichni tuto možnost využili, nicméně ty, co s námi spolupracovali, najdete na následujících stránkách časopisu.
(pozn. Dnes můžeme v dřevostavbách využívat kromě standardních sádrokartonových nebo OSB desek také celou řadu speciálních deskových materiálů. Patří sem například protipožární, akustické desky, desky s vysokým difuzním odporem a desky odolné proti vlhkosti. Deskové materiály se také dělí podle mechanické odolnosti na nosné - konstrukční a nenosné. Materiály, ze kterých se desky vyrábějí, můžeme rozdělit na několik typů. Desky na bázi dřeva, desky na bázi sádry a desky na bázi cementu. K deskám na bázi sádry a cementu výrobci přidávají další příměsi pro zlepšení jednotlivých parametrů. Vznikají tak desky cementotřískové, sádrovláknité, štěpkocementové, apod. Různorodost a variabilita deskových materiálů umožňuje vytvářet konstrukce s přesně danými parametry ovšem za cenu vyšších požadavků na znalosti těch, kteří dřevostavby navrhují a staví.
Zejména od projektantů se očekává, že budou mít v deskových materiálech přehled a budou vědět, pro jakou konstrukci zvolit vhodný a optimální výrobek. U realizačních firem by pak mělo být samozřejmostí, že umí s daným materiálem pracovat. Vědí, jak jej správně zabudovat do konstrukce, jak a čím jej kotvit. Informovanost o tom, že existuje mnoho druhů a typů desek však není na příliš vysoké úrovni.
Základní sádrokartonové desky a jejich vlastnosti
Saint-Gobain Construction Products CZ, a. Základní sádrokartonové desky na nenosné konstrukceSádrokartonové desky jsou základní součástí interiérových nenosných konstrukcí. Jsou vyrobeny ze sádry a speciálního vysokopevnostního kartonu. Vyrábí se v základní kvalitě a v úpravách do vlhka nebo za účelem dosažení vyšší požární odolnosti konstrukce. Všechny sádrokartonové desky RIGIPS jsou hygienicky nezávadné a nehořlavé. Jejich použití v interiérech urychluje výstavbu díky absenci mokrých procesů. Úsporu přináší i jejich nízká hmotnost. Tloušťky sádrokartonových desek: Základním kamenem sortimentu jsou SDK desky tloušťky 12,5 mm. S ohledem na docílení optimálních skladeb požárně odolných konstrukcí je tato tloušťka doplněna deskou tloušťky 15 mm. Tloušťky 12,5 a 15 mm se proto někdy nazývají jako systémové tloušťky desek. Plošné rozměry sádrokartonových desek: Standardní šířka sádrokartonových desek je 1250 mm, alternativní šířka desek je 1200 mm. Doplňkový sortiment tvoří desky poloviční šířky - 600, resp.
Konstrukční sádrokartonové deskySádrokartonové konstrukční desky, které k tradičním výhodám klasického sádrokartonu přidaly překvapivé vlastnosti. Cílené změny v receptuře přípravy sádrového jádra a speciálního kartonu přidaly této desce vysokou pevnost, houževnatost a únosnost a zlepšily její chování ve vlhkém prostředí. Výsledná kombinace inovačních zásahů posunula využití tohoto sádrokartonu do oblasti, kam dosud dosáhly pouze homogenní materiály. Součinitel délkové roztažnosti při změně vlhkosti na % relat. 5-8 . 5-8 . 5-8 . 5-8 . 1,3-2 . 1,3-2 . 1,3-2 . 1,3-2 . 15 . 15 . 8 . 8 . 15 . 15 . 2 . 2 .
Společnost Fermacell vyrábí sádrovláknité a cementovláknité produkty pro systémy suché výstavby, tj. Konstrukční staticky nosné a vyztužující desky Fermacell
Difúzní odpor a parozábrany v deskových systémech
Podstata difúzního odporu a jeho význam pro konstrukce je shrnuta následovně: Difúzní odpor μ je bezrozměrná veličina. Základním a jediným objektivním parametrem pro porovnání různých materiálů z hlediska schopnosti zabránit difúzi vodní páry je hodnota jejich ekvivalentní difúzní tloušťky sd; její velikost je dána součinem hodnoty faktoru difúzního odporu μ a vlastní tloušťky daného materiálu. Ekvivalentní difúzní tloušťka sd je definována jako tloušťka nehybné vrstvy vzduchu mající stejný difúzní odpor, jako bezpředmětná vrstva materiálu. Základním kritériem pro splnění myšlenky pro difúzně otevřený systém je vytvoření vhodného pořadí jednotlivých vrstev ve skladbách obvodových plášťů. Jednoduše vnitřní vrstvy musí mít větší difúzní odpor než vrstvy vnější. Množství vlhkosti vstupující do pláště tak je částečně redukováno a ta vlhkost, která se do konstrukce dostane, může skrze vrstvy s menším difúzním odporem snáze odejít do exteriéru.
Parozábrana je fólie ve stěnách dřevostavby, která omezuje pronikání vodní páry z venkovního vzduchu. Jedná se zde o důmyslně řešené brzdění propustnosti vodních par obsažených ve vzduchu skrze tuto fólii do konstrukce, která je vyplněna tepelnou izolací. Parobrzda tedy nezamezí průchodu vodních par do konstrukce, ale řízeně je propouští do konstrukce do vrstvy ležící za touto netěsností, např. Vnitřní parozábrana je zapotřebí, aby neunikal teplý vlhký vzduch a aby nezkondenzoval v izolační vrstvě. Tato vrstva musí být absolutně těsná. Jestliže se tepelná izolace v některém místě přeruší, vznikají tzv. tepelné mosty. Těmito místy uniká samovolně teplo. Navrhne-li vám projektant parobrzdu do konstrukce stěny nebo střechy, je nutné, aby za touto fólií byla v konstrukci další vrstva směrem ven do exteriéru s větší difúzní otevřeností, nežli je parobrzda. Musí tedy být zajištěn odchod vodních par do exteriéru. Typická parobrzda je navoskovaný papír. TIP: Víte, že financování dřevostaveb má svá specifika?
Rozdíl mezi parobrzdou a parozábranou lze vyjádřit stručně: propouští „něco“, nebo nepropouští „nic“. Skutečná parotěsnost určité stavební vrstvy se označuje jako difúzní odpor. K jeho stanovení postačí tloušťka vrstvy a součinitel difúze vodní páry materiálu. Je obecně známo, že 1 mm dřeva odhořívá přibližně 1 minutu. Všechny masivní komponenty mají obrovskou výhodu v tom, že odhořívají pouze plošně. To znamená, že oheň může na prvek působit pouze z jedné strany a tím pádem se konstrukce oslabuje pomaleji. Oproti tomu dřevěné prvky skeletových i rámových staveb mohou být při požáru oslabovány odhoříváním z několika stran současně.
Řízení tepla a rekuperace
Rekuperace je systém nuceného větrání. V domě je instalován tepelný výměník, přes který z místnosti odchází odpadní vzduch, ten je teplý, ohřívá nainstalovanou jednotku a s přívodním vzduchem se nemísí. Přicházející vzduch je tak nejen čistý, ale i ohřátý na příjemnou teplotu. Roční spotřeba tepla energetického domu je do 50 kWh/m². Roční spotřeba tepla pasivního domu je do 15 kWh/m² obytné plochy. Zatímco současné novostavby spotřebují 80-140 kilowatthodin na metr čtvereční vytápěné plochy, pasivnímu domu stačí 5-9x méně. Jeho tepelná ztráta je tak nízká, že nepotřebuje běžný systém vytápění. Návrhy pasivních domů počítají s teplem ze slunce (příjem tepla z jižní prosklené strany), lidí i elektrických spotřebičů. Například na vytápění místnosti o velikosti 20m² stačí dvěstě wattů, přičemž výkon stolního počítače je 250 wattů a člověka, který u něj sedí, 80 wattů. Je nutná tzv. rekuperace (nucené větrání). Pro pasivní domy i pro nulové domy se nejčastěji využívají moderní tepelné izolace, např. Nulový dům se blíží spotřebou tepla pro vytápění nule, konkrétně je menší než 5,0 kWh na metr čtvereční plochy za rok.
Součástí domu jsou moderní technologie - například solární i fotovoltaické panely, které přeměňují sluneční energii v elektrickou. Parozábrana je fólie ve stěnách dřevostavby, která omezuje pronikání vodní páry z venkovního vzduchu. Jedná se zde o důmyslně řešené brzdění propustnosti vodních par obsažených ve vzduchu skrze tuto fólii do konstrukce, která je vyplněna tepelnou izolací. Parobrzda tedy nezamezí průchodu vodních par do konstrukce, ale řízeně je propouští do konstrukce do vrstvy ležící za touto netěsností, např. Vnitřní parozábrana je zapotřebí, aby neunikal teplý vlhký vzduch a aby nezkondenzoval v izolační vrstvě. Tato vrstva musí být absolutně těsná.
Požární odolnost a tepelné mosty
Je-li tepelná izolace v některém místě přerušena, vznikají tzv. tepelné mosty. Těmito místy uniká samovolně teplo. Oproti tomu masivní dřevěné prvky skeletových i rámových staveb mohou být při požáru oslabovány odhoříváním z několika stran současně. 1 mm dřeva odhořívá přibližně 1 minutu. Všechny masivní komponenty mají výhodu, že odhořívají plošně, což znamená pomalejší oslabení konstrukce z jedné strany. Pro podhledy a jejich tuhost hovoří uvedené technické možnosti a normy. Rekuperace je systém nuceného větrání a zajišťuje, že tepelné ztráty jsou minimalizovány.
Montáž sádrokartonových systémů a tipy pro kvalitu
Sádrokarton patří mezi nejoblíbenější materiály pro rychlé úpravy interiéru. Umožňuje vytvářet hladké stropy, podhledy i příčky bez mokrých procesů a s minimální hmotností. Níže uvádíme podrobný návod na montáž sádrokartonových konstrukcí včetně potřebného nářadí a tipů pro kvalitní výsledek.
StropyMontáž sádrokartonového stropuSádrokartonový podhled na stropě se používá pro vyrovnání nerovností, zakrytí rozvodů nebo zlepšení akustické a tepelné izolace místnosti. Montáž sádrokartonového stropu spočívá ve vytvoření lehké 3 ocelové konstrukce upevněné do stávajícího stropu a obvodových stěn, na niž se připevní sádrokartonové desky. Konstrukci tvoří obvodové UD profily po obvodu místnosti a nosné CD profily rozmístěné napříč stropem. UD profily se ke stěnám kotví pomocí natloukacích hmoždinek a před montáží se na ně nalepí pěnové těsnění pro odhlučnění. CD profily se upevňují ke stropu pomocí přímých závěsů (případně závěsných drátů u snížených podhledů) a vzájemně se fixují pomocí samořezných šroubů LB 3,5×9,5 mm. Sádrokartonové desky se ke konstrukci kotví rychlošrouby TN se zápustnou hlavou.
Postup montáže stropuVyměření úrovně podhledu: Na stěnách vyznačte požadovanou výšku nového stropu po obvodu místnosti (laserem nebo vodováhou a značkovací šňůrou). Pamatujte na tloušťku sádrokartonové desky, aby výsledná výška byla správná.Montáž UD profilů: Na vyznačenou úroveň po obvodu připevněte UD profil (profil ve tvaru “U”) ke stěnám. Před montáží nalepte na zadní stranu profilu samolepící těsnicí pásku pro akustické oddělení. UD profily kotvěte do stěn vhodnými hmoždinkami (např. průměr 6 nebo 8 mm délky 40-60mm) ve vzdálenosti cca 50 cm mezi kotvami.Instalace závěsů na strop: Do nosného stropu (betonového či jiného) připevněte přímé závěsy podle rozvržení budoucích CD profilů. Závěsy rozmístěte v řadách tak, aby vzdálenost mezi závěsy v řadě byla maximálně 100-120 cm a řady závěsů byly od sebe vzdáleny cca 40 cm (tedy v místech, kde povedou CD profily). Každý přímý závěs upevněte jednou nebo dvěma hmoždinkami do stropu. Osazení CD profilů: Připravte CD profily požadované délky (můžete je zkrátit nůžkami na plech). Konce CD profilů vložte do obvodových UD lišt na protilehlých stěnách. Pro každý CD profil použijte potřebný počet závěsů - ohněte ramena závěsu okolo profilu a zajistěte je dvojicí samořezných šroubů LB 3,5×9,5 mm. CD profily instalujte rovnoběžně vedle sebe ve vzdálenosti 41,5 cm (osová vzdálenost pro desky šíře 125 cm). Délkový přesah CD profilů řešte pomocí spojek (nasazením vnitřních spojek na konce profilů).Vyrovnání konstrukce: Po upevnění všech CD profilů zkontrolujte rovinatost roštu (případné nerovnosti vyrovnejte povolením či podložením závěsů). Všechny profily by měly lícovat v jedné rovině, což zajistí rovný podhled.
Následně je možné vložit izolaci (volitelně): Do prostoru nad sádrokartonový podhled je možné položit minerální izolaci (např. rolovanou skelnou vatu) pro zlepšení zvukové izolace a tepelné izolace stropu. Izolaci vkládejte před montáží desek mezi CD profily, neměla by profilem prohýbat podhled.
Montáž sádrokartonových desek: Desky zdvihněte ke stropní konstrukci (práce ve dvou lidech nebo s pomocí zvedáku výrazně usnadní manipulaci). Desky přiložte dlouhou hranou kolmo na CD profily. Připevňujte je pomocí vrutů TN 25 mm do každého profilu - po obvodu desky ve vzdálenosti cca 15 cm od sebe, uprostřed desky max. po 20-25 cm. Hlava vrutu musí být zapuštěna těsně pod povrch (neprotrhnout však papír). Jednotlivé desky montujte s posunutými (tzv. vázanými) spárami - nesmí vznikat křížové spáry. Mezi okrajem desky a stěnou ponechte mezeru ~5 mm.
Tmelení a dokončení: Spáry mezi deskami vyplňte sádrokartonářským tmelem a vložte do nich výztužnou pásku. Přetmelte také hlavičky všech vrutů. Po zaschnutí tmelu přebrušte dohladka spojovací místa. Napojení podhledu na stěny je vhodné přetmelit akrylovým tmelem. Po celkovém vyzrání tmelených míst povrch napenetrujte a následně můžete strop vymalovat.
Příčky a jejich konstrukce
Příčky jsou lehké a rychlé k montáži, umožňují vést uvnitř stěny instalace. Nosnou konstrukci příčky tvoří spodní a horní UW profil a svislé CW profily. Před montáží profilů na podlahu a strop se na ně opět lepí pěnové těsnění. Osazení CW profilů je dílčí proces, který vyžaduje správnou vzdálenost a upevnění. V místě dveří je nutné vyztužit rám pro dveřní zárubně. Poté následuje izolace a opláštění deskami na obou stranách s důrazem na posunuté spáry a dilatační mezery.
Opláštění první strany: Desky orientujte nastojato a přišroubujte je k svislým CW profilům. Důležité: desky nikdy nešroubujte do spodního ani horního UW profilu. Při výškovém řešení je možné desky pokládat nad sebou s posunem spár. Spodní okraj desek u podlahy nechávejte cca 1 cm nad úrovní podlahy, aby se zabránilo vzlínání vlhkosti a kročejového zvuku. Mezery zakryjete lištou nebo tmelem.
Opláštění druhé strany: Po opláštění první strany uzavřete příčku deskami z druhé strany a dbejte na vzájemné posunutí spár. Spodní okraj desek ponechte nad úrovní podlahy a doplňte překryté spáry. Po tmelení proveďte broušení a finální úpravy, případně obklady v koupelnách s vhodnou impregnací desek.
Nářadí a tipy pro kvalitu montáže
Nářadí a pomůcky pro montáž sádrokartonových konstrukcí zahrnují měřicí a značkační nástroje, řezací nástroje na sádrokarton, nářadí na kovové profily, šroubovací nástroje, tmelení a ochranné pomůcky. Důležité tipy: Aklimatizace materiálu, volba desek dle prostředí, správná délka a rozestupy vrutů, vazba spár a napojení na okolní konstrukce. Nejběžnější chyby, jako šroubování do UW profilů, se snažíme vyvarovat a desky kotvit pouze do CW profilů. Broušení spár vyžaduje zvláštní péči kvůli prachu.
Finální úpravy zahrnují penetraci povrchu, použití vhodných hmoždinek a případné výztuhy pro širokou škálu interiérových aplikací. Odkazy na systémy Knauf a jejich certifikace doplňují možnost volby vhodného řešení pro stropy, příčky, nosné stěny a obložení. Systemfinder pomáhá vyhledat optimální řešení pro projekt. Před specifikací vždy zkontrolujte technickou dokumentaci každého systému.
