Polystyren (zkratka PS) je poměrně tvrdý, ale křehký plast. Vzniká jako produkt polymerizace styrenu, patří do skupiny tzv. termoplastů. Termoplast je plast, který je od určité teploty plastický (tvárný) až tekutý, po ochlazení se stane pevným, přičemž tyto změny tvárnosti vyvolané teplotou mohou nastávat opakovaně.
Polystyren je odolný vůči kyselinám a zásadám, neodolává ovšem organickým rozpouštědlům (benzinu, aldehydům a ketonům). Polystyren je citlivý vůči UV záření a málo odolný teplotě, jedná se o hořlavý materiál. Existuje několik druhů polystyrenu: standardní (krystalový - čirý a křehký PS), houževnatý (zakalený - vliv přidaného kaučuku), pěnový (vzniká tepelným zpracováním zpěňovatelného polystyrenu) a zpěňovatelný (mléčně zakalené perly nasycené pod tlakem lehkým uhlovodíkem - nadouvadlem).
Polystyren má dobré elektroizolační vlastnosti - využívá se pro výrobu jednorázového nádobí (misek, kelímků), hřebenů, obalů na CD. Pěnový polystyren slouží jako tepelný izolant. Při syntéze pěnového polystyrenu dochází k vhánění vzduchu do hmoty, čímž vzniká polystyrenová pěna. Rostoucí polymer zadržuje v uzavřených kapsičkách vzduch. Výsledný produkt je z 95 % vzduch a z 5 % polystyren.
Aceton je organické rozpouštědlo patřící mezi ketony (obsahuje karbonylovou skupinu - na uhlíku vzniká kladný parciální náboj, na kyslíku záporný parciální náboj). Aceton je obsažen také v odlakovači. Aceton proniká mezi jednotlivé polymerové řetězce a uvolňuje uzavřené kapsičky vzduchu. Výsledkem je zmenšení objemu polystyrenu.
Všechny znázorněné pokusy smí provádět pouze osoby s odborným vzděláním chemického zaměření a to pouze při dodržení všech bezpečnostních pravidel a postupů a v prostorách k tomu určených. Předem je vždy nutné se důkladně seznámit s vlastnostmi jednotlivých chemických látek prostřednictvím příslušných bezpečnostních listů, s jejich nebezpečnými vlastnostmi a pokyny pro bezpečné zacházení, skladování i likvidaci. Videa mají sloužit především jako ilustrace vlastností látek, nikoliv jako návod k provedení pokusu. Jakékoliv napodobování činností na videu je pouze na vlastní nebezpečí.
Při vlastní výrobě nebo opravě nábytku je často nutné použít lak. Stejný nástroj se používá pro betonové podlahy, stěny, aby se zvýšila odolnost nátěru proti vlhkosti. Produkt si můžete koupit v obchodě, ale cena je poměrně vysoká, náklady jsou vysoké. Existuje řešení: vyrobte polystyrenovou pěnu rukama. K přípravě povlaků budou zapotřebí dvě hlavní složky: polystyren (expandovaný polystyren) a rozpouštědlo. Posledně jmenovaným může být aceton, xylen, orthoxylen, butylacetát a existují také recepty na bázi benzínu.
Nejjednodušší způsob, jak rozpustit pěnu v xylenu, orthoxylenu, v jiných rozpouštědlech je mnohem obtížnější. Kromě toho se domácí lak na bázi benzínu jeví jako želé a je vhodný pouze pro aplikaci na povrch s poměrně silnou vrstvou. Při přípravě nátěrových materiálů byste měli vzít 70-100 ml xylenu, nalijte do nádoby a zaberte přibližně 1/3 objemu. Pro další snížení nákladů na materiál můžete kombinovat xylen a aceton (benzín) rovnoměrně nebo pak zředit hustý hotový lak levnými rozpouštědly.
Vezměte pěnu a rozdělte ji na malé kousky. Čím je drobenější, tím rychlejší bude proces rozpouštění. Přibližné množství pěny je 0,3 kubických metrů. Stiskněte pěnu dřevěnou tyčí tak, aby kusy byly ponořeny do kapaliny. Můžete přidat více polystyrenu, takže konzistence produktu se podobá kyselé smetaně, tekutému medu. Zakryjte lak, nechte ho 20-60 minut trvat. Naplňte nádobu prosypem. K lakování použijte štětce nebo špachtle. Můžete jednoduše nalít lak na povrch, rozmazat ho pohyby v různých směrech. Doba schnutí takového nástroje je 5 minut po aplikaci při pokojové teplotě. Pomocí pěnového laku můžete vytvářet další barvy a laky. Například, pokud do něj zavedete malé hobliny, získáte spolehlivý tmel na díry, štěpky, trhliny. Můžete také vyrobit vodivý lak. K tomu se do kompozice zavádějí speciální jemnozrnné složky, které po polymeraci vytvoří film s vynikající elektrickou vodivostí. Na 100 g hotových povlaků se přidá 15 gramů práškového stříbra a jemnozrnného grafitu. Dobře promíchejte, dokud nezískáte tmavou hustou tekutinu. Všechna rozpouštědla jsou hořlavé, hořlavé kapaliny. Kromě toho jsou toxické a vydávají nepříjemný zápach. Je vhodné s nimi pracovat ne doma, ale v dílně s dobrou cirkulací vzduchu, v extrémních případech na balkoně. Při výrobě a nanášení laku používejte respirátor, rukavice.
Rozpouštění pěnového polystyrenu v acetonu
13 odpovědí na otázkuŘazeno dle hodnocení2xLepiidlo aceto + polystyren se vyrábělo naposledy cca před 40 lety. Tudíž počet těch, co ho v praxi pamatují nebude velký. Lepilo to. To je tak jediné, co si ze svého pokusu pamatuju. Bylo mi max. 10. Pak nastoupila éra superlepidla - Lepí-M.Co s tím chcete lepit? Mmch není polystyren a polystyren. Lepidlo se dělalo z konstrukčního plastu, ne z pěnového polystyrenu - z toho bude akorát bordel.Měl jsem za to, že lepí-M bylo právě přesně tohle (přinejmenším v základu, podrobnosti budou obchodním tajemstvím). Taky se nanášelo nějakou tyčkou z okraje toho modelu a ta tyčka se tam pěkně rozpouštěla.Pěnový polystyrén obsahuje 98% vzduchu, jinak by to mělo být totéž. V acetonu mizí jak kouzlem za značného bublání, je to oblíbený "kouzelnický" pokus (třeba dostat velký polystyrénový blok do sklenice od zavařeniny). Bordel může být akorát při jeho lámání. Ale jak ten výsledek lepí jsem nikdy nezkoušel. Ale zcela jistě tím pěnový polystyren nepůjde slepit.Je to tak. Lepí-M bylo rozpouštědlové lepidlo, tedy v principu to samé co ta samodomo směs. Jen si nemyslím, že bylo na bázi acetonu. Pěnový polystyren je skutečně chemicky "to samé". A právě těch 98% vzduchu je trošku problém. Jak velkou nádobu bych musel použít ve srovnání s "kompaktní" variantou plastu? Nebylo by víc zaschlého lepidla na stěnách nádoby než tekutého na dně? Zkrátka by z toho byl velký bordel.1xLepil jsem tím plastové modely před 40 lety. Lepí to a tmelí to opět nejlépe polystyren (ne pěnový). Ale srovnání s moukou a vodou nechápu.0xAceton a polystyren, to k sobě nejde. Aceton polyš rozpustí...A o to jde. Směs acetonu a polystyrenu se používala jako lepidlo.Tak to jsem nepochopil tazatele, ale nikdy jsem toto nepoužíval. Ale vím, že jsem zabetonoval polyš, pak nalil aceton a byl prostup přes beton.JJ. Obdobná technologie se používala při laminování. Laminovalo se na kopyto z polystyrenu (pozitivní tvar) a když bylo hotovo, nalil se dovnitř aceton a rázem byla prázdná laminátová skořepina.Záleží na to nač má lepidlo sloužit! já si v minulosti takto nalámal "stromeček"do skleničky s acetonem a pak přidával tento až do mnou požadované hustoty a tím jsem pal lepil kity. Plastikové stavbenice letadel, ten plast z něhož to je -výlisek i s "stromeček! je polystyren. Není to pěnový jako třeba stavební EPS0xNelze srovnávat. Voda + mouka se hodí například na lepení papíru nebo textilu. Aceton + polystyren lepí něktré plasty. V dobách prehystorických jsme tím v nouzi v Kovoslužbě lepili popraskané skříňky rádií, hodně ho používali modeláři. Na trhu si dnes můžeme vybrat z široké nabídky lepidel a barev. Některá z nich mohou škodit životnímu prostředí, jiná nejsou vhodná pro činnost dětí. Škrobová, dextrínová a bílkovinná lepidla jsou tuhé látky, prášky nebo pasty obsahující vodu (rozpouštějí se v horké nebo studené vodě). Zasychají ztrátou vody odpařením nebo vsáknutím do lepeného materiálu. Protože jde o přírodní materiály, hrozí nebezpečí napadení mikroorganismy. Proto lepidla obsahují konzervační látky, které by měly být potravinářské. Do této skupiny lepidel patří např. Bílá lepící pasta, Drago. Škrobové lepidlo si můžeme vyrobit i sami. Škrobovou moučku nasypeme za stálého míchání do studené vody. Vzniklou kaši opět za stálého míchání vléváme do vařící vody až do potřebného zhoustnutí. Lepivost mazu závisí na druhu škrobové moučky (škrob pšeničný lepí víc než bramborový). Lepivost můžeme zvětšit, když za tepla přidáme menší množství nabobtnalého kostního klihu nebo želatiny. Disperzní lepidla mají tekutou, pastovitou až tmelovitou konzistenci. Jejich základem je disperze částic polymerů ve vodě. Zasychají vsáknutím vody do porézního materiálu a jejím odpařením. Používají se např. k lepení papíru, dřeva, textilu, tapet, či v obuvnictví. Patří mezi ně např. Tradiční univerzální lepidla se skládají z rozpouštědla (alkoholů, eterů, chlorovaných uhlovodíků, toluenu, xylenů, cyklohexanu, atd.) a vlastní lepicí hmoty (nejčastěji syntetické pryskyřice, u sekundových lepidel esteru kyseliny kyanakrylové). Rozpouštědla zajišťují, aby lepicí hmota zůstala měkká. Tato rozpouštědla jsou většinou zdraví škodlivá - dráždí sliznice, působí narkoticky, mohou poškozovat játra, ledviny, nervy a mozek.
Dodatek k dětským výrobkům a bezpečnosti Vodové barvy jsou pevné, vodou rozpustné barvy. Bývají většinou v plastových pouzdrech, tzv. barevnících, s průhledným víkem. Vodové barvy obsahují velmi malá množství pigmentů z těžkých kovů a anilinových barviv. Protože se při užívání nevypařují a nepráší, nejsou pro děti nebezpečné. Prstové barvy se nabízejí většinou v kelímcích a jak název napovídá - nanášejí se přímo prsty. Odborníci tvrdí, že pro děti je důležité spontánní zacházení s barvami, a doporučují je pro děti od tří let. Vodové i prstové barvy musí splňovat požadavky ČSN 94 3095. U prstových barev je větší pravděpodobnost, že se dětem dostanou do úst, proto jsou pro ně stanoveny přísnější mezní hodnoty pro migraci toxických prvků. Aby se předešlo olizování a ochutnávání prstových barev, přidává se do nich hořká látka. Používá se neškodný naringin, který je obsažen např. Olejové a temperové barvy obsahují větší množství pigmentů z těžkých kovů a anilinových barviv. S plakátovými barvami se maluje na velkých plochách a jsou odolné proti vodě. Částečně obsahují organická rozpouštědla. Především pro práci dětí se doporučují lepidla na vodní bázi. Speciální lepidla (dvousložková, sekundová, kontaktní) obsahují organická látky a jsou nebezpečné pro zdraví i pro životní prostředí. U barev pak dáváme přednost vodovým, prstovým a krycím barvám.
Není snad domácnost kde by se čas od času nehodilo lepidlo. Jenže občas se může stát, že lepidlo potřebujete, ale zjistíte, že vám došlo a vy zapomněli doplnit zásoby. Nezoufejte, snadno si můžete lepidlo vyrobit i sami doma. Mouku smíchejte se studenou vodou a rozmíchejte do hladka. Důležité je, aby směs neobsahovala hrudky. Šálek horké vody nalijte do hrnce, přidejte připravenou moučnou směs a míchejte do zhoustnutí. Existuje ale ještě jednodušší recept na lepidlo z mouky. Do rendlíku nalijte 200 ml vody a přiveďte ji k varu. V dalších 50 ml studené vody zatím rozmíchejte lžíci hladké mouky. Jakmile voda začne vařit, ztlumte teplotu a vlijte do ní mouku rozmíchanou ve studené vodě. Potom směs za mírného varu metličkou asi 5 minut míchejte. Vzniklou hmotu propasírujte přes sítko a nalijte do misky. Možná ale spíše než lepidlo na papír budete potřebovat lepidlo na plasty. I takové si můžete vyrobit za pár korun v domácích podmínkách. Jakmile se polystyren přestane rozpouštět, skleničku dobře uzavřete a doma připravené lepidlo k lepení plastů je na světě.
tags: #jak #vyrobit #lepidlo #z #polystyrenu